Chystám se přepisovat sem stará díla

...asi nic konstruktivního... (přesto nejbližším) ..divila jsem se, že nejsem nervózní, cítila jsem se celá blažená.. a teď nemůžu mluvit, protože.. nevím, prostě to nejde- asi ticho po předení a okusování prstů, mňau. Nevím, kdy vyběhnu ven, protože se mi dělá pořád špatně, tak leda zalízt pod ty dvě deky ke svíčce a čaji.. ..a zjišťuju, že odkládám přepisování napsaných věcí už asi 6 let- proto, že dva měsíce jsem na to kašlala a pak se mi nechtělo.. a pak se mi ještě víc nechtělo, a pak jsem měla jiný starosti a tak střídavě až dodnes. Ale pořád věřím, že nějak dokončím to pěkný začatý... a že si to někdo přečte a někomu to něco dá.., protože vždycky zůstává několik "věrných osob", které nezapomínají a je možnost pokračovat- je možnost, dokud zůstává naděje, že je pro koho.
..protože pro co tu jsem, než někomu něco dávat a pozorovat, jak se při tom cítím(e).
..pro co tu jsem, než (učit se) přijímat.
..pro co tu jsem, než být.
Některé věci se zkrátka nemění- asi i způsob, jak píšu.... a náš kocour (kolikátý už?? ..aji když žijou dlouho- přestože pro mě krátce) je pořád na chlapy.
(ženskou jsem ještě nezkoušela)