Průvan do vesmíru

Studio Salome

Manikérky zasedly k mravenčímu dílu a jinde muži k rezivým sklenicím, město nastolilo podvečerní pořádky. K půlnoci pak jistá žena vezme ztěžklou hlavu svého muže a něžně mu bude těmi krásnými, novými nehty stírat z tváře chmelový prach. Až pak položí tu hlavu, bledou a s posmrtným výrazem vánoční ryby, na tác. Začne tančit. To nehtové studio kdesi na Smíchově se jmenuje Salome.

Průvan do vesmíru I

Raketoplán už minul další hvězdu a tady na zemi zatím rádio otevřelo svůj noční proud. Z některých oken ještě svítí světla monitorů, to nespavcům krátí život pasiáns. A jinde horký dech milenců uspává jak fentanyl. Kočkám blýskly oči a myši se vydaly vstříc dobrodružství, na jehož konci z nich mohou zbýt jen kostřičky. Kuřáci ještě podpalují tu drobnou radost u úst, někteří proti všem radám přímo v peřinách. Snad nejsou napuštěny hořlavinou, přejí si službukonající hasiči a připíjejí tureckou kávou. A raketoplán mizí ve hvězdách. Už je docela pryč.

Průvan do vesmíru II

Homole věžáků svítí do tmy, takové kosmické lodě připravené ke startu, co nikdy nepřijde. Za okny přesto finišují přípravy: čistí se zuby, oblékají skafandry pyžam. Ti, co nepodceňují situaci, nasazují čepice a ponožky, neboť vesmír je chladné místo. Ještě otevřít okno a nadechnout se. Tam nahoře už to nepůjde.

Zahrada pozemských rozkoší

Karlovo náměstí po setmění. Ten park nepůosbí jako rajská zahrada, spíše jako zahrada pozemksých rozkoší z obrazu Jeronýma B. Milenci sevření jak chlípní pulci v bublinách, zvědavci pozorující svět skrze kukátko injekční stříkačky, divadelníci sehrávající den co den oblíbený part Silénova opilství. Už jim to jde tak nějak přirozeně, na výrazu nešetří. Ten obraz tam v parku má svůj šmak.

Trasy

Trasa B je čertova strouha. Od Vysočan tudy teče nebezpečí, na Smíchově ohnivá voda a u Lužin je to cítit terpentýnem. Jen škrtnout sirkou.

Trasa C září jak atomový oblak. Od Hájů sbírá obyvatele slunečního města. Tady je jih! Jen vůně moře a ryb chybí. Teprve kolem Holešovic začne se smrákat. Ale tak už to na světě chodí.

A trasa A? To je chůze po měsíci. Žádný divoký moonwalk Michaela J., ale skutečné pusto měsíční krajiny. Jen na Můstku se kosmonautům do lehké chůze pletou ti divousové z béčka.