Ptačí ostrov

Za ušima hrst kremačního popela, jak bylo v plánu,
rozhlížel jsem se po katastru korintského císaře
a nalezl v něm lesy laciného kosmického heroinu,
v nichž koroptve nasazují snivcům papuče.

V kroji ze samoty a vybaven kouskem mýdla,
vůně laku na nehty mi leptá nosní chřípí.
Hygienicky jsem připraven na nejhorší,
snad v letu nepotkám umaštěného orla.

Vzduch zakousl se mezi dnes a zítra,
do království vplouvám svého ztraceného nitra,
jehož stěny jsou pomazány hořčicí
a v jeho středu jest zabodnuta lžíce.

Pocítil jsem pravěký stisk kuřete,
jak mi křídla v letu jak begónie vadla,
z odvahy duchovní peří nekvete,
k pádu jsi zrozen, země mi šeptá.

K baletu mezi plameňáky ochroptělými zpěvem mých vzpomínek
odsoudil mě bůh kastrátů, jak zde říkají slunci.
Pln bezradnosti vrhal jsem své tělo vstříc tropickému tanci,
kdy to jen skončí?, krákají ústa, z nichž stal se zobák.