Kutnohorská

Létají vzduchem
ledové šípy

bělostnou cestou od nádraží

Dojdi až k náměstí

Snad studený vítr
šedou tvář zimy
neobnaží

Prokřehlé město
pod vlněným šálem
je oněmělé studem

Snad i bohové dnes v noci spí

Půjdeš-li však dolů
pod podloubím
pak úzkou uličkou až ke kostelu

najdeš tam anděly
s námi, v nás
a teplo co nezná krupobití

Ano, v maličké kavárně,
jen tam se ještě svítí
a nikdo nevnímá okolní mráz

Ano, uvnitř to stále žije
vždyť lidmi proudí poezie

Vášní a emocemi
vzduch je tu nabitý

Možná
kdyby naše duše byly menší

měly by menší prostor

pro city