Jak ti je?

Čekám, že po všech těch ilustračních příkladech přijde nějaká pecka. Něco co se tvému protagonistovi, píšcímu v první osobě, skutečně přihodilo. Pecka nepřišla a mně dochází, že se mu zřejmě postupně přihodilo (téměř) vše, co je v jeho předchozím myšlenkovém monologu jmenováno.

Zda se s tím, co vše ho potkalo, dokáže či nedokže vyrovnat, zůstává po dočtení nezodpovězené a za nevyslovené ústřední téma téhle miniatury považuji myšlenku, co všechno a jak mistrně v sobě dokážeme skrývat.

Děkuji za kritiku, co se týče užitých slov tak se hájit příliš nemohu, ale třeba se časem dopíši k něčemu lepšímu, pokud budu psát trochu více. A k závěru, jsou povahy co v sobě radši všechno dusí, já sám bych se asi pár přátelům svěřil, ale tohle měl být trošku "americký" model myšlení, kde na otázku: "How are you?" JIná odpověď než: "I am fine." téměř neexistuje.

Líbí se mi, kolik synonym jsi našel pro slovo "popsat". Možná by se jich dalo najít ještě víc (a neopakovat "jak vyjádřit" a "jak jen vyjádřit"). Formulace "tížit v sobě tíži" mi připadá už trochu překombinovaná. Obsahově mě zklamal závěr. Nemyslím si, že - pokud jde o skutečného přítele - se musíme až takhle přetvařovat, a říkat Je mi dobře, když je to přesně naopak. Těžko vyjádřitelný stav se dá shrnout zjednodušeně (Cítím se mizerně), ale není o něm třeba lhát.