Její

Jsem člověk zlej,
nesuď mě podle norem.
Skonči mě až pujdeš kolem,
nebo aspoň proklej.
Stejně dopadnu stejně,
s laciným bílým vínem.
Se kterým usnu v klíně,
můj osud je zpečetěn kouřem.
Rozházený myšlenky. 
I když jsem občas emo,
cítím se výš, než aristokratky.
A přesto, že bývám mimo,
stejně na mě myslíš.
Aspoň doufám.
Chceš mě změnit koukám,
i tak se mýlíš.
V rytmu undergroundu usínám
a ve snech Tě potkávám.
Proto chci být neustále ospalej,
protože, jen tehdy jsem šťastnej