Už to mám na jazyku

Srdce bije závratnou rychlostí, jak se snaží zvládnout to obrovské množství krve. Plíce jsou v jednom ohni a do nohou se pomalu dostává křeč. Okolní stromy splývají do jednoho rozmazaného obrazu. Nohy se zachytávají za kořeny a tvář, podobně jako ostatní nechráněné části těla je rozdírána větvemi.

\"Támhle je. Rychle za ním. Vy běžte vpravo podél toho křoví a ostatní ho překvapíte zleva.\"

Přenesení váhy z jedné nohy na druhou. Opatrná šlápnutí mezi napadané listy, co kdyby tam byla schovaná nějaká větvička, která by svým křupnutím zničila veškerý moment překvapení. Zatraceně, obava se stala skutečností. Malé zašramocení zní v násilném tichu jako výstřel z pistole.

Všichni ztuhnou jakoby někdo zastavil čas a čekají zda se z nedalekého křoví nevyřítí vyplašená kořist. Nic se neděje a na tvářích honců lze číst uvolněné napětí.

Ruleta se znovu roztáčí a čím více kulička ztrácí svou rychlost tím více se prohlubují vrásky. Jak se obě skupiny pomalu přibližují a jak se pomalu utahuje smyčka kolem nic netušící oběti, tím více stoupá křečovité napětí a pohyby se stávají tím více strnulejší. Ti, co jsou nejblíže, se chystají vyrazit, ale v poslední chvíli zvítězí rozvaha.

Smyčka je dotažena. Všichni teď jen čekají na pokyn k útoku.\"Na něj!\"Všichni se jako jeden muž vrhnou do křoviska a probodávají ho svými kopími.

\"Tamhle je. Chyťte ho. Jak je možné, že se mu podařilo utéct. Za ním!\"Zběsilá honička, ve které postupně zůstávají jen ti nejrychlejší, ale i ti neustále prodlužují vzdálenost mezi stíhaným a honci.

Zoufalý skok, ale ruce jen sklouznou po jeho noze.Pomalu se s prázdnou trousí i ostatní špinavé a utahané skupinky lovců.

.

.

.

\"Omlouvám se, ale nemohu si vzpomenout.\"