Z karantény zatopím

Dnes k nám do města přijeli akrobaté

vzdušní i přízemní. Jsou královsky placení

z daní za spotřebu zralého karamelu,

těžšího než duše, který slepuje vlasy nymfám

a oslepuje satyry a nutí je k pochodu

pod olympijské lopuchy.

 

Na levé hemisféře vyrostlo mi šapitó,

ctihodní mužové ženou tam své dcery,

aby zakusili pramen ten jiného světla

a také ropuší zadek, jak jasnozřivě prší z rýmu.

 

Skrz mramorovou membránu neprojde žádná poezie,

s uchem jehly na ni čekám, zda-li se nevrátí

má žádanka o popel

k rozptýlení mi stačí málo.

 

Dostali se nakonec do stanu

i zpravodajci nejnižší vlnové délky

vytápění duchem zemřelých pasáků

a vyčerpaní, neboť plachta není let

kormorána s kokainovými křídly

a počestným dívkám zachtělo se prodávat

malované hrnečky a pohledy

plné žádosti,

tak podejte mi známku!

 

---