Někdo nemá na kapsy povahu

Vypustím duši a v kruhu půjdu se koupat

Nedívej se na tak na mě

Půjčím ti brýle s dřevěnou obručí

Ručíš mi za ně vlastníma očima

Už to zase začíná, zas fňukáš, má milá

Falešná rozkošná prozódie

 

Vypustím si duši do kalíšku na rum

Můj mozek sestává z tisíců štíhlých bledých sosáčků

Dřív se mi lidé smáli, že sosají pomalu

Dnes mě jimi nechají sosat i sto let prošlé víno

Ale vím, že celého by si mě nenechali

Protože až skončím, rozpustím se vždycky na dně

 

Chtěl jsem jen mít kanape

Které by šlo napříč zahradou

Od vrátek ke kůlně na nářadí

Ale všechno v mém domě teď připomíná kříž

 

Zvažuji, že nechám vykastrovat kocoura

Má hebký kožich a já drsné dlaně

Bude mě hladit a nezeptá se na nic

 

Teď už jen mlčet stačí směrem k pólům

Abych nezůstal nic dlužen

 

 

 

---