Hledání

Rozrazil dveře a vřítil se do bytu tak rychle, až se papíry ležící na stole rozletěly po prachem zanesených parketách. Začal se přehrabovat v šuplíku staré komody napravo od okna, přes které pro nános smutku nebylo ani vidět. Chvíli ho nehnutě pozorovala a skicovala jeho pohyby. Zmatené, úzkostlivé, až mírně obsesivní.  Šla ladně ke dveřím a přivřela je. Upravila si vlasy navyklým pohybem, aby to vypadalo, že o sebe pečuje. Nevšímal si ji. Nevěděl přesně, co hledá, ale musel. Začala si rozepínat halenku. Pomalu, hladce, evidentně ne poprvé. Neměla podprsenku. Její prsa jako by očistila celou místnost. Všude bylo světlo, všude bylo plno, všude bylo hladce jemně. Zastavil své hledání a pomalu se narovnal. Hlavou dosahoval až k lustru, jenž ještě nepoznal elektřinu. Otočil se pomalu k ní. Po jejím břiše pomalu stékala řeka. Divoká, prostá, čistá. Na jejím okraji stálo malé dítě, holčička, která neklidně přešlapovala z místa na místo. Přivřela oči a čekala, co bude dál. Spojil ruce a schoulil ramena. Pomalu vklouzával do jejího břicha. Slyšel vodu. Slyšel, jak se kameny přesouvají proudem níž a níž. Dotkl se. Byla studená a plachá. Dostal žízeň. Vystoupil ven. Jeho zvířecí oči pátraly po místnosti. Stála v ní už jen žena s rozpálenými ňadry. Sklonil se k podlaze a zaťukal. V malé puklině vyrostl strom, svěží, zelený. Vlezl si na něj a rozhlížel se okolo. Žena plynula v čekání. Muž seděl na nejvyšší větvi. Hledal.