Slaný čaj

Díky za přečtení i kritiku.

Stejně jako u jedné z předchozích povídek, které jsem od tebe četla, mi vadí hlavně množství klišé – tedy neobjevných, často používaných spojení, které člověk četl už tolikrát... utopit se v oceánu slz, odrazit se ode dna, dostat se na tvrdou zem – to jsou prostě nic nového neříkající, otřepané fráze. Nápad, který tvá miniaturka má, se v nich bohužel ztrácí.

Ano, takový byl záměr. Pesimistický kolotoč. 

Shledáváĺ v tom jakýsi věčný koloběh z pohledu pesimisty a zdá se mi to spíš úsměvně politováníhodné než bezvýchodné. Takový byl záměr?

Ne každý musí nutně dopadnout na dno, aby pochopil, kterým směrem má plavat. ;-)To až zpětně časem člověk uvidí, jestli dna dosáhl nebo se to jen tak těžké zdálo. :-)Děkuji za tip.

proč ne... :)

já nikdy nepochopil to s tím dnem, že člověk musí spadnout na dno a pak se teprve odrazí. asi se mi to nikdy nestalo, nebo nevím, ale říkám si, že to to možná dělám špatně. vám se to někdy stalo?

Každý někdy měl svůj důvod. Co se zdá jinému být hloupostí, jiného může potopit. Je to prostě ten životní okamžik, kdy člověk neví kudy kam, ale nakonec se většinou ukáže, že kaše není tak horká.Díky za kritiky i tipy. ;-)

Je to imaginární vnitřní rozhovor sama se sebou. Oceán a nebe jsou pouhými metaforami. K vědění a moudrosti do toho realitu plést netřeba.

Je to takove radoby hluboce moudre, ale porad je to jen babsky iracionalni utesovani. Mne tam chybi propojenost s realitou. Kazdy takovy dialog ma silu, ktera je pevne zakotvena v realite. To s tim oceanem a oblaky je cira fantasmagorie. Ten clovek, ktery tohle nekde u caje rika je uplny blazen. 

Děkuji. ;-)

neplač....anebo....ano............slzy pomohou..../***