Milosrdně nicotná existence.

Milosrdně nicotná existence.

Dlouho jsem nebyl v noci venku
o to více mne straší v neživém obarvení tmy
stíny milosrdně nicotných existencí
jak těkají po chodnících
neustále hledající nepopsatelné plus
aby se po té vyzvracely do rána
které zahájí dobrovolnou reprízu
zahájí a zároveň zakončí
šichtu v továrně na to
že cokoliv je nic a naopak
opak je opakem opaku
zvratky ještě večeří
jen voda prší z mraků dolů
alespoň já ji tak vidím...

Den co den jezdím autobusem
kde mladí sedí a staří stojí
přestávám se vyznávat
zda tu chybí člověk
nebo je zde člověka víc
než je zdrávo
jako bychom každý hledali něco jiného
ale fantazie nám zbyla jenom jedna...

...fantazie s vyraženými zuby od nedospěle dospělých her
   již nekouše do nejchoulostivějších míst
   nenutí nás přemýšlet...