Ta druhá

¨Procházím se sama v parku

a smutně koukám na lidi,

na Ty co se vedou za ruce

a šeptají si slova lásky..

snad závidím,

mě zůstala jen vzpomínka

na pár chvil,

které v tomto světě ukradli,

a dali jeden druhému,

na závrať okamžiku,

kdy jsi pohladil mé vlásky.

Jsem stále sama a čekám,

až ozveš se mi můj milý,

až zase ukradeš pro mě čas.

Vím, že touhou rozechvěje se můj hlas,

když uslyším Tě na chvíli,

srdce tluče víc a víc,

snad zastaví se,

oči rosou zastříbří se...

Já dobře věděla,že nejsi sám,

máš svou práci,

svoji ženu,

ač vím, že svůj život nezměníš,

přesto tě zoufale ráda mám.

A zůstává jen čekání

na zazvonění telefonu,

a zůstává jen doufání,

že najdeš si čas ve svém shonu.