... je březen.
Ptala se, co je poezie.
Možná jí přišlo, že vpátém patře,
s výtahem a automatickou pračkou,
kde nevoní vosk a nedolétne list,
Noci
Je dvanáct po půlnoci.
Já sedím v koupelně a hlídám cigaretu,
ať nepropálí další kobereček.
Lepím na dveře motivační citát,
1957
365 lahví uteklo jak voda,
letní čas mě mrazí vzápěstích,
měsíc přetíná mě vedví,
a ráno už se skoro nevzpouzím.
Kanárek
Když bylo Jackie šest, hrozně si přála kanárka. Už od batolete měla problémy s dýcháním a celkově to dítě bylo chudé, spopelavě bílou kůží. Radili jsme se s manželem s doktory, u kterých jsme byli jako doma, jestli je vhodné, aby při své dýchavičnosti měla doma opeřence, ale protože její problém byl charakteru chronického a neměl příčiny valergii, nakonec svého mazlíčka dostala.
Kanárkova klec byla postavena na okno do zahrady a před přímým slunečním zářením byla chráněna vysokým stromem, který zastiňoval celou jižní část domu.
Los
Poslední vrznutí dveří. Miriam se div nepřerazila o barovou stoličku, jak letěla ke dveřím, aby zaklapla zástrčku a otočila klíčem. Poslední, co by teď potřebovala, je nějaký trosečník, co si objedná jedno malé a usne na stole. Hodiny na protější zdi hlásí čtvrt na dvě.
(sic)
Chybí mi epická dramatičnost kurev
tančíš jak Vitruvius
když to chceš
De Estilační pár
Tří, šest a pět
Dopisy z lásky ti pošlu po slzách
v parcích bez lamp
tak už nespi
nebo z měsíce nezbyde nic
Adam
Bylo mi devatenáct, když jsme se vzali. Když je člověku devatenáct, bere hodně věcí na lehkou váhu. Pokuty za parkování, odsouzení rodiny nebo recenzi posledního filmu od Marvelu. Když můj táta umřel, trochu mě mrzelo, že si s Adamem nikdy nepodali ruku.
Shořme každý sám
jsme mrtví milenci
a nepohřbí nás spolu
ve světě podle Prahy
ze škály jedů
Vinný
Viníci noci mlčí,
snad letmých světel vina,
že nejsladší jsou vždy
ta nezrádnější vína.
1000 věcí, co mě bolí
uvnitř mrtvá, hořím jenom zvenčí
mám prostě strach
že lupnutí vypínače znamená konec
že si zašpiním mysl
Dear Diary - Generace sdílených domácností
Mám ráda svou dobu, mám ráda své město. O víkendu se probouzí a probouzí i mne. Po týdenní rutině ve škole, vpráci, na ulici i vtramvaji i vkaféčku, kde náhodně potkávám lidi, co mne nezajímají, ve mne víkend probouzí touhu, poznat lidi, co mne zajímat budou. Ostatně, o Vánocích se taky radujeme zvěcí, co snámi po zbytek roku nehnou - stejně tak víkend zklidňuje mé přehnané nároky a svým způsobem mě tak trochu dojímá.
Horko
Ta horká rána do živého,
kdy dech se mění vetanol
a holky umírají, jako jejich krása,
ambice
Nejmodřejší oči
Moje stopy nesou
všichni muži světa,
těžce snáším ticho
světlo, víru, volbu,
Ex-boží
Ve vzduchu pára jak ze starých koupelen
prosycená vinou těch, co klidně
jen tak ze sportu
vojedou sestřenici svý manželky.
Křičící hodiny, mlčící ženy
Opilí lidé
vopilém světě,
dýcháme prohřešky,
slavíme (pro)hry.
Za zavřenými dveřmi
Jsme zastánci polopravd.
Milenci pocitů viny.
Jsme vlastní dogmata,
jsme stejně jiní.
Tlukot
Na prahu poslouchám,
jak buší ti srdce,
přitisklá na dveřích,
a srukou na klice
Rána
Rána nás bolí, rána nás ničí,
v noci jsme vklidu,
jen ráno jsme vpiči,
Skáčeme z oken,
Jsem baletka.
Stojím na rozhraní
s tvářičkou ze skla
a srdce se zastaví
otočením klíčku
Postrádám
Prázdný ulice prázdných rán
pekelně pálivý světla lamp
bodají do očí
opilých nás
Jak zlomit srdce
Libuji si v utrpení
sháním návody na zlomená srdce
sbírám hříchy mládí
a sklízím z hvězd.
Jde o život
Není se na co ptát
žádná odpověď
vyprávěj příběh
napůl prázdná
Elita národa
Odporný zvuk mě jako každý ráno probudí v nechutnou šestou hodinu ranní. V hlavě si píšu seznam pro a proti, proč dnes vstávat. Nutnost udělat z opičího ksichtu člověka – MÍNUS. Strávit den ve společnosti lidí, které můžu otrávit – PLUS.
Sobecká
Vlnobití na Tvých zádech,
pár červených stezek,
čti mezi řádky
poznamenán,
Odsouzenci
Jsme odsouzenci letmých doteků, jež lehkostí klapek na piáně bodají a mlčí. A tím neustálým tichem týrají nás vnaší samotě, nasazují nám šátek na oči, jež nedovolí hledět ani vpřed; a pouta na srdce, jež je nyní přikováno, vyvlastněno a nemůžeme si jej nijak nárokovat. Ta palčivá trýzeň vzpomínek na vůni těla, které chceme, nás poté nutí doufat, že to co je děje, není jen náhoda, není to tak letmé, jak to je. Voláme si o přídavek, jako lůza u jeviště, a naše srdce bijí vrytmu bušení pěstí do prken, co znamenají svět.
Z ledu
Ztrácím soudnost a nejsem éterická,
cizím mužu strkám ubrousky,
bez čísel
pro žárlivost.
Indisponovaná
Whiskey přestala být řešením.
Teplo se začíná ztrácet z místa, kde už neležíš,
Tvoje skříň už nemá tvoji vůni,
nepoznala bych už tvoje kroky,
Deziluze
Žijeme v deziluzi věků,
kdy čas má pomíjivý význam
a holka co jsi včera potkal netyká si s mládím.
Žijeme v deziluzi žití,
Nekrolog
„Bože, tady je zase kouřová clona,“ zašklebí se Richard tím svým pedantským obličejem. Sára, ležící na jeho hrudi a zaujatá odfukováním pěny, která spočinula na jejím zápěstí pootočí hlavu. „Snad nosil by mě na rukou vtom dešti do svítání,“ zabroukám mu tiše do ucha. On zapřede jako spokojený kocour a všechny chmury jsou rázem pryč.
Lenora
Nádherná luna se zase mstí
a trestá vilnost neřestí
a šíří bohapustou lež.
Však na loži si klidně lež
Celá za 27, studentská za 20.
Nastoupím do domu s vydýchaným vzduchem,
a nemusím se zouvat u dveří.
Sedím vedle chlápka - táhne z něho gin.
Bolí mě neskutečně hlava
Neumím a nechci.
Z pocitů studu postavím nádvoří,
se studnou, kam budu chodit řvát.
Až se moje hrdost trochu zmátoří,
až přestanu se sama v noci bát.
Čekám...
Čekám na den, kdy si pro mě přijede, můj zachránce, moje spása. Nedělala jsem si iluze o bílém koni, ani podobných chimérách.
Když konečně přijel, táhlo mu na padesát, měl motorku s odřeným výfukem.
A jeho ruce.
Chlapče...
Bojím se, chlapče, zítřků,
bojím se ohně ve tváři,
mám strach ze zhasnutých světel
ze samoty, ticha, ze stáří.
Nostalgie
Dneska jsem, čistě náhodou při úklidu nostalgicky otevřela učebnici Literatury z druháku. První, na koho jsem narazila byl Dobrovský. Vzpomněla jsem si, jak jsem při hodině, kdy nám profesor vyprávěl o obrození jazyka, umělecky zdobila svou lavici iniciály M. N a M.
Hra
Minulost složená z pyramid hloupých otázek,
nechci se probudit a nechci spát.
Natahuju ve svý hlavě struny.
Na bílý plátno kreslím krví prst,
Loving me 4 me
Maluju prstem po zrcadle v zamlžené koupelně,
vedu tahy tak, abych neviděla svůj obličej.
V hlavě mám
dotyky
Requiem for a dream
Prsty jí kloužou po parapetu zprachu
železné schody vedou dolů
dolů,
dolů,
Klišé žal
Svůj žal topím ve stovkách lahví vína.
Ta situace v sepiovém odstínu
je neskutečné klišé.
Jsem sama v kavárně
Bukowski
Srdce mi ukradl pijan Bukowski,
pozval mě na kávu
a příležitostný sex.
Řekl mi přímo, co se mnou chce dělat.
Šmíra
Armada cínových vojáčků
jak v amatérským klipu
s pubertální nenávistí
v jejich cínových srdcích
Teatrální
Když jsem byla malá, jako každé dítě jsem si ráda hrála na divadlo. Na mé scéně však nebylo herců, ani plyšových, kteří by se zhostili vedlejších rolí. Nebyl tu režisér, který by mé veledílo zrežíroval.
Byla jsem Ofélie v tričku s Mickey Mousem.
Jde o sex
Nenávidím ženy,
jež poznáváš jak básně,
a když mi koukáš do očí
a šeptáš - ,,Je mi krásně" .
Okamžik
Po jemném zaťukání vstoupila.
Bylo to jako v nějakém béčkovém Hollywoodském thrilleru. Nejdříve jsem viděl, jak se zpoza pootevřených dveří objevila drobná nožka v nekonečně dlouhých, semišových kozačkách. Zprvu jsem nevěděl, že jsou tak dlouhé, protože jako v každém správném filmu jsem viděl nejdříve špičku, poté nárt a klenbu té neskutečně ladné nohy, až poté podpatek.
Tak plav..
Jak ryby lapem po kyslíku
ty jsi ve tmě
a já v tichu
my máme pouta z archaických chvil
Jen
Nechci se prsty dotýkat papírových stěn,
či zírat na snoubence u protějšího stolu.
Chci sedět na klíně života a jen -
tak ležet si opilá na rozpálenem molu.
Štětec
Zas, jen tak znudy, kreslím si ženu,
můj štětec opisuje něžně její boky.
Neptá se, štětec, po jejím jménu;
vidí, ten uchyl, jen ty ženské boky.
Jarmark Marnosti
Ty malé všední starosti.
jsou náhle jenom hořkým zamrknutím
velké chyby pouze malým klopýtnutím,
a život = jarmark marnosti.
Prostitutka
Tiše se choulí, třese se, vzdychá
dívenka zobláčku cigaret,
místnost tu je tak strohá a tichá,
Je t´aime, ma petite Margaret.
Budoucnost
Jsme znudění a smutní ze všeho,
ve společnosti kouře zcigaret,
a zase probíráme Nietzscheho,
a zase hrajem ten svůj kabaret.
Holka z pavučiny
Jsem infantilní víla,
jež se do tebe dostala výpary zemisí.
Jsem magor, co při pomyšlení,
co bylo, a co už není,
Tam..
Tam, kde mrouskaj kočky Ódy na radost,
kde pouliční lampy nemaj nikdy dost,
tam někde setkávaj se starý lásky.
Tak já čekám vsvětle neúnavných pouličních lamp,
Tehdy a teď
Před tím, než se zase rozhodneš
zvednout oponu a něco předstírat,
dovol, a odpusť mou troufalost
podotknout,
Ortel
Vážený soude a poroto nejvyšší. ,
Na Vás je ted určiti mi trest.
Na Vás a Dámě s váhami,
jež nevidí, neslyší,
Pod maskou pláč
Vážení, milí,
seďte a smějte se,
smějte se své vlastní hlouposti.
Já budu hrát