Setkání

Dnes jsem tě potkala. Ty o tom ale nevíš, ty jsi mě neviděl. Od jisté doby si všímám lidí, kteří mají stejnou postavu jako ty, stejný účes, stejný styl chůze nebo oblečení, zestárl jsi. Už se tě nebojím, ale nemám chuť se s tebou o čemkoliv bavit, pro tebe už není v mém životě místo. Jsi tou jednou SMS zprávou za měsíc, nejsi nic víc. Proto jsem sklopila hlavu a změnila směr své cesty. Otočila jsem se zády nejen k tobě, ale i ke své minulosti. Vzpomínky na dětství a hezké chvíle jsou nadobro pryč. Zbyl jen vztek, nenávist a nepochopení. Jak jsi jen mohl?

Jdu temnou uličkou mezi domy a cítím uvnitř sebe zvláštní pocit, chvěji se. Jsme z jedné krve, měli bychom si být blízcí, ale nejsme. Jsme vzdálení kilometry, a to nejen na mapě. Tobě nikdy neodpustím, protože si to nezasloužíš. Způsobil jsi tolik bolesti, která se nedá nikdy smazat. Často utíkám od reality, od lidí, možná utíkám i sama před sebou, před svými černými myšlenkami. Utíkám do své fantazie, do svých barev na paletě, do svých pláten. Utíkám do svých vysněných krajin, kde mi nikdo nemůže ublížit a něčím překvapit. Je to jen můj svět, jsou to moje představy a ty mi nikdo nikdy nevezme. Ty jsi mi vzal dětství, vzal jsi mi mé hračky, vzal jsi mi mé dospívání, vzal jsi mi domov. Myslela jsem, že jsi mi vzal vše. Ale tak to není, i přesto, kolik jsi mi toho vzal, jsem mnohem více získala. Jsem volná, jsem od tebe daleko a ty nade mnou nemáš žádnou moc! Jsem šťastná!