Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZačínal podzim
Autor
Kolobajda
Věnováno Ivaně (ona už bude vědět)
Začínal podzim
(věnováno Ivaně)
Bylo chladno a mlhavo. Začínal podzim.
Ráno se probudila a vedle ní ležel on. Už ji nemiloval a oba to věděli.
Dívala se na něj: „Chce jenom překonat svoje domnělé ponížení a nepochopitelný komplex.
A potvrdit si svoje ego a machismus…“ Ještě zdaleka jí nebyl lhostejný, ovšem ne, že by si ještě o něm dělala nějaké iluze.
Teď ještě spal. Měl mírně pootevřená ústa a v obličeji popelavou barvu. Uvažovala dále: „Zachází se mnou jako s motýlem nebo broukem napíchnutým na špendlíku… Měl mě přišpendlenou a sledoval, jak sebou škubám…Už to nemíním snášet. A on už jiný nebude. Je to v něm - jako nějaký nádor.“
Ucítil její pohled a otevřel oči. V krku měl sucho. Ani se nepozdravili. Přemýšlel proč k tomu došlo. Vždyť jí obden posílal zamilované dopisy. A když si práskli jointa, bylo jim tak krásně… Tak krásně… Občas měl jinou - ona to věděla a tolerovala mu to. Ale teď je konec - definitivní konec. Nebude se o ni dělit s někým jiným. A čekat až zase přijde a bude se tvářit, jako že nic. Jeho úlety mu přišly docela normální, jako by šel večer sám na procházku se psem.
Nešlo mu do hlavy, proč najednou nastal takový zvrat. Nemohl to strávit. Ale neměl chuť ani zájem nějak se v tom pitvat. A doprošovat se? Tak to už vůbec ne. Má přece svou hrdost. A také spoustu přátel, a ctitelek tolik, že je musí odhánět.
Ona vstala a šla si uvařit kávu. Cestou do kuchyně bezmyšlenkovitě sáhla po rádiu, z něhož se za chvíli ozvalo od Rolling Stones: Let´s spend the night together (nechte nás tuto noc strávit spolu)… A i když právě teď neměla důvod, pousmála se. Vzpomněla si na jeden zážitek. To bylo asi před třemi léty (anebo dřív?)… „Dáš si taky kafe?“
„Dám…“ řekl a pomyslel si: „Naše poslední ráno, naše poslední kafe. A po novém roce mi bude třicet. No - co? Známých přijde dost, ale ji pozvu taky.“
Podíval se z okna. Venku bylo chladno a mlhavo (do prdele, už to začalo!). Šel se umýt a pak si sedl ke kávě. Myslel si, že něco řekne, ale ona mlčela. Pak se pomalu zvedla, otevřela skříň, vytáhla kufr, tašku a začala si balit své věci. Pak promluvil: „Když si tady něco zapomeneš, můžeš se pro to kdykoli vrátit.“
Rozuměla tomu. „Díky, já vím.“ Rozhlédla se po pokoji, a pak vykoukla z okna. Ale hned ho zavřela. Otřásla se zimou. Mlha zhoustla a k tomu ještě začalo mrholit. Lepší čas k rozchodu snad ani neexistuje, pomyslela si.
Někdo zaklepal na dveře. „Nestojím o žádnou návštěvu“ řekl.
„Já už vůbec ne…“ téměř zašeptala a vrátila se ke kufrům. Pod oknem v té mlze přeběhl bílý kůň. Jak se objevil, tak zase zmizel. V koutě stála kytara. Vzal ji a začal preludovat: White horse, wilde horses… (G, Emi) - tak nějak drsně smutné…
Bylo chladno a mlhavo. Začínal podzim (lepší čas k rozchodu snad ani neexistuje).
18 názorů
Ne J. M., ale M.J. - Mick Jagger (sexuální maniak) - můj oblíbenec co se týče hudby
...ze to neni o Tobe je jasne hned, ale kdo je J.M. Nevim...:-) Prozradis ?
Díky Štírko, a že jsi zabrousila do již odlynulých vod... Ale určitě jsi pochopila, že to není o mně, ale o M.J.
Ten malý kousek života je zaznamenán velice dobře, protože přenáší pocity. A vše je možné si představit tak, že se člověk octne uvnitř, jako pozorovatel. Jen mám raději nalezení cesty než rozchody. Ale někdy to nalezení cesty umožní až rozchod. T*
Ano, máš naprostou pravdu. Od Stounů mi nikdy nic moc nešlo. Nemám to soulové cítění.
Jde-li o píseň Wilde Horses, tak ten Emi mi tam moc nesedí (jenže si to teď přehrávám jen v duchu, zkusím si to brnknout :-) ) a vzpomínám si, že Keith Richards ji napsal na základě pocitů z odloučení po narození svého syna, jenže Mick Jagger ji přetextoval, a udělal z ní to, co známe dodnes: Baladu o touze hraničící s posedlostí, a snad i o hasnoucí nebo neopětované lásce.
blacksabbath
22. 01. 2015dotyčný měl vždy nejraději sám sebe....to ho vážně lituji.....
Blackie, děkuji! Ale už jsem ti naznačil, že dotyčný měl vždy nejraději sám sebe. Navazování známostí a rozchody - to bylo jeho celoživotní krédo. Jeden můj známý (to už je dávno) mi ocitoval výrok jeho ženy: "Ty jsi ci tově zaostalý". A on asi byl. Pak se rozvedli.
blacksabbath
22. 01. 2015„Když si tady něco zapomeneš, můžeš se pro to kdykoli vrátit.“
Rozuměla tomu. „Díky, já vím.“ Rozhlédla se po pokoji, a pak vykoukla z okna. Ale hned ho zavřela. Otřásla se zimou. Mlha zhoustla a k tomu ještě začalo mrholit. Lepší čas k rozchodu snad ani neexistuje, pomyslela si.
Někdo zaklepal na dveře. „Nestojím o žádnou návštěvu“
docela silné kafe....rozchod vždy bolí ať je jakýkoliv........../***
Ahoj přátelé - a díky! A teď odpověď pro Lakrova: Nebylo to prožito mnou, je to spíš fantazie. Pokud jde o akordy, jde ve skutečné písni o Ami, Emi, G... A bylo to celé tak nějak ze života toho, kdo tu píseň napsal.
Trochu mě zaráží jedna z úvodních vět (její vnitřní logika) ...Už ji nemiloval a oba to věděli..., ale je jasné, co ta věta říká; ta zastávka je způsobena jen mou někdejší zálibou ve výrokové logice. Představuji si při čtení to chladné ráno a jde mi to celkem dobře. Jen ty dva vidím spíš tak ve svém věku (50+), takže věta ...po novém roce mi bude třicet... je pro mě překvapením; scénu z představ mi ovšem nezbourala, jen vyměnila herce za zajímavější, snad hezčí...
Je to napsané celkem citlivě. Když to čtu, podobá se vytvořená nálada vzpomínce na nejasný sen; sen, který nechceme zažít, ale přesto se nám občas zdá. Oceňuji, že je to napsané ve třetí osobě; být to napsané v první (protože v té to bylo prožito -- jinak bys to takhle sdělit nesvedl) působilo by to jako hrozné "sebepitvání". Odkazování se na písně mi obykle vadí, ale ty, které zde uvádíš se k té náladě hodí.
P.S. Ten molový akord bude spíš některý z áčkové řady (Ami nebo Ami7)
aleš-novák
22. 01. 2015to se stává i mimo časy hippies...