Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamota
Autor
Faith001
Salon je pustý chrám,
rozpité skvrny v nátěru,
rozum přepadá stihomam,
tísnivá agónie večerů.
Tikot hodin měří čas,
duše se samotou dusí,
ubíhajících minut dutý hlas
se táhne jak po nebi husy.
Vytepaná slova básníkova
čtu ospale z bledého papíru,
v mysli z nich se mi ková
drátěná košile na míru.
Slova lásky jak krůpěje jedu,
jako trny bodají do srdce,
zradu já odpustit nedovedu,
žal, který chutná po trnce.
Lepkavá temnota smysly otupuje
a sklenice vína hořkne jak pelyněk,
jediná svíčka mi knihu ozařuje,
skomírající plamen zašlých vzpomínek.
Zemřel čas, teď z minuty jsou léta
a místo pokoje hřbitov dívčích snů,
krvavá orchidej na hrobě lásky vzkvétá
a kvésti bude až do konce mých dnů.
6 názorů
Kočkodan: Díky:-)
Luiselotte: taky díky za kritiku. Vím, že přízvuky nesedí a ani jsem si nevytvářela nějaké schéma, podle kterého bych jela. Mám svůj vlastní styl, netvořím volným veršem, ale ani klasicky vázaným, nemám pro to jméno. Nejde o lenost, mohu si schéma načrtnout a pak podle něj napsat báseň, ale to bych nebyla já, ačkoli nic nezatracuji, možná někdy v budoucnu:-)
Luiselotte
24. 01. 2015( jo, musela jsem to dvakrát smazat, než jsem to dokázala vložit odřádkovaný :))
Luiselotte
24. 01. 2015Jááách. (to není smích, to se protahuju) No. Prostě se mi to líbí. Protože je tam vidět ta snaha napsat něco co by bylo poezií. Protože je tam na konci taková Hlaváčkovská zašlost... hoho, tím myslím něco ve stylu
Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.
Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,
chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad.
(K. Hlaváček/ Pozdě k ránu)
Protože je tam i jistý cit pro rytmus. Pokud bys chtěl, napíšu i schéma přízvuků, aby bylo vidět, co mi tam nesedí. A tak. Krvavá orchidej na hrobě je výborná představa, ale v tom kontextu už je to trochu... moc asi.