Kompaktní deska

Byl to obyčejný hlídkový let. Přestože byla válka, v sektoru Epsilon Cygni byl klid. Tady na Periferii se nikdy nebojovalo. Boje probíhaly milióny parseků daleko, v samém středu Galaxie, ve Velkém Jádru. Tam, na hranicích Zemského a Sirijského galaktického svazu bylo peklo. Dvě armády složené z miliónů lidí a kosmických křižníků rozbíjely celé planetární systémy a ničily se navzájem. Ale tady nebylo po válce ani památky. Keith Scott se vlastně nudil. Vypnul hypervizi a usadil se v pilotním křesle. Myslel na svou mladou ženu Evu. Byli manželé teprve dva měsíce a docela se mu po ní stýskalo. Teď ji neuvidí týdny, možná měsíce. Začal mít o ni dokonce i strach. Zkušeným pohledem prohlédl hlavní monitor, a potom, aby zahnal černé myšlenky, pustil hudbu. Chvíli váhal mezi Death in June a Enigmou. Rozhodl se pro Enigmu. Vložil CD do historického přehrávače a naprogramoval ho. Přístroj ho dost zlobil, ale Keith měl tyhle starobylé duhové kotoučky rád. Mnohem radši než současné tmavé uhlíkové pseudokrystaly s genetickým záznamem. S prvními tóny usnul.

Na palubě lodi, kterou by mnoho lidí ani nepovažovalo za kosmickou loď, se vystřídalo mnoho generací. Byli velcí asi jako lidé, ale tím veškerá podobnost končila. Jejich domov byl vzdálen víc, než je lidský mozek schopen pochopit. Nyní se blížili ke svému cíli - ke galaxii s inteligentním životem. Napětí na lodi vzrůstalo. Prováděli poslední přípravy k navázání kontaktu.

Právě se chystal vyměnit desku, když na palubě lodi Mordanta zazněl poplašný signál. Nemohl věřit svým očím. Přímo k němu se blížil neznámý předmět. Předmět, který vypadal jako vyrobený inteligentními bytostmi. Podivné bylo, že přicházel z mezigalaktického prostoru. Zkoušel navázat kontakt na všech frekvencích, ale marně. Signál své flotily nemohl na pozadí rádiového šumu rozeznat. Podobnou věc ještě nikdy neviděl, pohybovala se mnohem rychleji, než lodě jeho flotily. Musel se rozhodnout rychle. Zadal počítači potřebné údaje. Střela opustila přechodovou komoru a razila si cestu vesmírem. Jaké bylo jeho překvapení, když z neznámé lodi vyšlehl krátký paprsek. Mířil k jeho střele. Cizí loď se jenom bránila. Paprsek ale dorazil ke střele o zlomek sekundy později, neboť ta se právě zanořila do hyperprostoru. Paprsek měl volnou cestu a zasáhl Mordantu.

Celá loď se rozpadla na atomy. Rozpadlo se i Keithovo tělo, ale jeho vědomí ne. To bylo zakódováno na malém rychle rotujícím duhovém kotoučku na cizí lodi. Zachránili ho. Teď už věděl, že mu nechtěli ublížit. Byl to omyl.

Nedaleko cizí lodi se z hyperprostoru vynořila střela. Tak blízko, že už jí nic nemohlo zabránit...