Květ v dlani zahradníka

Chtělo se mi mlčet,

v tvé přítomnosti ...

odletět daleko za moře,

a za horou postavit si chrám,

z vlastního stínu,

dřív než se úplně ztratím,

ve tvém světě.

Sám dobře víš, jak tenké

jsou hranice našich těl,

a jak těžko je rozeznávám.

Jsi zahradník a já květina,

kterou trháš po kouskách každý den

přivoníš k ní

miluješ jí,

jen si nevšimneš,

že pomalu vadne,

umírá.