Hlas ženy: Cesta na vrchol

Lucka
Letos jaro začalo o dost dřív než obvykle. Je polovina března a teploty často překračují 16°C. Jak slunce hřeje, ptáčci zpívají, tak mě to často vybízí k procházkám. S Davidem se vídáme dost sporadicky. Často se vůbec neozve, a když slíbí, že přijde, tak prostě nepřijde. Dvakrát se stalo, že jsem skejsla ve velmi nudné společnosti a čekala na něj až do rána a nakonec nepřišel. Cestu domů jsem vždy probrečela. Pořád jsem si říkala, že se ho nedokážu vzdát, protože by mi chybělo to, jak si rozumíme. Občas ke mně skutečně i dorazí a pak spolu koukáme na filmy. S ním je to jako jízda na horské dráze. Mluvíme spolu, píšeme si, vidíme se často. Pak máme období, kdy se líbáme a pomalu to směřuje k sexu. Pak mi ale ublíží a já ho vyřadím z přátel na facebooku. Potom mi ale chybí, tak se zase usmíříme. Absolvovala jsem pár schůzek s několika muži, ale nikam to nevedlo. Bohužel pořád miluju Davida a moje srdce to snáší čím dál hůř. Do toho mi napsal, že potřebuje být nějaký čas sám a že se se mnou nechce ani vídat, ani si psát. Je to tak 14 dní, co jsem se začala hroutit. Najednou jsem nemohla už dál, začala jsem se sypat, pořád jen pláču. Možná to byl ten impuls, kdy nastalo celé moje nervové zhroucení. Minulý víkend jsem to už nevydržela a jela k rodičům. Konečně jsme se spolu usmířili. Trochu se mi ulevilo, ale všechno trápení tím neodeznělo. V neděli po návratu jsem se sešla s Klárkou v baru. Jen tak jsem to prubla a napsala jsem Davidovi, ať se za námi staví. Ani jsem neočekávala, že přijde. Mile mě pak překvapilo, když přišel. Klárka nás nechala o samotě, abychom si promluvili. David mi řekl, že má pocit, že jsem na něj tlačila po tom, co mi napsal, že chce být sám, když jsem mu občas napsala. A já začala brečet a řekla mu, že jsem měla strach, že jsem ho ztratila. Objal mě a utěšoval mě, že tak to není. Vypadalo to, že vše jsme si vyjasnili. Neměl tušení, že jsem na tom psychicky tak špatně. Řekl mi, že kdybych ho potřebovala, že mám napsat a on za mnou přijde. Cítila jsem k němu naprostou důvěru. Není moc lidí na světě, před kterými bych ukázala svoje slzy. V současné době je to jen Honza a teď David. Musím někoho opravdu milovat nebo mu naprosto důvěřovat, abych před ním brečela.
Ten večer jsme se také domluvili s Klárkou, že si společně všichni tři u mě pustíme filmy podle Prachetta. David mě doprovodil domů až ve čtyři ráno. Když jsem doma řekla Honzovi o našem filmovém plánu, tak se rozhodl k nám přidat. Dopadlo to tak, že Klárka měla přijít už po obědě a ve třech jsme se měli koukat na Barvu kouzel. David se mohl přidat až večer a to už měla být Klárka s Honzou na oslavě narozenin. Davidovi nevadilo, že spolu budeme sami. V sobotu jsem mu navrhla, že by mohl vzít kytaru, protože dorazí kamarádi a hrálo by se. Napsal mi, že má chuť na klidnější večer, ať si to užiju. Odepsala jsem několik zpráv, že jsem změnila plány ještě než odepsal, ty kamarády jsem zrušila, platí původní filmový večer a taky, že nechci být sama doma. David neodepsal a ani nepřišel. Neozval se ani po tom, co jsem mu napsala, že ho potřebuju. Včerejší večer jsem celý probrečela. Nezajímalo ho ani to, když jsem mu napsala, že mi ublížil. A v ten moment se ve mně cosi zlomilo. Uvědomila jsem si, že ten člověk mi stále ubližuje a já už ho nikdy nesmím vidět.
V životě se stále dějí změny. S Hankou jsem se přestala kamarádit po mnoha letech. V jeden večer asi tak před měsícem jsme byli v našem oblíbeném baru. Opila se a vyjela po Davidovi a nabídla sex Pepovi, se kterým jsem v té době randila. Pepa s ní odešel a já s oběma skončila.
Klárka si uvědomila, že miluje Honzu, ale ten už jí nevěří. Honza se po jejich rozchodu proměnil ze dne na den. Má loveckou sezónu, vyspí se se vším, co před ním neuteče na strom.
Kaťa se odstěhovala k Petrovi i s dětmi.
Mára se odstěhoval do Paříže. Rozhodl se začít znova někde jinde.
Pokud jde o mě, je opět čas, vzít svůj život do vlastních rukou. David mě měl něčemu naučit. Třeba měla Káťa pravdu, když mi onehdy řekla, že mě David změnil. Ondra předtím mi ukázal, co mě dělá šťastnou a tak jsem věděla, co dál hledat. Než jsem se vdala, byla jsem hodně na mužské, nespala jsem ale s každým. Musela jsem mít stále v hlavě nějakého rytíře. Holky na mně obdivovali, že pokud to s někým nebylo ono, nebo to nevycházelo tak, jak jsem chtěla, tak jsem to logicky zvážila a změnila kurz. Většinou nějakým novým objevem. Když to nevycházelo s Davidem, snažila jsem se opět vrátit do starých kolejí a začít zase randit. Jenže jsem se opravdu hodně změnila a nic nefunguje, tak jako předtím. Davida prostě nedokážu nikým jiným zalepit. Proto jsem se zhroutila. Ale i když mě to bolí, musí jít opravdu dál. Pochopila jsem, že tomu člověku na mně doopravdy nezáleží. Mám pocit, jako by přede mnou skrýval nějaké tajemství. Odhalovat ho už nebudu. Rozhodla jsem se změnit kurz svého života. Žádné další schůzky, nijak by mi v tuto chvíli nepomohly.
Je čas začít si plnit své sny. Musím se konečně začít soustředit na přeprogramování myšlení a nenechat se rozptylovat žádnými muži. Moje pozitivní myšlení všechno změní. Svůj život jsem doteď proměnila dost, ale nestačí to. Konečně dopíšu knihu, na které pracuji ve volném čase už půl roku. Už mnoho let chci být spisovatelka a živit se tím.

Vydáno na http://eknihysantini.cz/cs/38-sarlota-santini