Děfka Praha

Utíkám z tebe Praho,

ty tisícirohá krávo,

tisíc rohů, ale pět set ocasů.

 

Utíkám z tebe Praho,

ty tisícirohá krávo,...

do zahrad, do lesů až tam,

kde po liškách ponocní

dávají dobrou noc.

 

Svlékám se z tebe Praho,

ty darebná podvodnice.

Klopýtám nocí,

do kraje mých snů.

 

Umírám bez tebe Praho,

neřestná běhno,

když světla tvá za zády,

už přestal jsem vnímat.

 

Lišky už vyjí,

ponocní troubí

a já bez tebe Praho,

samotou umírám.

 

Jen jednou slyšel jsem,

Vinohrad večerní zvon.

Bimbal si, jak smyslů zbavený,

gágal nahlas,

jak husa potrefená.

 

Ztrácím se v tobě,

když Vinohrad zaslechnu

bimbání zvon.

Mezi lidmi

a přece tak sám.

 

Kdybych já papír měl

a tužku vedla by múza,

já Vinohrad tep,dech i vůni,

s rozkoší starce,

 jistě bych nesměle,

do vlasů políbil.

---