Démon sytosti

Šedivé válečky cigaretového popela tvoří orientační mapu události.

Jak nevídaná bezcitnost se skrývá za maskou herce, vžívajícího se do role milovníka, když s úsměvem a starostlivostí o blahobyt druhého přichází. Ten, cítě se zajištěn pozbývá všechnu sebevůli, než aby pochopil své pravé určení. Být objektem věčného hladu. Nemá dostatek prozíravosti ani fantazie, neboť musel by jinak uvidět strašlivost tváře, ověšenou cetkami lásky a soucitu. To nenasytnost se oděla do svatebního kostýmu, když přišel čas, sytit se. Bezmezná krutost se odhalí v klamu, jenž v tušení kořisti milostnosti pozorným a citlivým se staví. A jaká to potřebnost dokáže zaslepit, aby oči neviděly  pletence zpřetrhaných cév, talisman čouhající z kapes úhledného obleku? Nad takovou žalostností by se i nebe ustrnulo. Hladový snad ze slabosti přišel o rozum, když z vlastní vůle odevzdává stvůře kromě svého těla i poslední zrnka z přesýpacích hodin. To nejdrahocenější co má, jen aby se nakrmil! Ne. To nenasytnost setkala se s nenasytností. Dva netvoři vzájemně se požírající i poté, kdy jeden pozřel druhého, sytí se jeho útrobami až do úplného konce.

Hromádky popela v trajektoriích paprsků nového dne zlatě září.