České sprostonárodní

Havel, cikáni, islám, MRDAT aneb První přímé setkání s novinkáři.

„Chlapi, dneska se přece lež vydává za pravdu…“

„To je pravda!“

Tři pánové v důchodovém věku si vyjeli autem na houby. Již předem bylo jasné, že debaty se budou točit především okolo politiky.

 „Dyť to tehdá ani žádná revoluce nebyla, to byla normální dohoda vobou stran,“ započal rozpravu první důchodce, který řídil.

„No to je jasný, dyť existujou svědectví, jak se ten pravdoláskař slavnej normálně bratříčkoval s estébákama…“ nenechal nic náhodě druhý důchodce.

„Hele, abych vás přerušil, mě už štvou ty américký ptákoviny, co pořád hrajou v rádiu, tak jsem si do auta pořídil České sprostonárodní písně,“ pochlubil se kamarádům první důchodce a vypjal hruď, když slavnostním hlasem představoval název nosiče. „Tak poslouchejte!“

Cá-rá-ra!

Vomrdali, vomrdali, vomrdali

naší Anči, na pávlači…

 „No, to je jiná! To je lepší než Amérika!“ pochválil oduševnělý text třetí důchodce.

„Tomu pravdoláskaři jsem nikdá nevěřil ani nos mezi vočima!“ nenechal si utéct téma předchozí debaty druhý důchodce. „Dyť už jenom to, že chce hlásat vítězství pravdy nad láskou. Nebo navopak. To je přece krávovina.“

„Hele, já jednou mluvil s horskou službou, von jak měl tu chatu u Trutnova, tak prej když si tam zval tu svojí verbeš, ty svý kamarádíčky, tak to jsou neuvěřitelný historky, co mi ten chlápek z horský služby vyprávěl,“ hbitě navazoval třetí důchodce. „A prej si tam vodil Dášu, ještě když byla stará naživu. Tak to mi řekni, státník a demokrat a chrápe takhle se všema!“

Co mi to vytejká z močový roury,

chytil jsem kapavku od ňáky coury.

„No jó…“ přitakal druhý důchodce. „To je asi ta jeho láska. Normální prasák to byl.“

Soulož je jen náhoda,

jednou jsi dole, jednou nahoře.

„Ty hrajou, có!“ jásal první důchodce.

„Bacha ty jo, cikáni,“ upozornil řidiče druhý důchodce.

„Čuměj, co by kde ukradli,“ okomentoval to první důchodce.

„Když to je složitý. Voni je ve škole učej, co a jak, potom přídou domu a tam je zas bordel a špína a nachcáno v rohu. Voni to maj prostě v sobě,“ pustil se do hlubokých filosofických debat třetí důchodce.

„Já ti nevim. Sebrat jim ty děti a dát je na převýchovu!“ přišel s originálním řešením druhý důchodce.

„No jó, ale to je nehumánní…“ zašklebil se ironicky první důchodce.

„Jakýpak nehumánní, je to ták.“

„No jó, je to ták,“ přitakal druhý důchodce.

„Kdyby aspoň neměli těch děcek tolik. Pánové, dyť voni šukaj jak králící.“

Děvčata z pohraničí, ty milujou, jen to fičí!

Jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu!

„A já když jdu dycky u nás parkem, tak se tam ty cikánský holky tak nakrucujou, normální kurvy prodejný to jsou.“

Má číča, to je vó-kra-sa,

strč tam svýho vó-ca-sa!

Za párek a za pití

hned smíš mě mrdat do řiti!

„Hele, je šest, pusť tam zprávy, ať víme, jesli neni válka,“ zachechtal se třetí důchodce.

Moderátor v rádiu oznámil, že na summitu NATO se řešila především otázka Islámského státu. Řidič po zprávách místo rádia pustil opět svoji oblíbenou hudbu.

„No jó, tyhlety islámisti, to mi řekni, co to je za víru, když ženská je pro ně jenom jako věc!“ rozčiloval se první důchodce. „Voni maj třeba šest velbloudů a čtyři manželky.“

„No dyť voni vůbec neuznávaj ty potřeby ženskejch, normálně je klidně znásilňujou.“

Okolo Súče, kluk dívku vle-če,

nechtěla vestoje, musela v kle-če.

„Kdyby ta víra aspoň byla smyslná. Ale vona je uplně nesmyslná!“ přidal se třetí důchodce.

„Chcete hašlerku?“

„Ne, dík, já mam pivo.“

„Ty jo, bacha, ten jede jak šílenec!“ varoval znovu druhý důchodce řidiče.

„No to jsou ty dnešní mladý, to sou střelcí. Nejdřív střílej, potom myslej. Člověk přece musí bejt trochu vohleduplnej.“

„To víš. Takový by měli viset.“

„Jako ty islámisti.“

„Jenže řekni to dneska nahlas!“

Posádka se na kratičkou chvíli odmlčela.

„Tak jsme tady, pánové! Vystupovat,“ hlásal první důchodce.

Vedle výpravy postarších mužů zrovna parkovala auto rodina s malými dětmi. Podle poznávací značky se dalo usuzovat, že jsou z Prahy.

„Hele hele, tendle má pražskou značku. Dobrej dén. Vy jste z Prahy, že jo?“ zeptal se jich směle druhý důchodce.

„Dobrý den. Ano,“ odpověděl stroze otec rodiny. Vypadal trochu překvapeně.

„A jste z vokrajový části, nebo z centra?“ vyptával se dál zvědavě druhý důchodce.

„Z periferie…“ odpovídal zmateně Pražák.

„Tak to je eště naděje, že jste slušnej člověk.“

 

Někteří čeští důchodci mají zkrátka ve všem jasno.

---