Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDnešní noc
Autor
Brujo616
Je to noc, co nás nutí jít dál. Ta zřetelná poezie nočních ulic osvětlených lampami. Když ještě před tím zaprší a ulice jsou mokré, světlo se v nich odráží, pak je to dokonalé. Přesně taková noc je i teď, kdy se procházím po březích Vltavy. Už je to měsíc, dlouhý měsíc, co jsem se nasytil. Musím být opatrný, ale dnešní noc bude opět velkolepá. Kdo to dnes bude? Na koho mám chuť? Na chvíli jsem se zastavil a zamyslel. Je pátek, to je dobře. V klubech bude plno. A nějaká kurvička, co se chce nechat sbalit a ojet se tam určitě najde. Usmál jsem se. Je čas vyrazit.
Neony moderní doby mě nikdy nepřestanou udivovat. Žádná šeď gotických chrámů, ani zdobnost těch barokních. Jen světla předvádějící se jako děvky. Ach, jak já miluji děvky. S těmi nikdy není problém, a už vůbec ne nuda. Žádné flirtování, jen sex a prachy. Kdyby jen jejich duše nebyla poznamenaná tím životním stylem. Jejich krev by byla daleko lepší. Dnes to chce něco lepšího. Mladé a opečovávané masíčko. Šel jsem zrovna kolem Hot Peppers. Striptérky taky ujdou, ale pořád to není ono. Ano, Lucerna Music Bar, tam najdu svoji vyvolenou. Už ji vidím, jak se kroutí na parketu nebo se opírá o bar a čeká, až ji nějaký chlap koupí pití.
Sešel jsem po schodech a rovnou zamířil k baru, dole u parketu. Je tu dnes nádherně živo. Tolik lidí, tolik duší. Je to perfektní. Co třeba tahle šatnářka? Ne, nejspíš studentka něčeho humanitního. Je z ní cítit, jak tady tím vším opovrhuje. Ale prachy potřebuje, tak tu dělá. Ubohé, nejvíc by měla pohrdat sama sebou. Nebo bych mohl udělat změnu v plánu a vzal si toho mladíka. Natáhl jsem mysl a nasál odér jeho duše. Hlupák, nic pro mě. Čím se asi tenhle chlap může živit? Ale vždyť mi to může být jedno.
Šel jsem dál a rozhlédl se po parketu. Tolik mladých duší toužících po tanci, chlastu a šoustání. Takový výběr. Ale když jsem přišel k baru, bylo to jasné. Stála tam černovláska, v těsných krátkých šatech, a očividně čekala, až ji někdo pozve na skleničku. Ale žádný z těch slintajících ubožáků kolem toho nebyl schopen. Šel jsem k ní a oslovil ji. Bylo to tak jednoduché. I její duše byla nadržená. Pár panáků, pár letmých dotyků a byla moje. Pak už jen navrhnout, že se projdeme a bylo to jasné. Ty už stejně čekáš, až roztáhneš nohy. Jsi stejná děvka jako ty, kterým se platí.
Dovedl jsem si ji domů. Na nic nečekala a nechala své šaty spadnout na podlahu. Jen se při tom usmála. Její kozičky byly opravdu luxusní. Ochutnal jsem její rty, sladké a plné, ale chuti krve se nevyrovnaly. Chytil jsem ji za boky a povalil na postel. Roztáhl ji nohy a šukal jako děvku. Tohle je jedna z mála radostí, co mi zbyly ze smrtelného života. Ta souhra těl a rozkoš z ní plynoucí, miluji to. A ve chvíli orgasmu jsem svými zuby otevřel její krční tepnu. Penis mi pulzoval, její krev do mě proudila a s ní i její duše. Není nic opojnějšího. Škoda, že další bude zase až za měsíc.