Válečná evakuace

Válečná evakuace

     Nekonečnost lidských bojů a válek je delší a silnější než možná životnost jakékoli z armád. Střídání vojenských jednotek v rozvleklosti časově neohraničených zápolení vede v logické posloupnosti časem k postupnému opouštění bojišť. Někdy předčasně, někdy včas, mnohokrát v poslední možné chvíli. Žádná z válek nemá zcela přesvědčivého ukončení, každá z nich má však příběh svého vlastního možného konce.
     Pro urychlení plánovaného opuštění bojiště této války stačí pouhé povolení k vyčištění vzletové ranveje. Dříve než dojde k zajištění, vyčistil ranvej prudký déšť. Evakuace z válečné zóny před původním termínem, bez schopnosti protestu a s přesvědčením o její vhodnosti pro záchranu odlétajících, odsouhlasena. Možnost válečného ceremoniálu bez oficialit však tímto rychlým krokem byla ztracena … V posledních slovech jen následuje připomenutí plánovaného odchodu zbylého z vojáků do vlastní války mimo dosah po návratu. Teď již nelze než oboustranně tiše přijmout.
     Letadlo přistaveno ke startu, posádka nastupuje. Na rozloučenou místo přátelského podání ruky naznačen letem vojenský salut. Etiketa společenských procesů s jasně stanovenými pravidly určuje povinnost vnějšího i vnitřního mlčení. Okraj ranveje zavál prach zvednutý startujícím letadlem. Poslední pohled za odlétajícím strojem zanechal ve zvířeném prachu stopu kanuté slzy. Salut. Otočka a start mlčky následnými kroky do vlastní války na opuštěném bojišti.
     Vojenský pochodový krok jediného vojáka se po pár metrech mění v obyčejnou tichou lidskou chůzi. Poslední zpětný pohled na prázdnou vzletovou ranvej jako by chtěl zpět navrátit čas. Nelze. Jen lidská fantazie dopřála možnost nahlas vyslovit rozloučení „Sbohem, kamarádi, sbohem, armádo.“ A kroky, jež jsou stále v mysli vojenským pochodem, zvolna pokračují jeden za druhým, aniž by znaly přesný cíl. S naprostou vnitřní jistotou však míří k dané metě.
     Nepřítel je neustále před branami, i když žádné brány nikde není. Místo brány nastavuje válka poslednímu vojákovi zrcadlo s odrazem jeho samotného. Nejtěžší z nepřátel. Vždy tasí zbraň ve stejnou chvíli, pokaždé odhalí místo sebelepšího úkrytu. Nelze zaútočit ze zálohy. Usmrcení posledního z protivníků bylo, je či bude i vlastní válečnou vraždou.
     Skalní převis krytý ze stran bujným křovím poskytl místo k jednomu z posledních odpočinků. Zbraně složené pod hlavou jsou polštářem i obranou neustále připravenou v pohotovosti. Dekou je vítr s několika občasnými kapkami deště, jež se i přes skalní zátaras prodraly až sem. Spánek je zábranou před vlastními myšlenkami i čekáním na útok nepřítele. Je evakuací z válečné zóny bez termínu, bez snahy o jakýkoli protest, s přesvědčením o nevyhnutelnosti boje. Je evakuací z válečné zóny do otevřených bojů přímé války.
     Probuzení není vstupem do mírového stavu. Neustálá připravenost zbraní v každém momentu současnosti. Není bylo, není bude. I jediný osamocený voják může střílet do svých vlastních řad.