Znovuzrození

Ve svém kupé jsem jen já a mé víno polosuché a všechno mimo tento prostor mi přijde neskutečně kruté. Venku je průtrž mračen a každý tvor, kterého vidím za oknem, je zamračen. A já se usmívám. Je mi fajn. Zvítězila jsem. Tolikrát jsem se procházela za deště s hlavou sklopenou a myslela jsem, že jsem nadobro ztracená. Ale nejsem! Nedávno se v mém životě objevilo světýlko naděje na lepší zítřky, a tak jsem ho následovala. Jindy bych se zalekla a neabsolvovala tu cestu, ale teď ne. Teď jsem byla zvědavá, co se v tom světle ukrývá. Objevila se ve mně touha po něčem novém, něčem jiném než doposud. Tento pocit jsem v sobě již dlouho nezaznamenala. V tom světle se ukrývaly úžasné dny plné krásných chvil. Najednou šlo všechno tak jednoduše a s takovou lehkostí. Po dlouhé době nějak moc radosti, úsměvu a pěkných slov. Ale než jsem se nadála, bylo po všem. Trvalo to dvacet dní a bylo to tak osvěžující. Bez výčitek. Bez hádek. Bez jakéhokoliv dlouhého vysvětlování jsme si řekli sbohem. Ty jsi pomohl mně a já tobě. Děkuji. Díky těmto dnům jsem se odrazila ode dna a zjistila, že už není důvod se stranit lidí, kteří chtějí vstoupit do mého života. Proto piji víno a usmívám se, je totiž důvod k oslavě, mé znovuzrození!