kapka světla

Plýtváš mými hnisy,
nedovolím ti pohrát si, karafátko
rozplýváš se na okenicích
kde do tebe vnikávám
miluješ špínu
poraněný a nadmutý puchýř
teď se vynasnažím o romantiku
tak ti píchnu do oka
a oberu tě o lentilku
si krásná, černobílá, duhová
si běl mých strmých laní
poupě v kůži na mé dlani
něžná, pěnkava nachová
co zobe drcené kosti
lidské, s morkem bez duše
slévám se
v plísně suché krůpěje
v smrad hniloby
v hnisy, padlé choroby
ve tvůj klín, ústa i ňadra
už si kytičko mokrá jak máš
být vždy v tuhle dobu
roční období, kapku vína
si zvláště rozkošná
když stíráš teplý prach
ze svých bledých paží
zase spolu na cestě
do prašných jinosvětů
co na cestách z rána
kreslí tváře z květů
-tu jinoch pole obdělává
kosou trousí zapomnění
lupy, vši a švestky ..

tak vidíš, na obrázku hraj si
jenom ať se nespálíš
hřeb žhavý pyl  v kůži asi
je můj šálek marné spásy