Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seněkdy nemusím vůbec mluvit, ale dnes jsem čekala
Autor
verulinda
verulinda
snad nade mnou
rozslzel se den
snad nad podzimní strastí ruce zebou
po snech zpod víček
chvíli se nese něžná bolest noci
vleče se pár vteřin a přec
s hodnotou nekonečnou
nejsem si jistá
zda je to o něčem
rozum mi našeptává
že je to o mně!
v okolí vřava
v tom hluku dva hluší
jak jindy hravá
teď ústa mám na zip
hra nedohraná
vteřinám dávám čas než pozvednu hlavu
mlhavá slova z jeho úst přečíst nedovedu
kéž byla by jasněji vyřčena
nesmělost šanci dnes propadnout nechá
uvnitř mne hlas křičí
krátká potěcha z ticha
srdce mi rozbuší
stojím o ni
stojím o něho
jak možná netuší
jak chci být v nedohlednu
když mlčí
5 názorů
co mám na to říct, jak kočka příst, adál už není nic, a to přázdno dostane tě do hry, apak zlem nahoru, uprosíš barboru, tudletu, ne sebe plout, a tam už je konec, vývoj končí uprostřed věty, a kde sem já kde si ty,...
Má to zajímavou náladu. Usmívám se nad reakcí Hruškové. Tleskám za slovní obraty "rozslzel se den", "něžná bolest noci" a "mlhavá slova z jeho úst přečíst nedovedu". Ale celek je na mě tak nějak zdlouhavě prozaický.