Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvědavec
Autor
Gorik
Šroubek po šroubku. Utáhnout. Pořádně tím zalomcovat. Zkontrolovat otvor. Fuj! Rez. Nevšímat si toho. Nadechnout se a pokračovat. Kolo ke kolu. Další tyč. Obejít, prozkoumat co z toho zbylo. Podrbat se a znovu zalomcovat. Sláva! Už je venku, další do sbírky. Pěkně válec k válci. Ať to nikdo nevidí.
Raz, dva, tři, čtyři… to unesu! Poskládám, uklidím a popřemýšlím. Hlavně jakoby nic. Všechno posbírám, přimknu k čistýmu triku a utíkám! Auta neauta! Hlavně hezky rychle schovat, aby mi to nikdo nevzal. Železný tyče se přece budou hodit. Honém! Někdo na mě z vokna volá. Raz, dva, tři, čtyři… jo jsou všechny.
7 názorů
Lakrov:
Tak třeba si z železných tyčí postaví vesmírnou loď!:) Zkrátka náladovka.
Je to tak krátké, že to nelze nedočíst, a čtení mě baví. Má to spád, je v tom kus napětí a zvědavosti, co se z té stavebnice (nebo rozebíranice?) nakonec vyklube. Jenže to mi zůstalo skryto.
Kus tajemna se vyžaduje - zatahuje to čtenáře do děje. Tady jsi to - malinko - s tamstvím přehnala i když připouštím, že jisté zajímavosti v koncepci to nepostrádá...
Pro rozproudění fantazie... dá se pod textem představit cokoli. Vycházela jsem z pozorování asi pětiletého dítěte, když jsem ho pozorovala z balkónu a on o mě nevěděl :)