Písmák kloubky
kloubky
svinutých prstů
pohladím ti tvář
jako tenkrát
12.1.1969
dvanáctýho
ledna
tisícdevětsetšedesátdevět
vyšlo na vinylu
chtěl jsem Ti dnes napsat
chtěl jsem Ti dnes napsat
jen pár slov
k svátku
na oslavu
když milovali jsme se
když milovali jsme se
pod strání
v lukách
pod jezem
aťsi
věřím ti
každé slovo, slib
každý pohled, pohlazení
jen s tebou
předivná
předivná je sobota
dnes pod hvězdami
usínám tu sám
a v noci
namaluji ti (pampelišky)
namaluju ti jabloň
v plném květu
nad ní luňáka
v rychlém letu
čas
jako voda
při pohledu z mostu
plyne
už nechci poznat lásky jiné
prostě jen tak
prostě jen tak
beze všeho
ležet si
vedle sebe
hlas
je krásné
zase
po tak dlouhém čase
slyšet tvůj (mi tak milý) hlas
šedá
co mi
po sakurách rozkvetlých
po nocích úplňků, hvězd
když bez tebe
spolu
když jsme spolu
je všechno tak, jak to má být
nic neschází
nic nepřebývá
vidím to stále
vidím to stále
jako dnes
kdyż poprvé
jsme se potkali
dobré znamení
vnímám tíhu tvého těla
na svém
stulená pod křídlem
s hlavou na mém rameni
už je to pár let
už je to pár let
kdy poprvé jsme se potkali
minuly těsně dušičky
a já se štípnout musel
zeleno žlutě
zeleno žlutě do hněda
s nádechem okru
barví se stráně
rozkvetlé vlčí máky
pro pár dalších
bez tebe
každá z těch chvil
jako bych pil
nemám oporu
podzimní vítr
na prázdném perónu
ztichlého nádraží
spadané listí
do sloupků naráží
co žene nás ?
co žene nás
do náruče zas
vidiny krásných chvil spolu
šťastný pohled zpod tvých řas
česání
češu Jostu
česal bych raději
dlouhé vlasy
uprostřed hlavy pěšinku
tetralogie (páteční)
ráno
když slunce svítí už
ale stále ještě na ležato
a listím stromů
k čemu slova
když chybí mi v rukách
doteky tvé dlaně
když nevidím tvé oči
a jen vzpomínám na ně
už z dálky
už z dálky
v davu
poznávám tvůj styl chůze
svými boky
to pole vlčích máků
to pole vlčích máků
tu nikdo nevysel
snad vítr jen
smelodií
tetelení
jen jedno
malé pohlazení
dotek prstů na tváři
stačí
umilovaný
umilovaný
do předposledního dechu
s hlavou na polštáři
a pohledem do stropu
ne na rty
máš špičku nosu
zvednutou
tak trochu k nebesům
není to pýchou
mat
jsme si tak blízko
čím dál, tím blíž
je krásné být s tebou
vidět tě, jak spíš
něžnosti
zase máš hlavu
u mě na rameni
stačí jen trochu naklonit se
a šimráš mi vlasy po tváři
až nastane
až nastane ten čas
(den, hodina, minuta, vteřina)
kdy budu muset jít
neplač, prosím
krok za krokem
krok za krokem
ubíhá pode mnou cesta
života
okénko za okénkem
i kdyby jen na těch pár hodin
i kdyby jen
na těch pár hodin
kdy mohl jsem tě vidět
(v otočeném zpětném zrcátku)
bez ptaní
příště
(teda jestli ještě někdy)
dávej mi, prosím,
lehčí úkoly
chybíš mi
chybíš mi
scházíš mi
že až to bolí
nestačím už tu bolest
pohlazení
vzájemný dotek
jemnost tvých vlasů
hebké teplo kůže
to všechno
světlo mého života
když se stíny vkrádaji
do krajiny
srdeční
dny už nezdají se sváteční
takový obyčejný nedělní podvečer
po chodbách
trousí se pomalu ven
návštěvy
na jejich místa
šaty
dívám se na tebe
(„jen tak“)
a tvrdím si předtuchu
nejlépe sluší ti
v jeden společný
v jeden společný
spojit
dosud
dvanaše životy
pár hřejivých tónů
snad jen pár
hřejivých tónů
předehřátých v peci
zahrál bych ti
a bude .. v podvečer .. před nocí
ležíme vedle sebe
bříšky se dotýkáme
už jen na koci prstů
po divoké noci
dostali jsme do vínku ?
dostali jsme do vínku
špatné nebo dobré
zadání .
k neskutečně krásným
pro změnu dnes já
pro změnu dnes já
skrz okno
vyhlížím modré nebe
s čárovým kódem na zápěstí
po špičkách
vešla si po špičkách
do mého života
a patříš tam
jak do týdne
milovat se ... naplno ...
milovat se
naplno
navzájem
k trvalému užívání
šustíme si
šustíme si
na obou koncích vodítka
tichem
po kotníky
tři tečky
jsi zase
ve skleněném zámku zamčená
tak trochu bludiště
(abych si sypal hrášek
snad jen ti rorýsi ...
snad jen ti rorýsi
křičí víc
než já
ze spaní
minule
usnula jsi cestou
po probdělých nocích
znavená
na sedačce do klubíčka
ještě jedna pozdně letní ... o ledňáčkovi nemluvě
jdeme ruku v ruce
vodou kolem rákosí
v srdcích klid
nad hlavou modré nebe
dlouhé stíny
červené slunce
ráno
nízko nad obzorem
na mezi jinovatka
ještě ... ještě ...
měsíc v úplňku
bledě lemované mraky
líně plynou
nad tmavým lesem
bene
při Vltavě
ve vyprahlé trávě
máme spolu "bene"
a ne, že ne
převíjení
vidím
jak máváš mi
s rukou nad hlavou
ve zpětném zrcátku
další krásný den
další krásný den
po žhavém milování
chladivé Magnum
v pátek
bylo to v pátek
po polednách
když vstoupila jsi
do mého života
laskání
dnes přinesla jsi zlesa
podívej, co mám
ulomenou větvičku
(nejspíš modřínu)
pohlazení
pročpak asi
nelze schovat pohlazení
na horší časy
ten krásný pocit
jenom půl
plné sobotní odpoledne
prázdné nedělní ráno
tak je to s tebou
a bez tebe
v naději
růžovou vánicí
jdeme spolu
ruku v ruce
jako od oltáře
v podvečer
zas jedno
úžasné, krásné odpoledne
plné vstřícných gest
zadýchaných něžností
na dně konvice (tiché tóny)
na dně konvice
pár suchých lístků čaje
ze včerejška
stočených do klubíčka
dnes - před třinácti lety
dnes
před třinácti lety
minuli jsme se
málem fatálně
nikdo neví
nikdo neví
co bude zítra
a jestli vůbec nějaké
ale pokud ano
utichlo
utichlo slunce za obzorem
- a to bylo o polednách křiku -
na lavičce sedí teď
jen stíny větví
chybíš mi
chybíš mi
scházíš mi tak
že až to bolí
nestačím už tu bolest
brzo, brzičko
odečítej mi ze rtů
tichá slova
šeptáš mé jméno
stále znova
ve vzpomínkách
dnes jen ve vzpomínkách
slyším tvoje tiché . ách.
a tlumené jo. , jo.
čtyři tlapky
shledání.
na cestě v parku
krátké objetí a políbení
dlaně sepnuté
vlna za vlnou
jde vlna za vlnou
nahoru, dolu
jako my dva
sami a spolu
co my víme, co smíme ?
kdybys tak jen věděl
jako moc bych chtěla
dotýkat se tě
tvého těla
pod věží
na malém kluzišťátku
pod Žižkovskou věží
brusličky malé klopýtají
v předklonu drží se tak tak stěží
nad miskou čaje
nad miskou čaje
zářící oči
srdce taje
rty se smočí
za druhým jeden
plynou dnové
za druhým jeden
listopad, prosinec
leden .
podstatné zůstává
odplynul do historie
půlnoční rachot
a ryk prskavic
podstatné zůstává
napřesrok
vylezl jsem z vany
osušil, vyfénoval vlasy
(zrcadlo pamatuje lepší časy)
oholil se
vzájemná ?
křup, křup
levá, pravá
ukrajuju z procházky
okolo běhají tlapky
zlobím se
zlobím se
zlobím se moc
na tebe
to peklo vypadalo
po kolikáté už
po kolikáté už
jedeme spolu
po stejné trase
po kolikáté já v čase
jednou ...
spíš .
hlavu na natažené paži
druhá skrčená
zdvíhá se
citlivá
máš citlivou duši
a moc ti to sluší
když nebolí .
. tak, že až odstřihnout se
jen spolu
život s rozumem
bez citu .
já tu jsem
a ty jsi tu
vlasy ( moc se mi to líbí )
ráda se probírám tvými vlasy
hlavu složenou
v “mém” koutku
na tvém rameni
bříška
bříška prstů
moje, tvoje
obkreslují tvář
tvoji, moji
polibky
ach, ty tvoje polibky .
jemné
jak ranní vánek
za svítání
běhá mi mráz po zádech
běhá mi mráz po zádech
když kolem krku mám tvé paže
k uším se nese tichý vzdech
neodcházej
být přístavem
přístavem klidu
po rozbouřeném moři
zástěnou
když vítr fouká
procházka Prahou
máme se sejít pod ocasem
ale je kosa a dost to fouká
tak tě vyhlížím už u Metra
voláš, že už jdeš
malá podzimní romance
už fouká studený vítr
jdeme vedle sebe
držím tě za ruku
hřejeme si dlaně navzájem
víš ty vůbec? (tiché chvíle)
víš ty vůbec
jak to bolí
když jsi až tam
kde srdce volí
na porno chatu
nikdy bych se neúčastnil porno chatu
i kdybych byl věřící
nevěřil bych
ani větu
černobílé melodie
jen co odešla jsi
umí mé piáno
jenom černobílé melodie
s večerem hladina v lahvi klesá
cože
cože se to se mnou děje .
odpovídám na dotaz:
je to nové
je to silné
i podzim může být krásný
i podzim může být krásný
v tvém objetí
letmé doteky tváří
zašimrání vlasů