Proměny

Proměny

Byla jsi led, ale v tobě se prolomilo srdce a ty jsi roztála. Byla jsi sněhová vločka, obdivující, nestárnoucí, ale v tobě se prolomila touha a ty jsi  roztála. Byla jsi pára vtištěná do oblouků mraku, ale v tobě se prolomil stesk a ty jsi se vrátila. Byla jsi sůl nashromážděná  v očích, ale v tobě se prolomila lítost a ty jsi ukápla. Byla jsi déšť, ale v tobě se prolomila povinnost a ty jsi zůstala deštěm. Svůj zdroj kapek jsi přesunula na toto místo, na oblast, která tuhle tvou podobu neznala a při tom tolik potřebovala.

Byl jsi sirka, kousek dřívka, ale v tobě se prolomila chamtivost a ty jsi se proměnil v plamen. Byl jsi záře, světlý bod signálů, ale v tobě se prolomila síla a ty jsi se proměnil v obří oheň. Svoji teplotu si předal člověku, který ji nepotřeboval.

Byl jsi velký, silný, veselý, ale v tobě se prolomil nedostatek vzduchu a ty jsi se proměnil v slabého a úsměv ti zanikl. Byl jsi plný něžného dotyku, ale v tobě se prolomil led a ty jsi se proměnil v chladného. Byl jsi překypující slovy miluji tě, ale v tobě se prolomila mlčenlivost a ty jsi se proměnil v němého. Svoji ruku si odevzdal ostře pálícímu plameni, který tě chtěl odnést do svých spárů.

Byla jsem na vrcholku hory a oči se chystaly zhlédnout můj pád, ale ve mně se prolomil pocit, že padá déšť a já jsem se proměnila v šťastnou, která ví, že voda ji miluje.

Ano, byla jsi v několika svých podobách, vodo, ale ty jsi zůstala jen  v jedné, v dešťové a tím jsi uhasila pekelnou teplotu chamtivé sirky. Ty jsi se spálila, ale díky tomu se oheň proměnil opět jen v kousek dřívka, který teď společně s velkým, silným a veselým člověkem spouštím z vrcholku hory do tajemné budoucnosti. Děkuji, můj živle. Ne nadarmo se ti tak říká. Těším se z toho, že jsem měla důvod vynalézt v těchto místech deštník, já ho však nepoužívám  a ani nebudu používat, jelikož mám ráda tvůj mokrý projev  lásky.

                                                                                                                         Děkuji…