Písmák Holubice
Bílá holubice upadla do sazí,
a teď co mi schází.
Posel dobrých zpráv.
Parazit
Všechno listí ze stromů již opadalo pod nátlakem listopadu aje tu prosinec. Ve vzduchu je cítit hniloba listí, která nám naznačuje, že seblíží sněhová pokrývka. Zelená barva trávy ztrácí svoji intenzitu. Je mi smutno.
Perfect day
Snažím se otevřít oči, ale silná bolest hlavy mi to nedovolí. Pomalinku rozevírám jedno oční víčko, ale ostrost denního světla mi ho rázem zase zavřela. Po několika nezdařilých pokusech mám oči otevřené, sice trošku pálí, ale dá se to vydržet. Cítím zvláštní chlad na zádech, který se mi šíří do celého těla, ležím na zemi.
8. červen
Nikdy si neodpustím, že jsem vtu noc nebyla na jiném místě. Následujícího dne mě vzbudil telefonát zneznámého čísla se známým asmutným hlasem, který mě prosil opomoc.
První kroky na zahradu toho domu byly váhavé, byla znich cítit nejistota astrach. Ruce se třásly, ale nakonec dokázaly tu bránu otevřít.
Zahrada
V myšlenkách se vracím do chvíle, kdy jsem vešla na tu krásnou zahradu utoho zlého domu, obklopenou nádhernými různorodými stromy. Každý strom měl svůj příběh akaždý byl zasazen sláskou atouhou vlepší zítřky. Jen tak sedím ve stínu pod slunečníkem snohama na stole, snažím se těm stromům naslouchat ana chvíli zastavit tok svých myšlenek. Je modrá obloha, sem tam nějaký mráček.
LDN
Každý den navštěvuji nemocnici, každý den procházím tím děsivým oddělením LDN. Nenávidím ten zápach, nenávidím tu bezmoc lidí. Když vcházím do dlouhé chodby tohoto oddělení, zhluboka se nadechnu, vytáhnu sluchátka zuší apřes tu všechnu nechuť ktomu prostředí se snažím na míjející lidi usmívat. Pravidelně potkávám jednoho staršího pána na vozíčku, vždy se na mě usměje astakovou galantností mne pozdraví.
Rozhovor
Vrať se do toho dne, kdy to začalo.
Ne, já nechci.
Zkus to.
Ne, bude to bolet.
Setkání
Dnes jsem tě potkala. Ty o tom ale nevíš, ty jsi mě neviděl. Od jisté doby si všímám lidí, kteří mají stejnou postavu jako ty, stejný účes, stejný styl chůze nebo oblečení, zestárl jsi. Už se tě nebojím, ale nemám chuť se stebou o čemkoliv bavit, pro tebe už není vmém životě místo.
Ne-přítel
Řekl jsi mi, že to nikdy neuděláš, že nebudeš jako on. Věřila jsem ti. Ale ty jsi byl přesně jako on. Když se na to zpětně podívám, byl jsi jeho kopie.
Už jsem se bál, že nepřijdeš
Probudil mě paprsek slunce, který prosvítal mezi žaluziemi. Vůbec se mi to ráno nechtělo vstávat, bylo hrozně brzo. Když jsem otevřela oči, tak mi dávaly jasně najevo, že chtějí být ještě zavřené. Otočila jsem se na druhý bok achtěla pokračovat ve spánku.
Znovuzrození
Ve svém kupé jsem jen já amé víno polosuché avšechno mimo tento prostor mi přijde neskutečně kruté. Venku je průtrž mračen akaždý tvor, kterého vidím za oknem, je zamračen. Ajá se usmívám. Je mi fajn.