Písmák Sál bez zrcadel
"Vyrůstáme z kořenů",
zaslechlaašláplana větev břízy.
On podrbal se ve vlasech
a na zem spadly okvětní listy.
Stařec a řeka
Řeka Slaná
jak pravý ovčí sýr
tekla z moře
teď krotne v potu jeřabin.
Promyšlená
Strhla jsem kůži a tím pádemi zvuk.
Neopatrně odřelase ozrezivělá ramínka.
Mrkla jsem na nabídnuté rámě a říkám:
Tady jsem. V celé své kráse.
Proč jednou nemůžu sníst višně v čokoládě normálně….
Do višňových bonbónů
vlévám omrzlé rty
Kusy čokolády
jsou nalepeny prozatím
Zmenšovaná
Mé nohy jsou příliš
nabroušené ostří změkké oceli
Skrz kameny jdu stále níž
a víc zprohýbaná
Chvíle, kdy jsem neměla nůžky a už je znovu mám!
Nebojím se jít dál- bosá a zasněná -
cestou v prachu malovat stopy do parket
Se sluchátky v uších a tmavými brýlemi
nechávám sebou okouzlit prostor
Jdeme svou cestou
Znám mírnostluční rosy na nártech
i na ploskách nohou, kde s okouzlením z výšky
leze po vedlejších ulicích kolem kotníku nepatrný hmyz
Usazený vtrávě – jako vždy za svítání –
Borůvky
Zchrp a zvonků lisuji tmavomodrý lesk
mezi dvěma lístky jitrocelu
a než setma dotknenáušnic
začnu si broukat hlubokoumelodii
Hladové zrání
Po slunci sklání se vítr
hlavou ke kořenům obilí
loktem zavadil o plevel
na kraji pole
Květiny se smeknutým kloboukem
Květiny se smeknutým kloboukem
okvětní lístky uložily noc do žárem ovadlých těl
hýčkajíji něžně jako opálené stonky rosu
chladnému "uvnitř" vyprávějí příběh co zkameněl
Skrývám se v potocích
Co končí na krku vyčerpáním
vlévá se do pomačkaných tkání
a nakonec obrůstá myšlenky břeh
Volám do očí: „ Ještě spěte,
Sen
Vtrhla jsem do skal
Tam ozvěna narychlo vypila mlhu rána
Snad zdá se mi
uplakaná
Bitva
Meče pstruhů rozřezávají vodu
Rákosí ukrylo se do pohozených toulců
Břehy začínají pučet do oblouků
i když ví, že stranou neuhnou
Dnes stromy tváří se jako keře
Chci být ještě blíž
dotknout se větví
namodralých od vody
Jsem jako pavouk
Světlá a tmavá barva krve
Pošmourno vpilo se do okraje oken
Přesto dál neotvírám
zvonícímu světlu u dveří
Dřív než očistí si podrážky bot
Cesta
Má slova jsou pár dní odstavená
od úst jdou si vlastní cestou
Možná i tunelem zpísku,
rozsáhlým hradem
Pozvání podvodnice
Podruhé sedám na dno řeky,
je dávno rozpukaným jezerem.
Učím se tu mluvit,
protože mě nikdo neslyší.
Vzácná chvíle domluvení
Tenké stěny zdánlivě pevné skály
rezonují, ale nedají se svést
dužinami zaobleného ovoce
Houpu se vsadě sbodláky
Zpráva o vykloubené řeči
Nezdá se mi příjemné mluvit
na rovinějazyk drhne o ploché věty
Bez ustání sešlapávám
nově nalitý beton myšlenek
Jsem jen květinářka
Ustává proud tmy na sítnici
voku mám ještě zmrzlý pohled
tak nevidíš mi do vět
a rozpačitě voláš o pomoc
Soumrak
Schoulené teplo
za kopci na obzoru
Zdoutnajícího ohně
vystupují smysly
Procházím se rozkvétáním
Rozkvetl čas a sasanky zdobí
bahna kolem řek
Vnímám
průzračnou odpověď na otázku:
Práce s ovocem
Každý rok
na přelomu jara
slétem chodím
do kurzů vnímavosti
Nevidomá
Ani jeden den
ani jednu noc
neptáš se po barvě
Pravidelným zvukem hodin
Zadáno pro křehkou melodii
Ještě nedopletená pavoučí síť
je napnutá u kliky ve dveřích
Vzduchem vzáclonách
vstupuje postava
Trhovec se solí
Kovámmořskou vodu do podkovy
Vzubech držím plátno
pro odlétající jiskry
Neopálenésvazuji
V propasti
Stěna z mokrých perel
má tisíce otisků
mého čela a dlaní
nikdo než ona se nedotýká
Kam asi mířil?
Zazvonil u dveří podivnýmuž
s tmavými vlasy a kloboukem
jako postava na etiketě portského vína
Hlas se mi zadrhl
Je mi líto (dřeva)
V čajových peřinách
potácím se do dna
keramického hrnku
je mi líto
A ona....
Rozčesané vlasy z bílého kamene
bezbarvý obličej plný prázdna
V jarním dni s lístky stromů
na puknutí
Nežádoucí kresba šikmých čar
Nežádoucí kresba šikmých čar
vykvetla mi na kůži.
Pokud tma chce světlo víc než mě
(dosud se nevyjádřila)
Zamlžený podvečer
Prstama ohledávám rány
Po slovech
dotýkám se vět
Jako vzteklina
Z omylu chci pravidlo
Ve spěchu
rozřízla jsem
místo chleba
stůl zaplnil se
Netrpělivost
Mám popsat žlutý květ růže.
Vzletnými slovy a bez trní.
Vruce držím jen drsný uhlík zpopela.
Mám ukázat slepému radost.
Výlet za poznáním vody
Seděla jsem v modré lodi
pokryté tak napůl mechem.
Uprostřed splývala voda sdřevem
a hřebíky broukaly si rytmus námořníků.
Židovská vpomínka
Když mávám rukou do šera,
kde na stín je málo světla i tmy,
cítím se zvláštně stísněná
a radostně vymýšlím
Poškrábané papíry
Vždy začátkem týdne
usadí se mitisíc vět na záda
alepí k sobě tričko s kůží.
Když oschou krůpěje
Vstupuju...
Mlčíš.
A důvěru vdechuješ
ještě plnější než kdysi
do svých plic.
Jen napověz mi ...
Zeptala jsem se: "Co chceš. "
Abyprosvítilyoči i ošklivé počasí
Aby roztál led na rybníku za domem
pod hřejivým hlasem
Žlutá básnička
Byla jsem si vybrat v podzemí
trochu světlejší barvu šatů.
Meruňkovou pudřenku nesnáším
už od dob, kdy jsem se ztratila
Mám radost, když roztají kousky kůže pod lopatkami
Ve světle svíčky s vůní divokých malin
jsem roztančená víla s vlasy po ramena.
Cítím jemný koberec s malým vzorem
tulipánů. Nenajedla jsem se dost.
Jsem v adventních dnech stále krásnější
Potají se vkrádám do dlaní podvečera
a s pomyslnou mašlí ve vlasech
kroutím se před zrcadlem.
Dopadá sem jen pár paprsků světla.
Když teplo přikryl sníh...
Jen chvilku jsem
čekala na první vločku.
Zkřehlá jako já
přistála na kraji
Roztrhané kousky jablek
Vzala jsem do ruky sušená jabka
- snad chtěla jsem z nich cítit léto -
v půli dlaně mi půlměsíc rozpraskal.
Zalila jsem čaj a hodila ho do vody,
Ztratila jsem chuť zavázat si tkaničky
S jednou botou polorozvázanou
a druhou bosou
našlapuji ve tmě do prostoru.
Starého bytu se člověk nikdy nenadýchá dost.
Jen jako...
Nosím vkapsách popraskané ruce.
Jsou teď suché zimy.
Jednou týdně vytvořím sochu.
Od hlíny pak umazaný plášť
Souhlas
Přenáším nalepené
na prstech
zbytky
rozsypané laskonky.
V podpalubí je málo tmy
Na poličce
- hned vedle sklenky
s mořskou vodou -
pádlují slova
Stále ještě stojím u dveří...
Sedím v tmavém rohu pokoje.
Na sobě světle hnědé kalhoty s proužkem.
Přestávám čekat na chvíli,
kdy už si nebudu připadat
Jemnost zůstává za rohem
Na obličej zpřipínáčků
lepím každé ráno
nový háček
na tečky za větami.
Už zase chci cítit vodu
Schovávám se pod stromy.
Prší . oblečenájen svou kůží
chci cítit velké kapky padajícíz listů.
Štiplavé muňkydnes nevytáhnou paty,
Kam směřují tvary
Po nohách klesám
do úzké chodby prasklého dna.
Říkáš "nehoda". Já "směr".
Rozostřené tvary kamenů
Co všechno udělám.... jednou....
Zlomená větev stromu
půjčila kořeny zemi i bez deště.
Rvuji všemi silami z hlíny.
Nemám chuťohlodávat kůru
Po čtvrté ráno...
Trhám
a znovu uhlazuji
papírek na láhvi
sčerveným vínem.
Nemá smysl říkat ne
Zmačkaná
neustále dokola
žehlím si vlny v obličeji
Bez prkna se nedá žít.
V zástupu bílých perel
Čekám rozechvěle
předposlední tvář
abych se konečné
mohla začít bát.
V očích
Zaleskla se
pronajatá vzpomínka
na kolotoči
zřas poslouchám vodu.
Možná jen chci ti jednou nedopřát
Sočima voku
míchám jíšku
do mastné polévky
házím zbytky
Jehlice
Ze skály do údolí rozmotalo se mi
obrovské klubko oranžové vlny.
Stromy začínají chodit do kurzu pletení.
Mží. Krátce po poledni.
Osmá symfonie
Sšifónovou chňapkou
beru do rukou obehranou desku,
která zasadí mě kdykoli
zpátky do nebe.
Pohled na pomačkané dlaně
Novorozeně nic neví o jméně
A nezná důvody
Prostě se jednou narodí…………
Jarek Nohavica
V dlaních
Schovávám otřepaný slovosled
stále podobnějších způsobů
Kousky vět pnou se do výše
květů trpasličích aster
Když rozsype se (nejen) ovoce
Podlaha se mění během sekund voblast
prorůstající lavinou a mnou letí usmrkané
myšlenky druhou kosmickou rychlostí pro
nové zprávy ze stanice „Výstupní kontrola“.
Rozcuchaná pro umělce, uhlazená pro sebe
Přebíhám dlouholeté kořeny a jehličí
- to, skterým se mravenci celou léto nosili -
zůstává mi přilepené na botách smůlou.
Kvůli nataženým pavučinám uhlazuji vlasy
Když ráno nikdo s deštěm nepočítá
Pár hodin před ustřihnutím propadaly
ohromné kapky drobnými lístky.
A hlína - stejně jako ovocný čaj –
tou spouští zčervenala.
Kousek rohu, postele, knihovny, polštářů a také mě...
Voní zdobeným baldachýnem.
Otáčíš se za ním.
Bývaly lehké doby ztuhlé šíje.
Tedˇzažehlené skládám
Dobrá koupě - dva v jednom (květináči)...
Přesazuji fíkus do nové
hlíny sočekáváním lepších
listů mám načteno přes tisíc
a přesto jsem dál
Když nechce se vstát, oči jsou slepené
Slabosti
úmyslně zhasínané
škrtí se
– ráno navzájem –
Střet
Kroutím si konečky vlasů proti světlu,
abych zjistila roztřepenost tmy
Jako v mateřské školce
- tam bylo peklo v rohu -
Tak pojď!
Lákal mě na náměstí, odkud vedly dlouhé schody
na střechu, kde přežíval, je zakázáno vstoupit
vkrátké sukni - co by si lidi pomysleli.
Vroztrhaných kalhotách jsem překročila komín.
Natočím film
Předčítám prázdný scénář
vzduchu propitému vodou
na rameni sedí hmatatelná
hudba zminulého století
Bouřlivá a tichá zároveň
„Jo, to mi vsrdci bylo divoko
a budík nepočítal vteřiny
vhlavě to blejskalo a dunělo
a prsty do duší se nořily“
Noční zranění
Chybí mi lžička a podšálek.
Bez odhadu vrstvím na dno čaj.
Ve vlažné vodě prstem zamíchám
drobnou drť ovocného ledu.
Společná vráska
Popadla mě nechuť kzuřivosti
a pár sekund po ní moc mít ráda.
Šílenství zuzamčené zlosti,
jen ruka mi inkoust nerozmazává.
Začínám obdivovat Afričany
Zmrazáku odlupuje se
celá stěna krápníků
Nedaří se mi zachytit
a přinést ani jeden
Stěhování?
Pamatuješ na hejna vos.
Zbrojily na půdě,
kde skladuji vnímání
vtruhlách se zámkem.
Před usnutím
Před půlnocí zdá se mi svět složitější.
Dívám se na proužky hřbetů vknihovně,
vím, že než usnu, budou znich čtverce.
Na dlažbě vpředsíni
Rozhodnutá
Santénou ukrytou pod stolem
včase úzkosti
ladím signály ke spojení
se vstřícností
Vybíravá
Přesypávám hudbu zrádia
přes sítko smalými otvory
vuších zní mi nevybíravě
prostá věta o smyslu čekání.
Vyprchávající
Tóny bruslící na hladině smrtelnosti
vykreslují bledé tváře nejdrsnějších taktů
duní vpoloprázdné skladbě málo.
Dirigent zaspal na ranní zkoušku
Řešení
Odpoledne se zaposlouchal
do hlasů kolem
Uvědomí si
zaschlé hladiny čaje vhrnku.
Kdy?
Proč stojíš tak daleko před mou čárou života.
Na dlani je kní připojení jen jedno. U tebe jich je víc.
Stýská se mi po umyté ruce novorozence,
ale mýdlo nic neřeší.
Trpká sladkost
Trpká sladkost
Za pár minut ráda spojím všechny síly
kpochopení receptu na „Koláč pro tebe“
rozloženými akordy zÓdy na radost.
Střepy v očích
Bojím se ořezaných tužek i pastelek.
Jejich hrotů.
Ticho navíjím
na prázdnou špulku od niti,
Hlasy v klasech
Zřaseným pohledem se dívám na vysoký klas.
Krčím se na poli. Snad zachytí mou bezradnost
vousy ječmene hrají deset dvanáct taktů repetic
ale dirigentovi se to nezdá být dost forte.
Mušky,moucha a pavouk
Vkeramickém hrnku
(přesněji vjedné jeho puklině)
Sedí dvě octomilky
Jedna druhé na klíně
Hozená do vody
Pořád bych spala. Klidně vbahně.
Vzbudila bych se zelenohnědě upatlaná
vhlavě sen o poslední kávě na dně.
Koukám na dietní sladkovodní ryby,
Jazykověda
Jako voda vařící se na čaj
hučí krajinou mé přání
Kapky ředí barvu štětce –
Maluj. Nechci být ale moc pestrá.
Bez klimatizace
Nápady se usazují v předloktí
nebo tam, kde má být oční linka
Touží po zásahu řasenky a rukávu
ale se stoupající rtutí naděje klesá
Hmota
Objímám každodenní pojiva
skupou podjednotek cukru
Svelkými póry pod bradou učím se mluvit
Sůl mi propadává a klaní se kotníkům
Zamyšlená
Vpomačkaných sukních hledám neutržená poutka
snad alespoň ta zůstala. Věčně unavená vpotu. Doufám.
Na poličku dávám i knoflík ztrička bez rukávů
to nosím ráda po sprchování svědomí, když piju zelený čaj
Klíč
Dvěma západy vycházím naplnit oči chvátáním
ustanovená věštím touhu a čas se nalomil v pase.
Třetím odmykámkusy darovaných tváří
abych znovu našla pocit, který nedá se zavřít.
Obklopená
S okvětními lístky na okraji stolu
pohrává si mapa. Vidím jen vysvětlivky
a měřítko ukazujepravděpodobnost vody ve váze
Toliktoužím najít nejkratší cestu ke konečné
Stavba
Pod nátlakem pohledů boří se přední stěna
Papír se lekl a tužka prolomila tuhu a žádá polštářkovou náplast
Ani nestíhám sledovat boj -
mám teprve rozestavěné oči.
Rostlina
V bezvodém roztoku
objala pokrčené nohy.
Dvakrát se zhluboka nadechla.
Žije.
Paprsky
Štěrbinou prosvěcují prostor. Udiveně
pozoruješ příbuzenské sňatky řas.
Ohořelá jdu spát. Tmou doutnám
a nebráním se ani vzduchu
Hlad!
Sytost odstínů černé naráží na chuťové pohárky
zmrzliny jsem se přejedla. Chci teplo.
Vtmavě šedém večeru cítím hlad
jako nezkrotnou veličinu. Objímám vzduch
Déšť
Díváš se na plamen. Vodu vduchu
odmítáš. Ztracená čísla nových pocitů
nedávají smysl ani vtrojčlence.
Měřím každou svoji částici.
Knihy
Ruce se stovkami cizích otisků se tváří nedotčeně.
Špínu ukrývají pod jazyk dlaně. Nemluvím.
Ranky blízko upravených nehtů chtějí podat výpověď.
Okolo rtů
Kvečeru odzbrojená kůže bodá stále víc
jsem přiblížená k opuštěnému ostrovu
kde i na jeden pocit je málo místa
Dvacet jehel tam zaobluje hrot hebkými slovy
Prostor
Pročítáš se, i když na mém krku spousta vlasů
obehrává své „Rondo pro neslyšící“.
Vyschlým ústům sbírám sliny jen
když vidím barevnou brázdu na očích.
Prodýchané
Hodnotnější vzduch se hromadí ve stromořadí
klků na střevech přírody ubývá.
Příjem živin se zúžil křivkou ranních mlh
Zatáčejí do tlustých hran prázdného
Hodiny?
Tak to jsou ta zvrásněná čísla v pomačkaném papíře. Nutíš mě otevřít dechem poraněné oči. Jako na pochodu zdá se mi stojatý vzduch a plytké minuty se v jeho ústech noří. Zvedám hlavu a do dálky proplétám ruce.
Hmyz
Rukama buším do prachu zdánlivého listí
není stromem a není ani mým. Prstem
kroužím po paměti oloupané kůry.
Ukrývám zuby, aby nekousaly touhu
Pády
Skloňuješ mě podle své poloprázdné zahrady
tajných přání je málo. Ubývám. Máš radost
za spěchu se mi neozývá ani mé volání. Tady
jsem.
Žárlivost
Závrať znepopsaných dálek se stále přibližuje. Dáváš
prostoupit svůj tajuplný obličej neznámému světlu. Večer
vidíš radost nepoznaného šílenství a vzávanu radosti
srazíš obě nohy ksobě a pokorně nasloucháš zvukům z daleka.
odchod
Papírové tváře slepuju po kapkách
a obalem sebe roluju koberec ke stěně.
Na podlaze mám studenou dlažbu.
Sedím.
Magnólie
V rozlámaných skalách odráží se tváře květů magnólií přibývá růžových očí líčidla ospalých rán ztrácí se mezi řádky pole je svírá kameny dávno rozdrobené skupují nesklizený vzduch
Nedočkavost
Vysoké čelo zavírá zrezivělé dveře
nahnědlé plátky slepené žlučí
cukr rozpustil se jen vsebe
moc brzy proplul žhavý uhlík
Upovídané oči
Ptám se větru kam unáší čas a svých slov v té tmě ani nedohlédnu. Ptám se zimy kam ukryla mráz a jestli neodhalí ho až v lednu. A tak jdu ulicí. Slova mi vítr bere slova mi bere drobný déšť stovky lidí zvědavě čtou co si právě myslím.