Písmák Povídání s Andělem
“Ahoj,” ozvalo se zničeho nic zkřesla naproti mně. Zamrazilo mě přitom, protože byla tma a já věděl, že jsem vpokoji sám. Neodpovídal jsem.
“Proč neodpovídáš.
Cesta za duhou
Díval jsem se zokna do otevřené krajiny a sledoval tu jednolitou šeď temných mraků, které se jen líně sunou nad krajinou. Ano. Nebyl to zrovna obrázek, který by vléval do těla životní energii, ale přesto jsem se díval dál. Ani nevím proč, ale musel jsem.
V zahradní restauraci
Když jsem se probudil, bylo již po poledni. Nechtělo se mi tomu věřit, a tak jsem si znovu pro jistotu promnul oči a znovu se podíval na budík. Bylo tomu tak. Plácnul jsem ssebou zpátky na postel a vracel se vmyšlenkách zpět kvčerejšímu večeru.
Písek
Písek. Taková celkem obyčejná a všední věc. Skoro by se až chtělo říct, že je nepotřebná k životu. Ale i on přece neodmyslitelně patří do koloběhu světa jako všechno ostatní, na co se dá sáhnout a i to, co není uchopitelné.