Odpouštím

V tebe věřím Bože
který sám nemáš hmotu, prostor ani čas 
neboť hmotou nám dáváš poznat pomíjivost
prostorem velikost
a časem přítomnost
abychom alespoň na chvíli 
pohlédli na tvé dílo hvězd a galaxií 
a vzdali ti jako já díky 
nebo ti plivli do obličeje koncentráky a šibenicemi    
vidím tě v kráse a lásce
které jsou tvé jediné zbraně 
i jak nám deštěm  
právě dáváš pochopit gravitaci
Bože  
promluvil jsi indiány i Gándhím  
projevil jsi bolest van Goghem
kradl jsi s cikány i s prezidenty 
zažíval beznaděj vyhozených z práce 
a radoval se svítáními, kterých se mi dostalo       
děkuji 
miluješ mne těmi kdož mne milují    
a jen jedno ti vyčítám
že jsi dopustil seřadit děti 
aby je odvedli do Hitler Jugend či do Pionýru
nebo do každého plynu jakého je člověk schopen 
když mu tak brzy vezmou duši 
kterou postaví ke zdi 
a zastřelí
pověsí
upálí 
probodnou 
umučí
a nakonec ji v dokonalém kruhu smrti vrátí zpět
aby ji mrtvou připíchli na tělo jako odznak 
a nazývají to vlastenectvím, náboženstvím, nebo pravdou 
každý podle svého
podle svého zla 
Bože 
jsme jen svět se svými zrcadly
která jsme vytvořili, abychom tě spatřili
ale nalezli jsme v nich jen sebe
a tak ti odpouštím