Tíha

Loučit se sám v sobě s někým vzácným je těžké, obzvláště, není-li vám lhostejný. Někdy ale život přichystá těžká břemena, která se jen těžko nesou. Děkuji Ti za vše, zda se někdy k těmto řádkům dostaneš.

Bývalo nám ale krásně

polibky, radost, psaly se básně

a po jedné bitvě přišla jiná

až nás rozdělila propadlina

 

Jak široká, tak dlouhá

v ní zmizela láska, čest i touha

a co nevzaly hádky, to vzal čas

ztratili jsme vše, co bylo v nás

 

Ze všeho co bylo ryzí

zbyly dvě osoby sobě cizí

a bolest ve všem tkvící

říká nám - ach smrtelníci

 

Ztratili jsme ten vzácný dar

milovat a být milován

a vyplenili tu úrodnou zem

proto ty jsi tam a já zde jsem

 

Byli jsme jak divocí, tak hloupí

pro ego, hrdost a klam na lásku tak skoupí

a čeho mělo být na rozdávání

to skryli jsme a byli okrádáni

 

Bláhovost, že láska je nám souzena

jsme cizí, jak jmenovky bez jména

málo, málo vážili jsme si chvil

kdy ještě jeden druhého v srdci ctil

 

A teď, zima je mi a ty už nezahřeješ

jinde a s jiným žít si přeješ

tak štěstí měj, přeji ti ho

a na mě zapomeň se slůvky „sbohem tího“

---