Jsem tu jen hostem

Jsem tu jen hostem

 

Sedím a přemýšlím. Sním.

Cítím se být sám. Bolí to.

Za vše si můžu sám, vím.

Prohrál jsem. Jak asi vyzní to ?

 

Vše je tak prosté –

Auto, hrnek či hosté.

 

To co však cítím nazvat neumím.

Chybí domov, přítelé… Nevím co s tím.

Stále mi záleží na lidech kolem,

Bohužel raději, řekl bych „sbohem“.

 

Vše je tak prosté.

Viadukt – skok. Jsme tu jen hosté.

Uvidím světlo, nechám se vést,

Pak dveře zavřu, ztratil jsem čest.

 

Vše je tak prosté.

Duše má odpluje, jsme tu jen hosté.

Sedím a přemýšlím. Sním.

Slzy mi tečou, nevím co s tím.

 

Řekněte sbohem, do černa odění,

Vzpomínky na hosta

Včera tu byl, dnes už není.

 

Vše je tak prosté,

Jsme tu jen hosté.

Veselou píseň kapela zahraje.

„Na dobré vzpomeňte“, to bych si přál.

Srdce bych rozdal, však sil už nemaje.

Řekl bych „Promiňte“, kdybych tu stál.

 

Promiňte za chyby, které jsem udělal,

Snad bych se poučil, kdybych tu stál.

Komu jsem ublížil, koho to bolí

Moc mě to mrzí, bil bych se holí.

 

Tabule prostřená, laděná smutečně.

Jsme tu jen hosté, skutečně.

Byť se to nehodí, klidně se usmějte.

Odpusťte, vzpomeňte, to bych si přál.

Kdybych to nevzdal, tak bych tu stál.

 

Chyby a poučení,

Omluva, odpuštění.

Úcta a pokora,

Věrnost či nevěra.

 

Slzy štěstí, smutku i dojetí.

Důvěra, zklamání, přátelské objetí.

Vše je tak prosté,

Jsme tu jen hosté.

 

Sedím a přemýšlím, sním.

Rád bych vše změnil, nechci být sám.

Ostatním radím, sám nevím kam.

Opět znát cestu a nebloudit sám,

Za tento pocit, všeho se vzdám.

 

Domov, láska, přátelství.

To není tak prosté.

 

Pouhá tři slova ? NE ! nádherné pocity.

Bez nich si připadám skoro jak zabitý.

Nevím co dělat, v myšlenkách zmatek.

Uši mám ucpané, na očích šátek.

 

Sedím a přemýšlím. Sním.

Jsem tu jen hostem, dobře to vím.

---