Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzim
Autor
Akinorev
Podzim
Byl zrovna nádherný podzimní den. Padal jeden list za druhým a ty barvy byly někdy i překvapivě nádherné. Celá krajina vypadala jako malířova paleta. Začal mě ale studit zadek. Nechtěla jsem být nemocná tak jsem se zvedla ze studící a skoro zchátralé lavičky. Pomalu jsem začala scházet z kopečku. Cestou jsem si všimla, jak je celý podzim krásný. Veverka si dělala zásoby oříšků na zimu. Vrány zrovna přilétaly v přenádherném černém peří, které se na slábnoucím slunci lesklo. V tom jsem si vzpomněla na to, jak skvělé bylo všechno ještě před rokem. Rodiče byly spolu a já každý den byla venku s kamarádkami, které mě měli rádi takovou, jaká opravdu jsem a nic jim na mně nevadilo. Dokonce jsem měla i nejlepší kamarádku, se kterou jsem si užila hodně srandy a dobrodružství. Jenomže pak jsem se s tátou odstěhovala na druhý konec republiky a teď jsem zde, sama a bez jakékoliv kamarádky. Podívala jsem se na mravenečka, co právě přecházel přes cestu. Byl taky sám uprostřed veliké krajiny jako já a naděje že by zde potkal nějakého dalšího mravence, byla velmi mizivá. Aspoň neměl zlomyslného spolužáka, co by jej neustále ponižoval a říká o něm, že vypadá jako krysa. Občas si myslím, že by se mněl podívat do zrcadla, protože taky nevypadá jako krasavec. Ale něco na tom bude. Nepatřím mezi ty nejkrásnější a nejdokonalejší holky. A už vůbec se tak nedokážu chovat. Vždycky jsem je nesnášela, ale zároveň jim stále závidím. Mají to, co si každý přeje: kluky, krásu, kamarády a chytrost. Zato ty co jsou, v nižší vrstvě oblíbenosti všichni považují za škaredé a mnohdy i blbé. Avšak co si z toho dělat vždyť toho mohou dokázat víc než nějaké nafintěné fifleny. Mezi tím jsem došla až k silnici. Zastavila jsem se a asi třikrát jsem se podívala, jestli něco nejede zprava nebo zleva. Pak jsem přešla černobílý přechod. Pomalu jsem kráčela k hřišti. Když jsem procházela kolem hřiště, padl na mě smutek. Viděla jsem, jak si tam hrají děti a jsou šťastné. Usmívají se. Začala jsem dumat nad tím, kdy jsem se naposledy zasmála. Kdy? Kde? A s kým? V hlavě jsem měla prázdno. Netušila jsem kdy, kde ani s kým. Bylo mi skoro do pláče. Můj život nemněl cenu. Kdyby ale tu cenu nemněl tak proč by mě Bůh stvořil? Proč? Kvůli čemu?
3 názory
Moc děkuji za povzbuzení :) Myslím, že na tom cosi bude... Krása je obecný pojem, o kterém si lidé vytvořili vlastní představu. Jinak začala jsem být "blázen" do běhu a tance. :)
Začínat znovu mezi neznámými lidmi je vždycky těžké. Hlavně nevěř tomu, že na lidi působíš pouze tím, jak vypadáš (tedy jestli jsi "hezká" zrovna podle zavedeného vkusu a obecné představy krásy). Když budeš chvíli pozorovat holky nebo kluky, kteří jsou mezi ostatními oblíbení, zjistíš, že to velice často vůbec nejsou nijak výjimečně hezcí lidé. Kolik vad by se na nich dalo najít! - jenže prostě nikoho nenapadne je hledat. Oni si prostě věří, chovají se tak, jako by těmi nejhezčími a nejchytřejšími BYLI. Vysílají takové "signály" - já jsem super, jsem v pohodě, stojí za to se se mnou bavit. Je podivuhodné, jak tohle na okolí působí, jak to doopravdy funguje. Když jsi se sebou spokojená, cítí to i ostatní. A bohužel naopak. Myslím, že je důležité, abys ze sebe sama měla dobrý pocit. Neměř svou hodnotu počtem kamarádek. Za pár let stejně bude všechno jinak, i vztahy budeš mít jiné. Důležité je něco umět, znát, mít si o čem zajímavě povídat, zkusit sama něco vytvořit. Najít si třeba nějaký koníček, do kterého budeš "blázen". Něco, co tě bude hrozně moc bavit. Věř tomu, že takový člověk druhé přitahuje, protože nečeká na někoho, kdo by mu naplnil život, ale má sám co nabízet. Přeju hodně štěstí!
To bude dobrý.
Naše doba je doba, která přeje ženám. Mohou mít všechno, na co si vzpomenou. Dřív byla žena zavřená v kuchyni, musela makat a nemohla si volně chodit. Ani nemohl chodit do školy. Tak hlavu vzhůru a něco se časem najde. Vždycky pomáhá začít fotit, třeba ty mravence. Nebo šít. Nebo cokoliv.