Nemůžu, píšu báseň!

Teď nemohu

nemám čas na zbytečnosti

v tramvaji

se nemůžu jen tak zvednout

a pustit sednout osmdesátiletou dámu

když do svého hipster-sešitku hello kitty

smolím BÁSEŇ

nepřeji si být

vyrušován

jsem

umělec!

umění má přednost

před blbostmi

Sedím v tramvaji

je mi 23. let

jsem jediný takto mladý

kdo sedí

všichni na mě zhnuseně hledí

ale mně je to jedno

píšu, vytvářím, konstruuji!

Osmdesátiletá stařeně vemlouvavě pokašlává

bláhově si myslí, že se snad zvednu

a dovolím jejím svraštělým půlkám

zaujmout pozici básníkovy sedínky

ale toho bohdá nebude

aby český básník přerušil svou kreativní činnost

hledím si jen svého sešitu a propisky

píšu, vytvářím, konstruuji!

Za pár minut se z vedlejší sedačky

zvedne těhotná žena

vrhne po mně znechucený pohled

pustí stařenu sednout

ALE

v tom okamžení

tramvaj prudce brzdí!

matka ztrácí rovnováhu!

hubou dopadá na železné madlo

zuby venku, nářek, pozdvižení

a já

píšu, vytvářím, konstruuji!

Nyní již doopravdy

již nic nepředstírám

již nehraji piškvorky sám se sebou

konečně mám téma!

píšu báseň o hloupé těhotné

která pustila v tramvaji sednou stařenu

a přišla při tom o spoustu zubů

ta báseň se bude jmenovat

"pro dobrotu na žebrotu"