fotografie z Pavlova

Děláme to jenom pro ten pocit. Čtyři plus jedna, a jedna je pět. Trvá to vždycky jen okamžik, záblesk světla na zdi, Tvůj letmý dotyk, úsměv, ... Dvakrát mrknu a je to pryč. To mi děláš pokaždé. Tehdy jsem zatoužil být jako on, a dost možná že i jsem. Děláme to jenom pro ten pocit, čtyři a jedna. K večeři mám pivo a chleba. Spím s otevřeným oknem. Přátel jsem nikdy moc neměl a nemám ani teď. Samota zebe i v tom parném létě. V krajině, kde slunce zapadá a šeří se. Říkám si, "co kdyby" a smutním se. Potřeboval bych kněze víc než milenku. A není co pít, krušné bude usínání. Vím, že zde nezůstanu dlouho, a i to bude možná tisíc dalších let. Po čem je mi tolik smutno, že je mi až k slzám, že je mi do pláče?

---