Kabaret Putin

„Přívítejte mezi námi Vladimira Vladimiroviče Mongolčuka!“ zavřískal do mikrofonu promotér. Sál zašuměl překvapením (i Michal Tučný zašuměl překvapením), trpaslík udeřil do chrámového bubnu a státní notář prohlásil večer za zahájený.

Za neustávajícího potlesku, zcela v tradici stranických sjezdů, na pódium vstoupil muž oděný jen do kožených džínsů. Dav znásobil potlesk, tváře se křivily tak, že až nabíraly výrazů diváků z Boschova obrazu Kristus nesoucí kříž. Velká fetish show mohla začít.

„Druzjá i taváryšči!“ vykřikl polonahý mužik do ještě planoucího pleskání dlaní a ihned rozvlnil tělo, rozpohyboval tím i svá povislá gynekomastická prsa. Hudební kulisu tvořilo duo dívek oslavujících disko písní prezidenta, refrén byl skutečnou sadomasochistickou lahůdkou: „Chci takového jako je Putin, ten co nepije a ženy nebije … takóvá kak Putin…!“

Tanečník sebou mrskal čím dál divočeji, jeho tanec již docela připomínal směs dervišského transu a kozáckých homo orgií. Sál bouřil, svalnatí hoši po pódiem nestíhali osahávat nadšené tanečníky sápající se směrem k svémi idolu.

„Ja nět Billy Idol! Ja prosto idol!“ křičel do disko písní devótdua Vladimir Vladimirovič. „Ty nět Billy Idol. Ty prosto idol!“ ozývalo se ozvěnou zdola.

Jenže tanec byl jen pouhou předehrou, jak už v erotice bývá. Vladimir Vladimirovič vztáhl paži, trpaslík mu do ní hodil bič a večer mohl vstoupit do své další fáze. Ano, tento kabaret není jen takovým obyčejným disko.

Od divoké Boschovy ouvertury se scéna přenesla do kulis dekadence: idol nyní připomínal postavu z díla Feliciena Ropse Pornokratés. Jak fanfáry to slovo zní, Felicien nemohl zvolit lepší výraz: Pornokratés! Idol by ho nesl s nesmírnou libostí; jenže nebyl ani dost porno a už vůbec ne (So)kratés; byl jen nesmírně ošklivý: po otci zdědil mongolské rysy a po matce pleš. Ovšem takový je úděl travestie, totiž nechat vystoupit na světlo to ošklivé z ženy a ponechat pachuť svádění.

Hudba zpomalila tempo, již tu nebylo jurodivé devótduo děvoček, jen trpaslík tloukl do napnuté bizoní kůže bubnu a k tomu nechával z hrdla hřeznout vzlyky písně. Měla oslavit dávnou slávu země Sovětů, byla zpívána ve všech turkických jazycích. Idol již jen v černých kozačkách práskal bičem do publika. Publikum lehalo na záda, kak sabakí, a vrtělo ocásky.

Ani to ještě nebyl konec, „eto pradalžájetsa“, řekněme s čečenskými mudžahídy, když v suterénu divadla Dubrovka poskytovali rozhovor.

Tento kabaret nebyl sice ani obyčejným disko, ale ani obyčejným fetish hnízdem; tento kabaret směřoval ještě dál, až za samotnou lásku, za samotnou erotiku, neboť v zemi Sovětů nic není nemožné. Na důkaz této nekonečné možnosti a překonávání všech hranic tato mesianistická společnost kdysi porodila sektu Skopců, jejichž vážný čin spočívající v odřezání varlat nyní část publika následovalo.

Vladimir Vladimirovič sice do ruky ostrý nůž nevzal, ale i on směřoval k triumfálnímu závěru: i on již byl daleko za hranicí lásky, erotiky a vůbec života samého. Na této cestě za hranice možného a všeho na sebe bral nejrůznější jména: Vladimir, Idol, Mongolčuk, Putin; a nejrůznější role: tanečník, transvestita, idol fetish gay světa, dominátor, první z kastrátů. A nyní - na vrcholu - večera je unášen proudem obdivu, sál opět již jen šumí, trpaslík ustal v bubnování. Tato chvíle pro milenialisticky nadané společenství nepřišla náhodou: Vladimir Vladimirovič byl brán na kremelská nebesa, vše se rozjasnilo, průzračná obloha obešla svět, podobně jako atomový mrak z Černobylu, všichni lidé začali spontánně mluvit rusky, podobni apoštolům o letnicích, už nebyl hlad a ženy byly opět, řečeno s básníkem, „provoněné jarním větrem a olejem“ a odkudsi z ticha, z tmavého místa za oponou se ozval tichý hlas garmošky.

Vladimire Vladimiroviči Putine, děkujeme ti, stáli se slzami v očích nazí muži ve vydýchaném sále.