Žena v bílém

Stalo se to před pár lety.

Byla to jedna z těch nocí, kdy chcete být sami.

Vracel jsem se domů.

Když předemnou vykročila žena.

Měla na sobě bílé svatební šaty.

Přes obličej závoj. Přesto jsem jí zřetelně viděl 

Byla nádherná,

Dlouhé šedé vlasy jí vlály v chladném větru.

„Něco jsem ztratila, pomůžeš mi?“

„Proč ne.“ Řekl jsem a zapálil jsem jí cigaretu, kterou nervozně povalovala v ústech“

Jednou si potáhla, pak jí zahodila a rozdrtila podpatkem. Kouř z ní ale nevyšel.

„A co jste vlastně ztratila“

„ To co ty hledáš“ řekla s kamennou tváří. 

„Její prázdné oči mě znepokojovaly a zároveň naplňovaly pocitem který jsem před tím neznal“

Celou noc jsme hledali. 

Hledali jsme všude kde nás napadlo. 

Nic jsme nenašli. 

Když pomalu začínalo svítat řekla „ To nevadí, aspoň jsme se snažili“ 

Pak nadzvedla závoj, políbila mě.

 A zmizela jako ranní mlha.

Sice pořád hledám.

Ale už vím že nehledám sám.

Hledá se mnou celý svět.

A já jí jednou najdu... 

---