Společnost

To vše jenom pro hádku,

Pro barevnou pohádku,

Pro bonbón skrytý v pozlátku,

Jak loutky co jdou na drátku,

Jen vést je někdo musí.

Tak jsou dnes lidé chovaní,

Jsou malý, hloupý, bezbranní.

Ve svých bytech schovaní,

Jak králíci v díře.

V níž o morálce káží,

však špínu vůkol sebe háží.

Snaží se jen vypadat ,

A nechtějí nic postrádat

V tom spěchu, strachu z poznatku

Jde li o otce či o matku

A vida jest to v pořádku

Vše mlha zhalí.

Zas vyrostou jen květy zla

Chudákům střeva vyhřezla,

stékajíc do odpadů.

S tou sebrankou podivnou

Co táhne se za vidinou

Lepšího živobytí.

A v dálce . . . . .

V dálce světlo svítí,

To smrtka táhne krajinou,

Za podivnou vidinou ,

Vidinou společnosti.