Dvojitostjednobytí

Tam v tichu hřmotného dunění skrytého oceánu života,

kde vnější stává se s vnitřním

ve spirálách nehybného spěchu,

v rytmech bubnu skrytého světa

ve zrodu a zániku miliard hvězd

duhovém světle tmy za závojem

třpytu tisíců pouští ze střípků našich duší

nespočet cest od nikud nikam

na nichž sou všichni spolu

však každý sám ........

Co více říci poznal každý sám

když stál nad místy bez návratu,

tam v mlhách smutku bezesných

do duše vetkán žal bez víry

láhev jest dopita ztuha padá na zem

svíce v očích dohasíná, jen vítr fičí,

řeka života rozlita, déšť do ní padá

v kapkách se snoubí krvavou lázní

do ticha zahřmí fanfáry z nebes