Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSýr
Autor
racek
Koupil sýr. Koupil hodně sýra.
Rád by se pochlubil, ale věděl, co by řekla. Moc utrácíš by řekla. Za sýr.
Máš tu i jiný jídlo. Párky, rajčata, dvě starý housky, vejce a rybičky. Rybičky sou zdravý, by řekla. A rajčata taky.
Necpi se furt tím sýrem. Za ty prachy bys mohl mít večeři v hospodě. Teplou. Pořádnou.
Všecko tohle by řekla. Všecko tohle řekne, jestli uvidí ten sýr.
Opatrně a pomalu otvíral dveře. Otočil se zády a postupoval chodbou bokem, tašku se sýrem v té druhé ruce pod kabátem.
- Už neprší, Boženko, už neprší, hlaholil vesele. Hned jsem u tebe, hned.
Vběhl do pokoje a tašku se sýrem zastlal do postele. Až bude čas, uklidí to na bezpečnější místo.
A co když čas nebude? Nikdy?
Už ho zas volá.
- Jo – se – fe, Jo – se – fe!
-Ne, nechci ušetřit, nechci nic, rozumíte, a už nevolejte, položil mobil zpátky na místo.
Přihladil si vlasy, popotáhl svetr a vešel do kuchyně. Nikdo tam nebyl.
Boženka mu chyběla. Taky proto si jí ještě v nemocnici nahrál na mobil. Aby byla pořád s ním.
Ohřál si párky. Vzal si k nim hořčici, tu trochu potajmu. A rajčata, každé několikrát divadelně otočil v ruce, než ho rozkrájel. Ale se solí to nepřeháněl. Párky byly přece slané samy o sobě.
Jedl. Pomalu.
Pak otevřel knihu a hodinu si četl.
Mezitím se setmělo. Rozsvítil lampičku s úspornou žárovkou a knihu pečlivě založil.
-Tak půjdu asi spát, Boženko, otočil se k fotografii na zdi. -Dobrou noc, holka, poslal jí nemotorně polibek. – Zase ráno.
V pokoji se okamžitě vrhl k posteli a vytáhl tašku se sýry. Z přihrádky na ponožky vylovil včerejší rohlík a začal se zuřivě cpát. Kousky sýra padaly na oblečení, koberec a do postele.
Byl jako smyslů zbavený.
Papíry od sýrů pak nacpal k ponožkám. Vyvětral a teprve pak otočil obraz nad postelí čelem do místnosti.
Měl Boženku v každé místnosti.
Jak chodil, sledovala ho očima. Chlapi z práce mu to tak vyrobili. Aby nebyl tak sám…(30.5.2014)
6 názorů
Souhlasím se těmi dvěma soudruhy. První pulka super. Absolutně není potřeba, aby Boženka byla v nemocnici nebo mrtvá. Důležité, že se podařila pěkně zachytit ta situace. Čili přišlo zklamání. A souhlasím s tím, že u toho typu textu, se musí velmi opatrně. Polopatické vysvětlování tomu škodí. Je dobře, když text skrývá tajemství. Vysvětlováním se totálně ztrácí kouzlo a samozřejmě pointa. Smyslem pointy je to, že to docvakne čtenáři, ne to, že mu to autor vysvětlí.
Možná nejsem tak důvtipný čtenář jako jiní, ale musím přiznat, že bez onoho vodítka v podbě "polopatické části" s nahráváním v nemocnici bych možná tak zcela pravý význam reálné nepřítomnosti "imaginárně přítomné" Boženky nepochopil (bylo by tu totiž více možných vysvětlení a dost možná by mi hned nedocvaklo, které je to správné). Takže za sebe bych to nahrávání v nemocnici neodmítal ;-)
Trochu mne dráždilo, jak moc je text rozfragmentován na drobno - málem co řádek to samostatný odstavec. Ale řekněme, že je to způsob výpovědi, který se může líbit i nelíbit ... a konkrétně u této povídky to občas přece jen přidávalo na dramatičnosti výpovědi ...
Zdenda má pravdu. Polopatické vysvětlování tuhle jinak pěkně načrtnutou miniaturu zabíjí. Určitě bych škrtla to s tím nahráváním v nemocnici (od "Nikdo tam nebyl" až po "pořád s ním") a možná i ten nadbytečný komentář "Byl jako smyslů zbavený". A skončila bych větou "sledovala ho očima". Víc není třeba dodávat. Čtenář pochopí a přitom nebude mít pocit, že ho podceňuješ a vodíš za ručičku.