Návrat

      Dnes jsem se vrátil do Vysokých Tater. Nebyl jsem tu tři roky.
      Kráčel jsem kamennou pěšinou. Nejdřív lesem, a pak už méně porostlými svahy k horské chatě.
      Na recepci jsem si od správce vyzvedl klíče od pokoje v prvním patře. Vyšel jsem po schodech, otevřel tu útulnou dřevěnou místnost a na postel položil batoh. Ta vůně vzduchu je tu opravdu specifická — doma v Čechách ještě horké léto, a tady plný podzim až v pokoji.
      Dole v restauraci jsem dostal výbornou zelnou polévku. Říkal jsem si, že se před večerem ještě trochu projdu v okolí chaty. Procházet se v té nízké žlutozelené trávě bych mohl celé hodiny.
      Zpátky v pokoji jsem si chvíli četl a potichu si pouštěl Famous Blue Raincoat.
      Když se začalo šeřit, přešel jsem ještě rychle k oknu, abych se znovu podíval na tu scenérii. 

Vrcholky hor
lišácky se ukryly
do hor z oblaků