Zvídavá

                          

                                                                                                               Zvídavá

 

 

                   Snaživá holčička                   

s dlouhými vlásky,

ptala se mě jednou:

„Jaké je žití?“

Ty čistá dušičko,

neznalá lásky …

až na konci tunelu,

                                      prý světlo svítí!                             (PetrB)

 

 

 

 

Odpověď vyslechla,

však dál zvědavá byla,

pár dalších dlouhých let,

potajmu snila.

 

Proč žena se rozzáří,

když lásku ucítí,

nevinná hrdlička,

lapena do sítí.

 

Až došla do věku,

kdy v pravdě prozřela,

se světlem ve tváři,

prvně však brečela.

 

Pak přišla chvíle,

kdy sama svůj  strach,

rozkvetlá  ve vášni,

                                                          změnila v.....ááááách.                      (a má  „zvědavost“)

 

 

 

---