Za Rolandovým gaučem

O samotáři Rolandovi, jeho neobvyklém životě a ještě neobvyklejším dobrodružství.

I.

Kdo je Roland

Roland je nenápadný tichý člověk.

Tedy snaží se takovým být. Snahu mu komplikuje jeho mohutnost. Není obézní, ale nadbytečné kilogramy a bezmála dvoumetrový vzrůst dělají své. Aby působil nenápadněji, nápadně se hrbí. V

ničem jiném na pohled nevyniká. Na pohled. Pojedete-li vedle Rolanda ve veřejné dopravě, pravděpodobně ho uslyšíte dýchat i přes burácení motoru autobusu. Pojedete-i vedlě něj ve veřejné dopravě v létě, naprosto jistě se vám nevyhne jeho značný tělesný zápach. Silně se potí a jeho pravidelná denní hygiena spočívá v utření podpaží starým tílkem.

Roland neustále nosí tílko.

Často nosí pouze tílko, to však výhradně doma. Od doby co nechodí do práce, je rád, že nemusí jezdit autobusem. Nemusí téměř vůbec opouštět svůj byt. Obchod je nedaleko, fast food přímo v průchodu. Chodit do práce mu nevadilo. Vadilo mu, že pokud zůstala na pánských záchodech špinavá toaleta, nebo zapáchaly, všichni to sváděli na něj. Přestal toalety používat a celou pracovní dobu seděl na svém místě všem na očích. Od svého počítače se nehnul ani jedno páteční odpoledne, kdy se přejedl hranolek s majonézou, která zřejmě nebyla příliš čerstvá. Do konce směny zbývaly pouze dvě hodiny, když se se slzami v očích a zpoceným čelem, vyprázdnil do kalhot. Přišlo mu úsměvné, že mu tehdy ten zápach nikdo nepřisuzoval. Počkal, až všichni opustili kancelář a toporně odešel domů. Tenkrát poprvé a naposledy pěšky. Druhý den si ho vzal na slovíčko pan Noda a následně firemní psycholog. Roland zapomněl vyčistit svoji židli.

Roland se málokdy usmívá.

Usmívá se pouze tehdy, ma-li z něčeho skutečnou radost. Radost mívá, když se mu podaří ukousnout nehet, aniž by si způsobil záděr. Usmívá se, když chatuje s Tinou. Tina je kamarádka, která zná Rolanda. Ostatní děvčata z chatu znají Roberta, Daniela90 nebo Já Legendu, jehož identitu nemá Roland právě nejraději, ale baví ho hrát si čas od času na výstředního podivína. S Tinou se dokonce setkal. Je milá a celkem hezká. Má pěkná prsa, která, soudě podle výstřihu, ráda ukazuje. Tina je upřímná a proto mu na rovinu řekla, že ze všech emocí, které by k němu snad  mohla cítit, je nejpravděpodobnější soucit. Roland má za to, že je to kvůli tomu, že už mu zemřeli oba rodiče. Je rád, že je Tina citlivá. Několikrát mu také napsala, že je neuvěřitelně chytrý.

Roland je neuvěřitelně chytrý.

Chytrý tím způsobem, že během několika vteřin dokáže zvážit velké množství alternativ a podle toho překvapivě rychle, a často i správně, rozhodnout. Nikdy ale neuměl tuto schopnost využít ve svůj prospěch. Nedokáže si udržet správný nadhled a úsudek mu pak zastírají emoce. Přestože vztahům rozumí pramálo, dokáže Tině překvapivě často dobře poradit. Pomohl jí "ulovit a udržet si" Filipa, jak nejednou poznamenala. Tina by ráda Rolanda s Filipem seznámila, ale Roland nemá zájem. Setkání se vyhýbá, protože by se asi nedokázal podívat do očí člověku, s jehož přítelkyní v představách často souloží. Je si jistý, že by to na něm Filip poznal.

Roland je neustále hladce oholen.

Přes veškeré neobvyklé hygienické návyky si udržuje tvář hladkou a sebemenší nedokonalost ho rozčiluje. Stejné úsilí vynakládá k udržování svého účesu. Vlasy mu nespravedlivě brzy řídnou a snaží se to tedy kamuflovat. Obličejem a vlasy ovšem jeho péče o sebe sama téměř končí. Myje se, pokud je nadmíru ulepený nebo ho začne něco svědit. Prádlo pere jen pokud je viditelně znečištěné a i tak mu často dává druhé a třetí šance. Nehty si zásadně okusuje u televize na gauči. Když si ukousnutým nehtem vyšťourá kousek jídla ze zubů, hodí jej za pohovku. Poslední dobou má dojem, že mu nehty díky tomu pomalu přestávají růst. Nevadí mu to. Má o starost méně.

Avšak stejně jako většinu z nás sem tam přepadne úklidová horečka, pustí se jednou za čas do úklidu i Roland. Dnešek je právě takovým dnem. Posbírá veškeré prádlo a naskládá je na jedno místo v předsíni. Snosí nádobí z nevelkého bytu do kuchyně. Řádně jej umyje, tuhle část bytostně nesnáší, a úhledně vyskládá do již zaprášených polic. Posbírá odpadky z vodorovných ploch včetně podlah a zamete. Odsune gauč a s rošťáckým úsměvem z poza něj vymetá bezpočet bílých srpků.

Moment!

Roland je zmatený.

Za gaučem nevidí jediný nehet. Je tam naprosto čisto. Žádné chuchvalce prachu, jak bývá zvykem. Překvapením málem zapomněl začít probírat veškeré alternativy. Po dvou vteřinách přemýšlení, kdy zvážil možnosti zahrnující myši, šváby, pavouky, mravence, nezáměrné vymetení při hledání kalhot a dokonce zadumal i nad možností, že místo dnes již uklidil a zapomněl na to, dospěl k závěru, že čas strávený přemýšlením, dnes dokáže zužitkovat lépe. Nad situací se zamyslí později. Úklid dokončil, ale čisto za gaučem už mu na mysl nepřišlo. Zašel si pro jídlo do fast foodu, pustil televizi, položil na klín laptop, prohlédl profily uživatelek na chatu, několika poslal lehce oplzlou lichotku a zavzpomínal na Tinu. Znaven úklidem lehl na gauč a usnul.

Roland má velmi živé sny.

Vidí malé postavičky tiše sbírající každý nehet na podlaze. Když není co sbírat, seřadí se u gauče, nastavují k Rolandovi tváře bez očí a něco říkají. Nemluví však s ním, ale komunikují mezi sebou. Není slyšet ani slovo, ale zřetelně pohybují ústy. Za chvíli začínají šplhat nahoru. Roland se nemůže pohnout, jen zírá na tu podivnou armádu. Netuší odkud se mrňousové berou, ale je jich čím dál víc. Několik jich obchází kolem jeho rukou, které si nechal ležet na břiše. Bledí návštěvníci rozmlouvají a prázdnými obličeji koukají jeden na druhého. Několik z nich mu doslova zasype pravou ruku, že na ni ani nevidí.

Roland se snaží zvednout hlavu. Jedna z postaviček si toho všimne a přicupitá až k jeho bradě.  Chvíli Rolanda pozoruje a poté se otáčí, aby si přivolala pomoc. Přiběhnou další, vyšplhají Rolandovi na obličej a silou mu stahují víčka k sobě.

...

---