Písmák Po sezóně
Větvičkami napůl opadaných keřů vokolí budovy prosvítá zelený lak. Taxikáři firmy slogem GREEN si dali sraz na čerpací stanici na kraji města. Nejsou kšefty. Pravidelní zákazníci zřad opilců ještě spí - nabírají sil k víkendovým výbojům v hospodách a barech.
Fén jara
Fén jara dveřmi dokořánvábí mě z krámku s květinami. Nevejdu. Nikde nemám stání. Za městem míjím hejno vran,psa, muže s holí, břízy stín,šedého dravce na posedu,Já takhle čekat nedovedu.
Z cest
Holub domácí
postává mezi dveřmi -
chebské nádraží
Je čas odjezdu -
Předsálí
Přátelím se ve špitále se skutečnými personami, jakmile pochválím tetování na svalnaté ruce sanitáře. Říkají mu Bivoj a prý mě hravě udrží na boku tahem za pravé rameno po celou dobu operace. Chci mu dát tabulku čokolády - až potom, směje se.
Obrázek na býčí šíji mi zvolna mizí.
Přeháňky...
Obnažuji hřbet –
medik volá medika
ke konzultaci
Nemocniční park –
Stmívání
Stmívá se. Zabouchánílžícído železné mísy. Znamení pro zasvěcené. Přicházejí ze vzdálených strání, opouštějí kočičí stezku, vyšlapanou ve vysoké vysušené trávě.
TD - Domek u trati
Téma: Cestování je život.
Mimo soutěž
Zahrádka u drážního domku s modrou pumpou vprostřed, železná rukojeť, která ti málem utrhne paži, když se hodně snažíš. Třikrát skřípne naprázdno, než se naloká vody ze studny. A spustí mrňavé vlny tsunami do plechového kýble.
TD - Zelený stegosaurus
Michal nesnáší fronty. Stejně jí nezbylo nic jiného než vzít syna s sebou na nákup. Kromě Oliny, trafikantky a kamarádky v jedné osobě totiž neměl kdo chlapce občas pohlídat. Právě však seděla ve své budce a prodávala ranní noviny.
Podnájemníci
Dýchavičná dodávka se zvolna sunula od domu na kopec a zkopce polní cestou až na hlavní. O chvíli později zastavila před samoobsluhou.
„Patnáct deka vysočiny a plátek sekané, prosím. “
„To samý ještě jjednou,“ zamumlal Tibor.
Krásné Údolí
Po kraji těžký sníh.
Zúdolí doznívá
křik dětí, štěkot
za jezdci na koních.
Domov (fragmenty)…
Kohouti, mrzutí z rána
klovou do strnulých šíjí.
V pokoji rytíř v pyžamu.
Pokouší se nasadit hlavu,
Vlčí...
Vlčí úplněk –
přes noc přepočítávám
psy ve vesnici
Po Novém roce –
Smráká se dřív...
Blátivý chodník –
do rána vmých šlépějích
bílý ornament
Husa za husou
Boletice
Den občas zahřmí, zakymácí se v hliněných nohách. Ptáci nad lesem Dubík vzlétají do vzdálených ozev.
Strakatá síť maskuje tanky,dřevěné sruby, strážní budky, životy za závorou.
Válka nanečisto je na doslech.
Pod bílým závěsem snu
Pod bílým závěsem snu se uklánělystromy v mlčenlivém lese,kde mizí soví přeludy ve vrstváchšestiramenných, a přece pokaždé jinýchsněhových vloček. A vlci tam narušovali ochranný kruh stádabez ustání, vytrvale, až vyvolali paniku. Pronásledovali nejslabší kus. Až do nejvyšších pater krajezachrastil vítr a stáhl noci žaluzie.
Kořeny...
Plamínky hrobů -
okolo sedmikrásky
vpoledním slunci
Krumlovský hřbitov –
V listí...
Studený vítr –
ve vzduchu zavoněla
pečená jabka
"Čtu si pohádky. "
TD - Vánoční besídka
Nemohl usnout. Obličeje, které většinou viděl rád, dnes defilovaly i pod Honzovými zavřenými víčky a on se nemohl ubránit jisté trpkosti: Milan coby Ivánek sorlím nosem, mikádem zplatinové paruky. Křehká Nina alias Nasťa svelikýma očima a dlouhými řasami, jako by je maloval jednu po druhé na zakázku malíř. Klučičí Jitka sblond vlasy na ježka, růžolící Monika vroli Baby Jagy, další, spíš komparsisté, Majda, Leoš, Matěj.
Neděle u zámecké zahrady
Neděle u zámecké zahrady.
Učím se pískat na prsty. Pro radost,
ať rozumějí moji psi.
Sváteční sběratelé kobližků
Špitální II.
Odvážejí mě
vozíkem na sádrovnu –
holčička mává
Před chirurgií –
Větrně...
Jedna ke druhépřisedají hrdličky –ledový vítr
Křičící straka –hejno se usazujev koruně švestky
sbírka poezie PO FASÁDĚ DOMU...
Milí Písmáci,
vyšla mi první tištěná samostatná kniha, kterou vydalo "rodinné" nakladatelství KAMPE. Jsem za ni ráda a děkuji Jiřímu Hortovi, Pavlu Martincovi za spolupráci na sbírce. Mé poděkování patří rovněž Safiánovi za podporu a impuls sbírku sestavit a vydat.
Základ knihy tvoří stejnojmenná sbírka zveřejněná zde na Písmáku a další básně a poezie v próze.
Úplňkově
Bílé obláčky
sunou se přes Velký vůz -zdálky slyším vlak
Letní úplněk -můra kroužíkolem žárovky.
Eger/Cheb
Šeřilo se dřív.
léto do podzimu dralo husí peří, klopýtalo
nízkým sluncem přes bramborové řádky zimu.
Před panelákem u popelnic Němec Ajznštajn
Prázdninové...
U pískoviště –
mravenci odnášejí
zrnka melounu
Letní bezvětří –
TD - Stav nouze
Přecházel rozmrzele panelákovým bytem, pár kroků sem a pár tam. Cítil se jako tygr v kleci, a do toho poslouchal vyplašenou matku. Pozorovala Vltavu, která byla z oken nadohled. K tomu sledovala televizi a tvářila se stále vyděšeněji.
Střihy
Stíny mých koček
toulají se záclonou –
zapadá slunce
Angreštový keř –
TD - Utrpení mladého Placera
Vystoupal po schodišti. Jeho chůzi nescházela jistá elegance, ani když aktovku, černý plášť, polobotky a klobouk odložil vhale a nazul ošoupané pantofle. Jakmile uviděl matku v zrzavé paruce, podvědomě se shrbil.
Sledovala zkvětovaného křesla každý jeho pohyb.
Lísky...
větrný březen –
po parku poletují
zrnéčka jehněd
před nemocnicí –
V obklíčení
Jsem sotva v půlce krkolomného výstupu. Přestávka. Pouštím těžké kanystry a procvičuji zdřevěnělé prsty. Srdce až v krku a sotva dýchám.
TD - Běloručka
Vyndat stehy po slepáku by neměla být časově náročná záležitost. A já tady na málo polstrovaný lavici přesto tvrdnu a kroutím se už dobrou hodinu. Přímo proti mně jako naschvál dřepí nějaká krasavice inteligentní, heh, panenka v minisukni. Před chvílí ji dovezli z rentgenu.
TD - Čtyřverší
Občas přemýšlela, proč nemá ráda Vánoce. Hlavně když se ten, obchodníky a známými opěvovaný čas už zase blížil.
Sotva se naučila psát správný letopočet, byl tu podzim a přípravy, pečení cukroví, kupování dárků. Důvodů nesnášet Vánoce měla několik, ale který znich byl skutečný.
Půlnoc
Světlo plešiveckých lamp
sráží se nad řekou
vroztřepený fáč.
Spodní vír splavu
Advent...
Prsty svírají
hrnky s kouřícím čajem -
venku první sníh
Hra s abecedou -
V první řadě...
S poryvy větru
doléhají na hřbitov
údery hodin
Mše za zemřelé –
Štengar
Děda sedával pod moruší. Sázel ji jeho otec,
když se vrátil z první světové.
Denně posouval židli dál, z plechové konvičky
popíjel místníštengar páchnoucí po zkažených vejcích,
Metabolismus
Kdosi se probouzí, někdo usíná,
jiný vůbec nešel spát,
fascinován příležitostmi
rozbřesku.
Podzemí
Ve dvoře téměř neznatelně vibruje horko pravého poledne. Fata morgánu vlastně připomíná celý den. Od rána nás pronásledují zmatky. Na brigádníky není spoleh.
Vzdušně
zas babí léto–
koš ZEMĚ ŽIVITELKA
stoupá nad lesy
balón – pomalu
Lída
Z cyklu Prstem po fasádě domu:
A znovu na náš dvůr – odvrácenou stranu
náměstí vChebu.
Klepadla tlačívala do zadku, a my
Bezejmenná
Seděla pod schody. Průzorem, kdysi dávno vytvořeným zručným kameníkem vyhlížela na hlavní třídu. Léto vKrušnohoří trvalo jen pár týdnů a vlídný podzim se nečekaně brzy převlékl do zimníku.
Skrýš s rozhlednou v centru lázeňského dění býval až dosud Bezejmenné úkrytem i stínem,zatímco dnes cítila, jak jí promrzá tělo až na kost.
Všemi smysly...
Lampyris noctiluca
prozářila můj pokoj –
letní podvečer
Zpěvy pěnkavy
Smečka
Štěkot psů postupně umlkal.
Muž s klíčem se přidržoval pevných kari sítí. Kašlal tak, že připomínal štěkající srnu. Sípal jako zadřené ložisko.
Po fasádě domu - sbírka
Prstem po fasádě domuPrstem po čáře na fasádě oprýskaného domu –odbočím za roh jako před čtyřiceti lety na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu. Silák, bývalý boxer, z kempingové židle na balkóně zpod tmavých brýlí obhlíží, kdo na něj kouká a hlavně, zda jeho drobná paní, která právě přehazujetěžké duchny přes klepadlo. Každý nádech její svobody je sledován, nelze mu donekonečna uhýbat, a tak hlasem jako zadrhnutý zip promluví k synkovi – pojď domů, můžeš si hrát na Nikiho Laudu s angličáky od hodné tety ze Západního Německa. Jednou v létě sbírka autíček osiřela, paní s chlapcem senevrátila z návštěvy sestry a na balkón brzy přibyla druhá židle s blondýnkou samý sval a šlacha.
Voliéry (II.)
Zahrada plná voliér,
jabloní, vyšlapaných cest.
Kohouti křičí, ráno v šest
do klecí klovou, do šíje.
Víkendově
Chumelenice –
moucha zase zalézá
pod radiátor
Psi na chodbě
Absces
Procházela kolem drogerie.
Periferně mapovala situaci: dnes byly dveře dokořán, uvnitř jediná prodavačka na několik zákaznic. Ideální situace. Vešla a užívala si příjemný odér značkových vůní.
Uhlíky
Jeden nábytek na celý život.
Knihy ani sochy nepotřebovala,
stačila Panenka Marie
na kredenci.
Ze staré Šumavy
Knížecí Pláně –
u rozbité cesty samé
plané jabloně
Po krajích schodů
Idylka
Bylo slunné říjnové odpoledne, právě jsme odněkud přijeli a zvýšky nad výběhem našich zvířat se těšili z přírůstků dvou prasnic, mangalic Toničky a Janičky Červené.
Do slámy se právě zahrabávala a zase vylézala dvoudenní selátka. Opodál dováděla skupinka dvouměsíčních. Radost pohledět.
Odpoledne s básníkem
Slunný zářijový den, uvnitř pražské kavárny Čas tlumené světlo, které koloruje starožitný nábytek patinou jako na prvorepublikové fotografii.
Muž v klobouku vítá příchozí u stolu plného knih. Dvě místnosti rezervované pro nás, autory oněch knížek, se pomalu zaplňují, ale vzhledem k epidemiologické situaci v Praze ne zcela.
Začíná slavnostní Vyhlášení Mobelovy ceny za básnické sbírky za rok 2019.
Soused
Vyšla před domek, skloněná k pravé straně podle ucha kýble, který nesla, a zběžně obhlédla kopec. Slunce ještě nehřálo, ale už svítilo na boudu se slepicemi.
Pár hrdliček vyčkával na jabloňce. Zkroucený pahýl hrušně jako z Dalího obrazu zase obsadila letka strak.
Zámecké haiku
Voda chrliče
čeří hladinu v kašně –
mozaika mračen
…….
Medvědářův pomocník
Než Bohdana stihlo slunce pošimrat po tváři, zazvonil telefon. Zašátral po paměti nasedačcevrakua ještě rozespalým hlasem se představil.
„Dobře, čtyřiadvacátýho srpna, hned si píšu, na mě je spolehnutí, dycinky, mladá paní,“ jako by právě seděl u psacího stoluv luxusníkanceláři.
Bloumal pohledem po palubní desce svého vraku, ale nenalezl nic, co by připomínalo kalendář nebo aspoň blok.
Vycházka
Kukačky tlučou ranní opar,
les převzal vodítko:
pachy mláďat táhnou psa
nečekanými skoky.
Bretaň
břečťan z Bretaně
žil si bledozeleně u úpatí skal
barvy pelikáního peří
hned vedle Brány Slunci
Čas růstu
loňský jalovec
vyhnal větev do výšky -
už nepřeskočím
zrní z ošatky-
než
než zaleskne se v polích den
od kotle odlétají
bělavé obláčky na šedivý dvůr
to dospělí upouštějí páru
Tíha
čekárna bez oken
vmezerách dusno
pableskující pláště
… a další prosím
Letní...
louka po dešti –
konipas bílý loví
zkoňského hřbetu
japonští kapři
Pod vodou
jako voda vmoři mi sny ucpaly uši
ticho hloubek se rozprostřelo
já němě v něm
se zastlanými víčky
Žlutej pes
Důchodce Klásek odemykal přesně vpět ráno mříž trafiky tak malé, že mít jen trochu větší břicho, nevešel by se dovnitř. Pro člověka, který si kpenzi rád přivydělá a ještě ho baví nezávazně poplkat slidmi, skvělý džob. Všichni vté čtvrti tušili, že až jednou zůstane krámek zamčený, už tam nikdo jiný prodávat nebude. Podobný „srdcař“ by se těžko našel.
Růžena
byla ráda za déšť
vodu chytala do vědra
děravým okapem
v místnosti svítila
Hvězdička
Hvězdička
Někdo z nájemců v kolonii zahrádek položil na parapet staré ženy pár jablíček. Scvrklých, přešlých prvním mrazíkem.
Pokaždé, když jde k oknu, jako by uslyšela jeho hlas:
„Sákra – nevotvírej. Číhaj na zahradě.
Kornatění
zapomíná
neví co udělat
se soustem
syslí ve tvářích na horší časy
Ruth
cizí paní mi podala do vagónu
oknem své dvouleté děcko
s lahví mléka -
rozlilo se na podlahu hned při rozjezdu vlaku
Čtenářka
ke staré zahradě spousta kroků
pod viaduktem je zvuk dráhy rychlejší
než dětská chůze
tlampače a echa nárazníků
Svět Salvátora D.
Svět Salvátora D.
Nechává místo vjemům
pro otevřené oči bulimie kreativity
vmezírkách roztřesených starých filmů
Etuda vzteklého psa
Etuda vzteklého psa
Poslední den roku visela všude, snad i na křišťálových lustrech Radia Palace, tíha očekávání. Naděje, že se něco změní. Teď hned, o půlnoci či snad od zítřka.
Klavírista David Bezouška, ustrojen do žaketu, preludoval jednoduché melodie kabaretních písní.
Zídka u dvora
Zídka u dvora
Pomalu, jako švábi na pivo, se slejzali u zídky porostlé břečťanem.
Karel tu byl dnes, na Hod boží, první. Vylovil zpod břečťanu kousek kartonu pod zadek. Kdo dřív přijde… Ostatní se budou muset spokojit snavlhlým studeným soklem spodní části zídky.
Kruhový objezd
hrbím se
s černou kočkou
na římse domácího spiritismu
kouzlem voodoo nohou kohoutí
Heřmánková story
Usazeninami dní na chebském dvorku
zamíchala angína Marcely Červeňákové dcerky rodinného klanu
který zbohatnul na sušení květů heřmánku
Jeho vůně neodmyslitelně patřila k Marcele
Rozsvíceno
Pod víčky zákal jinovatky
stáří jako daň životu
Ospalý pohled do zahrádky -
další noc zívá u plotu
Pán prasat
Pán prasat
Opírali se o pevný dřevěný klandr, muž v montérkách a šestnáctiletý chlapec. Stáli kousek od sebe na vrcholu rozlehlého pozemku, prašného a strmého. Pozorovali skupinu rozběhnutých zvířat, jak se ženou do kopce na plácek pod zábradlím. Vtom nesourodém stádu byly kozy, ovce a dospělé prasnice spodsvinčaty.
Snění
trhám tě do kytice snění
vázané stuhou z bledých rýmů
do stojatých vod zapomnění
v nichž lépe snáším žár i zimu
Aslan
Zesláblé tělo obrovského pasteveckého psa Aslana s vychudlým pruhem svalstva kolem páteře zahřívala deka. Dýchal klidně, ale ztěžka. Neměl vůli otevřít oči pokryté téměř zcela šedým stařeckým zákalem. Nad ležícím psem, hluchým a slepým, se skláněly majitelka psa s veterinářkou.
Cestou
Prší mi štěstí jako píseň
Neschovalo se pod deštník
Nezazmítá se v divém rytmu
Pomalu padá na chodník
Oči
Prošla parčíkem a sledovala zhasínající světla televizorů. Vanul ledový vichr, ani límec utíkáčku nepomáhal zadržet teplo. Zastavila krok. Plácek před Národním výborem byl teď v noci liduprázdný.
Říjnová zastavení...
Nad mlhou svítá -
jen tak tak v chůzi míjím
dvě sedmikrásky
Zahradní čmelín -
Odkaz na novou knihu
Dnešní upoutávka z redakce TALENTPROART - budu ráda, když nahlédnete.
na stránkách jsou podmínky dalšího kola soutěže - pro prozaiky, přidáno DNES - od 15. 10. 24 je zahájena další soutěž.
Ranní sen pro Bena a Dada
(Děj dnešního snu se fiktivně odehrál někdy před pětadvaceti roky)
Přehrabuji starý papír, noviny a podobně,
určené na podpal. Arch synových poznámek
psaný obyčejnou tužkou, nějaké plánky, nákresy,
Tóny deště
Stará zkušebna -
bubeník přizpůsobil
svůj rytmus dešti
Zalité pole -
Kvas...
Jen pravá bota
mezi automobily -
vzduch se tetelí
Na zídce motýl
Nad ránem...
Zdá se mi (vždy až k ránu),
že hledám cestu domů.
Že sjíždím z tobogánu
(zásadně) hlavou dolů.
V letních barvách...
Zacvrlikání
vysoko nad vinicí -
psí víno zlátne
V modři mi mizí
Krumlov, ďjó, Krumlov...
Směrovka SKŘÍTKOV
a u ní prázdná kárka -
na hlavní třídě
Obchod se šperky -
Struktury kůry
V lesíku odcházejícího dětstvíukryl se čas pro sněníprázdninových podvečerů. Luštila březové šifry pro mravence. Svým stromům ráda pělatehdejší hit o bílém koni,ačkoli tušila, že její hlasmá k dokonalosti hodně daleko. Spoléhala na shovívavostzvrásněné kůry publika.
Výkyvy...
Zlámané větve –
v louži se kutálejí
první letňáky
S dcerou sestřenky
Sam
Zaslechl klapnutí dveří a otočení klíčem. Hlas ženy dozníval už jen ve psí paměti.
Pohlazení po srdčité hlavě, pošimrání bílých chlupů pod bradou, lidská vůně, která se zvolna začala vytrácet, sotva jí začal přivykat se měnily v bezradnost, že je náhle v domku sám.
Dal se do vytrvalého cvalu kolem zdí několika místností a předními tlapami bouchnul do všech dveří.
Svět světských
Slunce vysoko -
na louce se roztáčí
prázdný kolotoč
Zní Michal David -
Loučí se máj...
Volání páva
nese se přes údolí -
přilétá kachna
Odkvetly snítky -
Z výšky...
Sypu obilí -
straka hbitě prolézá
síť proti ptactvu
Balón jde vzhůru
TD - Světy
Země nepotřebuje nové kontinenty, ale nové lidi. -JulesVerne
Třílůžkový pokoj na chirurgii. Z postele u okna namáhavě vstává malinká kulatá žena. Pravý loket má zavěšený v šátku.
TD - Patricie
Tak šťastné/že se narodilo/dítě svírá a rozevírá ručky / Santóka, haiku/
Když utekla Patricie z domova poprvé, ještě ji hledali přes něj, přes jeho farnost. Oči, vzdálené nekonečně daleko od sebe po způsobu orientálních krásek zdědila po mamince, narozené v maringotce slavného cirkusového rodu. Svatbou s nesvětským chlapíkem se vzdala dávných tradic, kočování a přijala jeho víru. Rodila jednoho potomka za druhým, ale na křtiny malé Patricie otec Skupa nikdy nezapomněl.
Psí advokát
Páchla tam desifekce, výkaly, pytle granulí a při zemi se plížil všudypřítomný strach, smíchaný s nadějí. Sotva někdo prošel, ozýval se dlouho frenetický štěkot, a to bylo každou chvíli. Přicházeli a dívali se, nabídli pamlsek a zase odcházeli a děti pak doma kreslily princeznám a lesním vílám oči koček a psíků z betonových kotců.
Zřízenec v modrém plášti s viditelným hrbem, ohnutý snad vším tím sklízením, sypáním do misek a taháním vodítek při venčení byl vlídný ochránce.
TD - Po bouři
Sam v Městském útulku
Přesně na třetí jeli do městského útulku a nad městem přecházela stále tmavší mračna. Když vystoupila z auta se dvěma sedačkami a malým nákladním prostorem za nimi, zahřmělo. Blázinec, pomyslela si. Březen - a bouřka.
Zvířata...
Studeným deštěm
cvrlikání vrabčáků –
teprve únor.
Březnové slunce –
Únor...
Lipanovice –
dravec sedá na posed
v pravé poledne
Zimní Vltava –
Mlčenliví...
Chumelilo.
Přišli se ubytovat v pracovních bagančatech, přes ramena tašku s veškerým majetkem. Ten, který připomínal Rasputina, nesl si pod paží hrnec s vařeným kuskusem. Nemluvili, jen jeden uměl trošku česky.
TD - František
MIMO SOUTĚŽ
…tak jako dávný mnich hic et nunc nepřestanu zalévat suchý pahýl stromu v očekávání, že se zazelená. Nebo se posadím na břeh potoka, budu do něj házet kamínky a pozorně naslouchat, dokud mi proud odpovídá.
Naježil hřbet instinktem lovce jako pokaždé, když spatřil na jabloni poskakující vrabčáky. Zahrada zakletá v ledu se, po mírné noční oblevě, před zvědavýma očima docela malého kotěte proměnila ve velké dobrodružství.
Portréty (I.)
Přežila několik svých dětí.
Pod zády nejméně pět polštářů,
četla ráda a bez brýlí.
Měla vždycky dost světla.
Den štědrý...
Ve vaně kapr -
děti se chodí dívat
co dělá Karel
Vánoční Krumlov -
TD - Twiggy
…chata na stráni zdála se mnohem menší než vloni. Zdálky vypadala jako bouda pro pořádného hafana. Potok byl na svém místě a plný vody až k travnatým břehům. Však to bylo dešťů.
Jáchymovská zima
Jiskry
Nad střechami poletují jiskry
tichých ohňostrojů,
zatímco jednovrstvé komíny
Filigrán
Stopy - stopy - stopy
jsou ornamenty tkané nocí.
Oblý polštářek, filigránský dráp,
křivky, křížky a křivdy.
TD - Host do domu...
Příbuzní jsou jako horská krajina: nejlepší dojem dělají z dálky. (Jean Gabin)
Bylo mi jedenáct. Po mši jsme my děti závodily v běhu od kostela až dolů na rozlehlou náves, kde stál i náš domek. Měl fortelná vrata, za nimi mlat, dvůr, hospodářská stavení a zahrádku neboli humna.
Chobotnice, Kohoutí...
CHOBOTNICE
Dlouze
i s prošlým datem spotřeby
bublá vmém největším hrnci.
Dlouží se stíny...
Dlouží se stíny –
sčítám stříbrné čáry
nad horizontem
Večerní slunce
Paní Gréta
Nikdo zlidí vzahrádkářské kolonii už si nepamatoval, kdy to vlastně sGrétou Holcovou začalo. Gréta a další „pejskaři“ se vždy zdravili, prohodili pár slov. Každý tady znal každého. Byli to starousedlí majitelé chatiček a zahrad.
Moje (a kočičí) ráno
Stračí klapání mě budí naprosto spolehlivě. Je slunná neděle. Červené blumky už skoro opadaly, za domkem dozrávají švestky, pnoucí víno a různé druhy jablek. Září, jak je mám ráda.
Medvědárium
Medvěd se pohnul –
vrabčáci vylétají
vysoko k hradbám
Pes panáčkuje –
Podnájemníci
Předchozí díl: Podnájemníci
. Na druhou stranu lákadlo bylo náhle na dosah a hlavně Sabrina. Ani není tak hubená, jen štíhlá, krásná a on ji nesmí zklamat. Víckrát by taky nemusela přijít…
Polkl prášky a zapil pivem.
Mráček
Z dálky dětský pláč
Na nebi bílý mráček –
padá pár kapek
Letní podvečer
Svatební let
Začátek srpna, všední den, čtyři odpoledne. Dusno před deštěm, oblohu potáhla šedá mračna, až se mi zdá, že se již šeří. Se zakloněnou hlavou a zatajeným dechem sleduji ze svého bazénku na zahradě dění tam nahoře, ačkoli mě i vodní plochu během krátké chvíle obklopili létající mravenci a jsou jich stovky, tisíce.
Nejvyšší nadzemní podlaží oblohy opanoval elegantní dravec s neobvykle velkým rozpětím křídel.
Červená tráva
Opřená o morový sloup,
listuje vmobilu.
Snosem u země
hledá, kde na palouku
O polednách
O polednách
zmije se vyhřívá
na podloží
od nohou
Nedůvěra
Už to trvá přibližně měsíc. Stejný čas, stejné místo.
Poměřujeme se navzájem. Podezíravé, divoké tělo jedna pružina.
Vlakem
Z cesty do Velkého Meziříčí mezi haiku přátele:
Jedoucí rychlík -koník stříhá ušimablízko u trati
Čajový obřad -šálek hřeje dlaně všemokolo stolu.
Loutkové představení
Praskot popcornuvnoučata komentují -už loupou perník.
Cirkusový stan -děti se vyzouvajína skákací hrad.
TD - Eustella
Padající kapky hloubí kámen. [Lucretius]
MIMO SOUTĚŽ
.
Eustella
Z letního tábora
Pod vodou
mi zavoněla louka.
Plicím docházel kyslík.
Uviděla jsem věnec zčerstvých květů.
Duben
Pláňata blumyod bílé do růžové -měsíc v úplňkuDům u silnice -od vrátek mává tlapkouplyšový zajíc.
Podnájemníci
Zbytečně brzy zazvonil budík. Ještě má čas, než se půjde do práce.
Co se vlastně stalo v noci, proč psal Monice, proč ten noční rozhovor s bytnou. Sám už teď nevěděl příčinu, jen že se na ni utrhoval, ani netuší, co všechno říkal.
TD - Joffrey de Peyrac
Působil na Magdu, ale i na pokojské a další ženy v lázeňském domě mezi všemi pacienty jako zajímavý úkaz. Muž středních let, vždy pečlivě ustrojen, vypadal však dobře i v tmavém županu, když šel právě z koupele. Vlnka havraních lesklých vlasů mu padala do čela, na tváři měl zasněný výraz, snad byl duchem někde docela jinde, ale projevoval se ke svému okolí jako dvorný muž. Chyběla mu jen zjizvená tvář… Od té chvíle mu jen tak pro sebe jinak než Joffrey podle hrdiny z Angeliky neřekla.
Podnájemníci
Ludmila ještě nespala.
„No, prosím,“ ozvala se vzhledem knoční hodině do mobilu poněkud rozmrzele. „Kdo volá. “
„Monika, Tiborovo ségra.
Podnájemníci
Přitiskl se ktopení, protože se chvěl vtom cizím domě osaměním. Spolehlivě hřálo. Když objal hubené žebroví, vzpomněl si na propadlý Mánin hrudníček, klučičí hrudníček rezaté Máni skostěnými obroučkami na pihovatým nosíku, která na potkání byla cítit srstí mokrýho psa. Holka zulice, holka pro všechny už řadu let.
Zahradnictví
Skleníky s karafiáty a růžemi, zelená hadice a časná rána duhová krůpějemi z postřikovače.
První brigáda voněla zeminou, zněla písněmi Plavců z tranzistoráku a setsakra bolela v kříži.
SBožkou jsme občas lehávaly na prknech položených na obrubě a plely lány sazenic pod námi. Já oběma rukama, Božka měla odmalička jednu menší a zkroucenou.
Kočičky
Police se svatým obrázkem,
nad kamny jíva ve váze.
Pyl dopadá na zrezlý plát.
Sedmnáctý den
TD - Dům se sgrafity
Stará paní Pecinová žila v domku zdobeném sgrafity. Kouzelný ostrůvek starých časů působil v této lokalitě téměř nepatřičně jako chaloupka na kuří nožce, poslední dům ze staré zástavby. Do její zahrádky měli výhled lidé z blízké řady panelových domů. Byla to kulturní památka a ona si ji pořídila na penzi.
SBÍRKY - anketa
Zdravím zejména ty z vás, kdo zde na Písmáku mají založeny sbírky.
Je to asi dva dny, kdy jsem zjistila, že si do svých sbírek nemohu nic přidávat, ubírat a ani založit novou, a zřejmě nejsem sama.
Co vy ostatní, jak jste na tom se sbírkami.
Díky za odpovědi, Gora.
Hodina tělocviku
Kdysi jsem se vhodině tělocviku vyhoupla
zázrakem a spomocí osvalené soudružky,
majitelky hlubokého mužského hlasu,
na vrchol hrazdy (anebo to byla bradla. ).
MIMOZEMŠŤAN - díl 4.
„Běžte už domů, Kukvajci, ráno moudřejší večera. A počítejte s tím, že kapitán Bílek zkraje si právě vás vyžádal jako místního znalce poměrů kruce pro vyšetřování. Takže od zítřka jste mu kdispozici. “
„Provedu.
Kolonáda
Lampy ve tvaru úplňků vylouply kolonádu z noci.
Ve sporém světle se prolíná okázalost budov s ruinami domů na okraji městečka. Nevíš, co je opravdové a co papundeklová kulisa. Pomalu se rozednívá a z okna vykoukne první host.
Crash syndrom
Čaj s medem a dva aspiriny. Duchna tak těžká, i když ji dělala tchýně z kachního peří. Dvě deky dnes nestačí. Zpocená do posledního vlásku pod tou poctivě dranou peřinou polobdím, polosním… a někde v dálce hlučí snad lokomotiva anebo…
„K čemu ti bude malotraktor.
Sbírka Přejme si les - M.V.Řezanka
Marek Vojtěch Řezanka – sbírka Přejme si les, vydaná vříjnu 2022, ilustrace Jiří Staněk.
Sbírka básní ve vázaném verši mě překvapila svým naléhavým až burcujícím obsahem a aktuálností. Podle názvu jsem odhadovala ekologické náměty, což je ovšem pravda jen zčásti. Vsonetu Když škrtnout postačí jde zpočátku o devastaci lesa požárem, což je však zdařilá metafora pro požár daleko větších rozměrů.
Vánoční...
Vánoční svátky –květ pomerančovníkuomamně voní
Hvězdička v mlze –poryv větru rozhoupalvánoční řetěz.
TD - Obleva
Ani prudká vánoční obleva neodnesla Karle dobrou náladu.
Zapálila svíčku a zhasla velké světlo vmístnosti. Pod nazdobenou větví leželo několik malých balíčků. Pod okny domu se ohlásil povědomý zvuk motoru.
TD - Adventní čas.
Venku se setmělo. Šlo to, jako když luskneš prstem. Tedy ne že by vůbec bylo možné venku zahlédnout slunce.
Zimní čas se hlásil ke slovu.
Odkvět...
Jdu s paní domu
pomalu po zahradě –
odkvetlý ocún
Bělásek, včely,
Ostruha
Ostruhy dní vyzývá k bojivytrvalá kohoutí kakofonie:dráp omotaný rybářským vlascem. Neudělá(m) už ani krok. A stačilo by přemoct strach(kohouta) pochovat v náručí.
a jen tak nenápadně
střihnout.
TD - Ledové krupky
V kavárně si dával zásadně čaj. S turkem skoncoval po třiceti letech v osmdesátém devátém.
Díval se přes okraj šálku z růžového porcelánu na ženu se zelenýma očima, kterou náhodně spatřil ve městě, a ona pozvání přijala. Kdysi už se potkali.
Špitální...
francouzské berle –po dlažbě na všech čtyřechleze batolesměna již končí –sestřička s desinfekcívoní mentolemjen noční světla –na prázdné chodbězávodí vozíčkáři.
V pohybu
Zvlněná fronta –rorýsi se spouštějístále níž a níž
Slunce po štítu –hrdlička načechrávárůžová pírka
Rovnám si záda–nad záhonem s cibulíletící balón.
Bouře
Lipenská bouře umí rozdrtitpramici žebroví…Sám na loďce vprostřed jezeraspíš, přihýbáš si anebo sčítášfuriantské genysvého otce a dědůa já u břehu jenšlapu vodu, po větruzaříkávám blesky.
Tridsať v tieni / Třicet ve stínu (LitBor)
Tridsať v tieni –
páva zKrásneho Údolia
dnes nie je počuť
Letná prehánka –
Psí oči
Na to sídliště mne dovezla městská linka.
Nechápala jsem smysl své cesty, a tak si teď jen užívám toho, že nic nemusím, že na mě nečeká obvyklý ranní kolotoč jako doma.
Po svahu běží bílý pes s černou mordou a střapatýma ušima. Nikde ani človíčka, kterého bych snad znala anebo který by sivšímal mě, vidím jen povědomou siluetu zvířete.
Krumlov...
Z ranního oparu
vystupují kulisy–
pohádka v parku
Červánky –
Živá reklama
Před obchoďákem –
klauni si přehazují
baseballovou hůl
Letní poledne –
O cherubínovi
Pod oknem se zhmotnil brigádník. Cinknul. To je zas hodina pryč.
Davida proslavil bratr.
Šachta
Kdesi v domě něco bouchlo.
Na mobilu čtvrt na tři. Co zas ti psi provádějí. Obouvám pantofle, sejdu dva schůdky a vidím, že mají v obýváku půlnoc.
Bazénikové…/ Bazénkové... - LitBor
Vodná hladina
pableskuje po dome –
plávam a plávam
Letný podvečer –
Pláňata
Pláňata shodila závojíčky,země samý mozol čekána déšť. Soused podává kořennašeho břečťanu, usychápřed očima.
A za plaňkami brzy zránastíny nedočkavých lišek.
Po kameni...
májový liják –
z dlažební kostky rázem
pítko pro kosa
hrobový sloupek
TD - Výdejní okénko
Nezamknul výdejní okénko okamžitě, ačkoli už nejspíš nikdo s receptem v ruce dnes ráno nezazvoní.
Díval se, jak zvolna zhasínají lampy a poslední jeho pacientka, mladá žena kráčí přes silnici, nasedá, poněkud neobratně, dovnitř. Jak také jinak ve vysokém stupni těhotenství. Partner starostlivě přidržel dveře, a jen v tom malém gestu vycítil magistr obavy, které jím jako pozorovatelem pohnuly, obavy onoho muže o zdraví manželky a jejich nenarozeného dítěte, a o malou chvíli později se auto zaparkované mezi dvěma mohutnými kaštany rozjelo k domovu.
Květen 1984
Počasí se zbláznilo.
Ledové kachlíky násobí doteky porodníka
a teplé ponožky nemá kdo přinést.
Sestra přestřihává pupeční šňůru.
Ze zápisníku chovatelky…
konec února/2022
Volá kamarád Franta, chce půjčit Huberta kvůli obnovení chovu přeštičáků. Lákáme půltunového kance do „konibusu“ na rohlíky. Marně, i když jindy by se po nich utloukl. Podle všeho si pamatuje na podobný výlet před rokem…
březen, den čtvrtý
Poslední večerní venčení na plácku pod ořechem.
O kočičí krok
Černá primabalerina, žhnoucí
měsíčky mandarinek ve stínu
kličkuje mezi kotníky.
Bez drápků vyšplhá na cizí
Gumový pulec
Gumový pulecje nová, v pořadí již pátá kniha autora Bohumila Krejzy. Pátá, ale první, kterou napsal zejména pro děti. Knihu bych chtěla stručně představit.
Hned na začátku nám hlavní postava, desetiletý hoch Pulec popisuje svou rodinu:
„Jestli táta vypadá jako želva, já mám vizáž pulce.
8x óčko...
Oseté pole -
havrani a holubi
sklízejí už teď
Telefonista
TD - Veterán
Soustředím se na svoje dílo. Přemílám vhlavě parametry, vyhledané na internetu. Celková výška je 80 cm, maximální šířka houpadel 80 cm. Výška ložné plochy nad zemí 40 cm.
Stařena
Už tři noci dřepí u sousedůčokl z vedlejší vesnice. Co tomu říkáš, hochu. To zas bude štěňat, viď,
uvazuje loutce bryndák.
Vypadáš hladově, Hugo, a já pořád
melu pantem.
Společenství
Byl letní den, slunce lákalo lázeňské hosty ven.
Procházela jsem se po lesoparku a zamířila do dřevěného altánu. Paní v modrém kloboučku, která tam odpočívala na lavičce, se po mně ohlédla a pozdravila. Odkud jen mi je povědomý styl jejího zvláštního oblékání, modré sáčko a slušivá ozdoba na hlavě, kterou nosily dámy někdy v minulém století.
Element
Obzor se tehdy zpil
džusem zpomerančů.
Kapoty aut
do rána pokryl sníh.
Jindřík a delfín - 9. díl (Ne)obyčejné příhody holčičky Ivy
Jindříšek má prima den –
povozí se sdelfínkem.
Bylo osmého prosince. Jindříšek, kterému se doma říká Jindřík, se od samého rána cítil báječně. Jakpak by ne.
TD - Vánoční zvonění
Marta nechtěla rozsvěcet, aby ji otec nezastihnul, jak pod stromek už odpoledne pokládá dárky: světlou košili, sadu mýdel, pantofle, ponožky a pánskou vůni po holení. Ráda by koupila ještě knihu, nejlépe o malování, za výlohou totiž zahlédla vystavenou nádhernou publikaci snázvem Ermitáž, ale už takhle ji těch pár věcí stálo téměř celou mateřskou.
Malý najde pod stromečkem hračku a mimo něj sadu nových látkových plenek. O prvních Vánocích vživotě ho nejspíš oslní i rozzářená svíčka či prskavka.
Za závorou
Otevřel závoru a zacouval k dílně.
Kde to vázne, mrzel se v duchu Lubor na nedochvilnost řemeslníka Čambaly. Ještě že už je pátek odpoledne, povzdechnul si. Zip péřové bundy dopnul až ke krku.
Velká pardubická
Velká pardubická
Ztracený žokej
běží za koněm.
Nikdo nesázel
Povídka
Od doby, kdy jsem začala psát povídku O ztraceném černém kohoutovi, doléhal na mě naprosto bezdůvodný spěch - už už ji mít za sebou.
Právě o černého kohouta jsme záhadně přišli. Sedával na větvi jabloně, aby měl přehled. Natřásal, čistil, nechával vlát nekonečně dlouhá ocasní pírka, z jejichž lesku téměř přecházel zrak.
TD - Návštěva
Petry v kuchyni žhnuly, naplněny až po dvířka briketami. Bylo snazší přikládat než reagovat na slova, poletující v tom nepatřičném vedru nad hlavami, karafiátem ve vázičce, čistě prostřeným stolem.
Matka řekla na konci svého monologu, a neopomněla vyčíst všechny dceřiny prohřešky za poslední období:
„Jsi dospělá, následky poneseš sama. Varovala jsem tě.
Skupenství
Skupenství
Nad střechami poletují jiskry
tichých ohňostrojů,
zatímco jednovrstvé komíny
Kabelka
Spěcháme. Máme za sebou dlouhou cestu vautě a na krku podvečer.
S rukama plnýma vyškubané trávy mi Petr bradou ukazuje na konev. Popadnu ji a letím za ním.
Pohledem...
Letím pohledem
kpáru divokých husí –
třpytivé jíní
Slunce níž a níž –
Obálka
Bloumám po domě. Mám intenzivní pocit, že je škoda jít už spát.
Mimořádná světlost úplňku působí až pohádkově a po zemi je vše zřetelně vidět. Kovová brána se zničehonic zdá obrostlá břečťanem, i plot kolem.
Větrno
Dnes již bezvětří –
daleko od jabloněk
sklízím jablka
Říjnové ráno –
TD - Čas úklidu
Sobotní odpoledne, uklízecí čas.
Stěna z úzkých latěk ukotvených ve stropě kuchyně je plná lapačů prachu. Abych dosáhla na horní poličky, mám štokrle pod nohama, a, nesmějte se mi, v očích strach z výšek. Zapomenout na něj mi pomáhají "upomínkové" předměty, vlastně již celá sbírka.
Za sluncem
Po štítu domu
šplhá datel pozpátku –
podzimní slunce
Říjnový večer –
Švestková omáčka
Babička Beruška – paní na hlídání
zakořenila mezi kamny a dřezem.
Sdrdůlkem, trnkovýma očima a v čisté zástěře
míchá švestkovou omáčku.
Srní
Vesnička Srní –
německý hřbitov leží
pod parkovištěm
- NENÍ NA PITÍ –
TD - O nezbytnosti ústního spreje v podnikání
Sedí spolu s těmi, kdo touží po změně, po takové, že se dosavadní život bude zdát nudnou epizodou, v kulturáku jedné vesničky střediskové. Známá Dana přemluvila Veroniku, aby se společností A. zkusila podnikání. Prý není nic jednoduššího.
Točna
Schody Bellárie nasvíceny
do netušených pater zámeckého parku.
Stromy jsou mokré, plné kapek.
Autentické hvězdy tak netečné
Za záclonou
Skutečně zaslechla zvuk odjíždějícího automobilu.
Přes háčkovanou záclonu spatřila povědomou siluetu se zavazadlem v ruce. Neví už, kolikrát si přála, aby se vnučka zase objevila, vrátila radost do domku s malou předzahrádkou, se třemi vzrostlými yukami za plotem. Nepotřebovaly téměř žádnou péči a rostly samy od sebe jako solitéry.
Letní Krumlov
medvědí příkop –bezdomovec vhazujedo kasičky
(free form)
odbíjí půlnoc –srnče stojí bez hnutína psím cvičišti.
TD - Rekordmanka
Po pár metrech chůze pochopila, že bude muset setsakra natáhnout krok. Proč se vůbec nechala ve špitále ukecat kpochodu Praha – Prčice, snad ze zvědavosti. Copak právě ona je Emil Zátopek anebo šílenec. Kdyby jen to.
Ladím struny klece
Dostala se mi do ruky sbírka poezie pod názvem Ladím struny klece. Napsala ji Jana Martiníková, je autorkou na Písmáku pod nickem Janina6.
Knížka mě zaujala, a tak vás sní chci trochu seznámit, tedy vás, kdo dosud neměli možnost sbírku číst.
Jednotlivé básně jsou sdruženy do čtyř částí.
Banket
Snídaně
Dělím se o krajíc
se svými psy.
Té pozornosti, hbitých gest,
Za západy...
Vodní hladina –
jepice vyskakují
napříč kobzoru
Holub dosedá
Nenastoupit
Nenastoupit
Zmeškat ten vlak,nenastoupit. Bloumat jen tak,volnost koupit. Na dřevo kládyusedni zas. Opři se zády,vyslyš můj hlas.
TD - Přátelství
Průvodčí prošel a prodíral se dál. Dívky se za ním letmo ohlédly a hned otevřely okénko .
Lány zralého obilí, tajemné přítmí tunelu, les. Hukot znemožnil konverzaci, ale nebylo třeba hovořit, jen se opatrně nadechovat peprného povětří tam venku a kochat se.
Hudsonův záliv
Bazének svýhledem.
Na (mou) duši
levituji k souhvězdím.
Potrubí vrní a trysky perlí.
Otázky /text k písni/
Otázky
Za přivřenými dveřmidech svítání se točí. Svá tajná přání svěř mi,než otevřeme oči. Než probuzení bílézamíchá vzpomínkami. Než odplyne ta chvíle.
Pastviny
Varující křik straky.
Matky neopouštějí čerstvý vrh.
Stádo řídne s přibývajícím
věkem pastýře.
Představení
Kulturák na maloměstě hlučel, nabitý k prasknutí.
Alois si nervózně procvičoval prsty. Povytahoval jejich jednotlivé články, až pokřupávaly. Pohledem zkontroloval loutky ve staré proutěné bedně.
Zahrada
Kolonie se ničím neodlišovala od jiných, podobných si jako vejce vejci. Jen jedna zahrada vprostřed ostatních se postupně proměňovala.
Majitele již dlouho nespatřil nikdo, kdo ji míjel, bez krumpáče, rýče nebo kolečka v ruce. V potu tváře navážel za každého počasí do kontejneru úrodnou hlínu, na svůj pozemek naopak oblázky, kameny, obrubníky, monolity.
TD - Protiproud
Plastový kruh nadnáší tělo. Konečně cítím lehkost bytí, konečně.
Voda vbazénu je po horkém dni tak teplá, že zní stoupá pára. Chvílemi zakrývá sklíčka brýlí mlžnou rosou.
Dodatek k soutěžím...
Vážení Písmáci,
jsou zde poukazy na knihy vydavatelství KAZDA, každý vhodnotě 250,-Kč pro výherce ztěchto soutěží:
Báseň roku 2020:
1. místo – Philogyny
Čihadla
Kopec Čihadla –
nyní již trylkování
hnízdících ptáků
Kopec Čihadla –
Pan Vrtiška: Záhada ztraceného kohouta
Záhadolog Vrtiška se od samého rána vrtěl a poposedával ve svém omšelém křesílku. Ztoho, že i nos bez příčiny podivně svrběl a pšíkal si, jak se mu zachtělo, usuzoval, že jej vbrzku čeká zajímavý detektivní případ. Usrkával kávu, a ačkoli jindy při čtení knih sira Arthura Conana Doyla napětím snad ani nedýchal, dnes si nervózně poklepával vyleštěnou špičkou polobotky.
Psí štěkot dal jasný signál: někdo je za dveřmi.
Zrcadlo
Jeník se tak rád směje, kdykoli a skoro všemu.
„Na starší lidi, jako jsi ty, mamuško, venku číhají bacily s divným názvem. Co ti doma chybí, nakoupím, složenky poplatím,“ a jeho nakažlivý smích přidusí šátek, neustále ho teď nosí na krku a zakrývá pusu, kterou ani na chvíli nezavře.
Raději tedy nechodím ven.
Nazeleno
Vedlejší cesta –
chlapec přenáší žáby
tak jako loni
Zelená ořech –
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl desátý
"Kam to bude," zařehtal Ihaha a od kopyt mu nedočkavě létaly jiskry a nozdry mocně odfukovaly. Stačilo jen říct, a jeho zářivě bílé tělo by se vzneslo a přidalo k bělostným stopám po letadlech.
"Hm," protíral si vous Ťapšlap. "Elfínko, napadá tě, kam bychom mohli letět.
TD - Snítky šeříku
Za okny jaro, doma zatažené závěsy a puštěná televize.
V Televarieté zazněla nesmělá narážka na režim, rozpačití diváci tleskají nejdřív opatrně, ale psychóza davu rozvibruje dlaně frenetickým potleskem, následuje kouzelník s králíky, cvičení psíci, artisté na kruzích. A opět scénka.
„Ta Bohdalka snad mládne, viď.
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl druhý
Skřítek Ťapšlap se při všem tom ťapání neznámo kam rozvzpomínal na své dávné cestovatelské sny. Protože měl romantickou duši, líbily se mu názvy jako Kanárské ostrovy, kde si představoval barevné papoušky, kam se skřítek podívá, anebo Ohňová země. Ve škole se kdysi učili, že námořníci v čele s kapitánem Magalhaesem pojmenovali tuhle zemi podle ohňů, které uviděli v noci na ostrovech plápolat. Ohňová země je prý dnes rozdělena mezi Argentinu a Chile, dočetl se Ťapšlap, protože odebíral magazín Naše planeta.
Pátý den...
Hledám. Jako včera, jako předevčírem a ještě nějaký den předtím. Obchůzku pravidelně začínám ve sklepě. Pak nahlížím za kotel.
ANKETA
Písmáci,
mohli byste se prosím vyjádřit k tomu, jestli byste na Písmáku uvítali, využili nebo naopak nevyužili možnosti namluvit své básně do audio verze. Někdo to zde již dělá pomocí odkazů, tohle by bylo přímo v nabídce.
Namluvené básně jako jednu z kategorií mají například na Libresu a Poetikonu. Ve formátu MP3, který se při vkládání "přiloží" k dílku, je pak možnost dílko, autorem předem připravené, kromě četby i přehrát.
2x
Mám plnou náruč
jarního povětří -
bez aviváže
POZOR ZLÝ PES -
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy- 8. Iva a mangalice Tonička
Máme rádi zvířata,
nejenom ta chlupatá.
To takhle jednou vlétě seděla Iva na lavičce nahoře, až na Zvířecím vršku a jedlačerstvé jahody. Natrhaly je společně sbabi.
Ta teď pila kávu a přihlížela, jak vnučce chutná.
Dračí výprava... díl čtrnáctý
a zatímco Velký Pidi, veden napoleonským komplexem, rozhodnul - a to bylo jediné, co mu skutečně šlo - komandovat druhé právě proto, že je tak malinký - že výprava bude nějaký čas kempovat na úpatí velkých vodopádů.
Za prvé se všichni měli zotavit z destruktivního pobytu v Riu, neboť se shodli, že velkoměsta nejsou nic pro ně. Za druhé jim vábně zavoněl pokrm z kotlíku nad ohništěm.
Dračí výprava... díl šestý.
Ubíhal den za dnem a dračí rodinka se nemohla dočkat, až za ní docestuje tým drakologů.
Kupodivu brala vědecké výzkumy vážně, i když nezdárný synek pravil, že mrňavá asistentka vedoucího by se jim mohla šiknout na čištění chrupu. Prý už ji vidí, jak s rašpličkou v ruce šplhá po stoličkách táty Draka a hobluje z jeho chrupu ve tvaru otvíráku na konzervy zubní kámen.
Ovšem kdyby drak nedopatřením polknul, byla by to prý skvělá jednohubka.
Dračí výprava... díl třetí.
Drak i dračice alias saň vyhlíželi poštovního holuba z Ruzyně, kdy že mají nastoupit do Tupoleva Tu - 330 s nejvyšší nosností, který byl pro jejich transport objednán, ale pořád nic.
Tak vzali každý dvě dráčata na hřbet a na Island se rozlétli sami. Když přistáli na tamním letišti, zaradovali se členové výpravy a na adresu skvělých letců nešetřili chválou. Ale největší radost měli z toho, že ekodraci svým bezproudovým letem ušetřili životní ovzduší - a hlavně to bylo zadarmo.
Chceš-li vidět měsíc…
Stávalo se, že zatoužil pohovořit s některým z bližních, jak je v duchu tak trochu ironicky nazýval. Bližní byli všichni na palubě Archy, kratší či delší čas, jak je ve stáří osud spojil.
To potom zavítal na pětku, kde ležel kamarád Milan. Znali se od vojny a taky z dráhy.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 7. Iva a kůzle
Když si kůzle nohu zláme,
co stím, Ivo, uděláme.
Nově narozená kůzlata na Zvířecím vršku, jak děda říkával své malé farmě, rostla jako zvody. Skotačila, dováděla, přeskakovala různé balvany a větve. Byla radost je pozorovat.
Jen ty ne
Jen ty ne
Pospíchám pomalu,co noha nohu mine. Všichni mne dohnali,jen ty ne. jen ty ne. Sejdem se v lokálu:osvětlení línéobličej pochválív beznadějné špíně.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 6. Iva a ovečky
Bumtarata na vrata:
máme nová kůzlata.
Babička měla toho odpoledne na starosti obě vnoučata.
„Babičko, vypravuj nám pohádku,“ prosily děti.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 5. Iva a páv
Stydlivo je nejspíš pávu.
Pod křídlo si schoval hlavu.
Iva se divila, kam se děda chystá. Po obědě se většinou natáhl na gauč vkuchyni a říkal tomu polední klid, jako by chodil do školky.
TD - Fotografie
Po dvou měsících znovu ve škole. SMarcelou obsazujeme naši lavici, když vchází cizí kluk. Hm, vysokej blonďák. Jaký rozdíl, když nás holky spolužáci ještě nedorostli.
Příběhy z deníku krále E.
Sbírku povídek Příběhy zdeníku krále E. autora Bohumila Krejzy jsem měla možnost pročíst ještě před vydáním. Oko korektorské mi částečně zbraňovalo vplném pochopení obsahu, za což jsem vtu chvíli byla docela ráda – není to totiž čtení zedice pro „nedělní školu“.
Jak praví prolog pro Kapitolu první ( Shoot Me.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 4. Iva a pejskové
Na obloze blesky.
Kdo zachrání pejsky.
Byl letní den.
Iva se spokojeně čvachtala vmodrém bazénku.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 3. Iva a Kryšpín
Jak se vlásky zcuchat mohou
vstaneme-li levou nohou.
Toho dne se nic nedařilo. Iva nejspíš vstala z postýlky nesprávnou nohou a hned si postavila hlavu:
„Nechci, nechci,“ vztekala se.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 2. Iva a kuře
Zavírejte dobře vrátka:
kocour číhá na kuřátka.
Iva si na dvorku malovala klacíkem do hromady písku. Od domku, kde žily slepice, se už nějakou dobu ozývalo vystrašené pípání, skoro jako volání o pomoc. Vydala se tam, aby zjistila, co se děje.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 1. Iva a skřítci
1Iva a skřítci
Co to v pytlích šustí, pípá.
Mám dědečka kouzelníka.
„Ivuško, něco tady pro tebe mám. Tak pospěš, honem.
Divoké vody
Na Lipně taje a podzimní listí kolotá ze dna koryta k hladině Vltavy. Měďěný cylindr krumlovské synagogy, břeh s vrbami, obrys mostu, bílé štíty ulice. Dravý proud rve starý film na kousky. „Je to ještě štěně,“ ukazuje muž pet lahví na psa.
Konec léta
Vůně moře se vzdalovala. Asfalt dálnice vnoci milosrdně vychládal. Skaliska a kleč pustiny po stranách silnice přecházely plynule vkrajinu se vzrostlými stromy.
Další státní hranice.
Havaj
Zdává se mi někdy
o divokých slepicích
na ostrově Kauai.
Tisíce let tam mají havaj.
Nehoda
Táhla nohy za sebou, jako by už teď, v poledne byly unavené. Nechtělo se jí nastoupit do auta. Nebýt lákadla vpodobě pohledu na zimní šumavskou přírodu a slibu, že pojede smužem, zůstala by doma.
Místy fouknul větřík, a potom keře střásaly zlaté částice sněžného prachu.
Novoroční překvapení
Po půlnoci přestalo chumelit. Světlice a dělobuchy nad městem o sobě dávaly znát ještě dost dlouho, než konečně všichni mohli jít spát.
Psi byli tak unaveni z frenetického štěkotu, že odpočívali celé novoroční dopoledne.
Slunce stálo poměrně vysoko na nebi, kroky křupaly po sněhové přikrývce.
(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 10. Iva a Vánoce /konec/
Uvidí aspoň nakrátko
prasátka zlaté prasátko.
Iva se nemohla dočkat večera. Pořád se vyptávala, kdy už přiletí Ježíšek. A že by na něj raději čekala na statku s kuřetem Pampeliškou.
Dlouhé zimní stíny
Sníh napadl už v září. Tady v podhůří Krušných hor to nikoho krom lázeňských hostů nepřekvapovalo.
Z okna pokoje pozorovala autalyžařů, sjíždějící z Klínovce. Neslyšně prokroužila objezdem a zmizela.
Taxikářem proti své vůli
„Tak Zdenále, můžu se na tebe spolehnout. Neboj, vyděláš si,“ podával mi mezi dveřmi mého obchůdku ruku Jirka Jerman. Odjakživa měl nervózní tik pod levým okem, ale i pusu od ucha kuchu. Zářil štěstím.
A zlomená stébla? (4.)
Osvěžuji si zasutá slova nových vln
informací. Doutnající ohniska zadupávám
po vzoru nosorožců.
Déšť sklonil nejen šeříky. Kočka se okotila
Zastavení
Nechodí pošta –
i tak slétá ze schránky
list za listem
(senrju)
Sloh
V dlouhém tichu, které nastalo po zadání úkolu se podívala na svého žáčka. V pravé držel propisku. Prsty druhé ruky přebíral v krátce střižených vlasech očím neviditelné stroupky či lupy, o nichž je přesvědčen, že existují. Nechce dnes ani mluvit, přemýšlet, psát, prostě nic.
A zlomená stébla? (3.)
Kde všude bych se viděla raději. Píšu -
a měla bych uklízet, uklízím -
a měla bych vařit. Měla bych zůstat -
a odcházím volat linku důvěry.
A zlomená stébla? (2.)
Neděle křehne v polostínu.
Zase ten sklon
dělat věci napůl -
vyprchat mezi domem a dvorem, příliš
A zlomená stébla? (1.)
březen 2020
Oko kamery čtyřiadvacet hodin denně
neuroticky snímá klipy
čínské apokalypsy.
Teplo severní strany
Na chodbě se ozvaly známé kroky, pak cvaknul klíč v zámku a jako vždy následovalo velkolepé přivítání. Těch několik hodin, kdy musel být bez ní, bylo k nepřečkání.
Převlékla se do sportovního a vyšli ven, na samý okraj města, žena a dvouletý německý ovčák.
Úmyslně brouzdali listím.
Loubí
Do lezavého nečasu poletoval sníh. Kruhová podloubí prachatického náměstí nabízela chodcům obvyklé krámky, ale i směnárny, zásilkový obchod a hernu jako symboly porevoluční doby.
Výloha s blikajícím nápisem VYHRÁVÁ KAŽDÝ neodolatelně lákala hubeňoura, lelkujícího mezi sloupy. Přiložil dlaně na studené sklo a průhledem zíral dovnitř.
Lázně
V jídelně se švédskými stoly, zahalen jako maháradža v luxusním županu sépiové barvy, seděl muž středních let. Vžupanech k snídani se tady dostavují jen ti největší ignoranti nebo narcisové - nejspíš absolvoval ráno vanu - proč se kvůli ostatním převlíkat, že ano. Co chvilku nabodnul vidličkou sousto z piditalířků, které měly signalizovat střídmost téměř asketickou, druhou rukou listoval v novinách, tváře se nepřítomně. Duchem byl možná ještě u baculky Leny, krasavice s dlouhými vlasy, která kořenila radonovou koupel roztomilou poetikou česko-ruského slovníku.
Nacházení
Rajská zahrada –
bosý mnich sbírá v trávě
padaná jabka
………….
Esperanto
Chebské dvorky mají kouzlo
pro nás,
kdo jsme na nich vyrostli.
A co teprve náměstí,
Po sv. Anně
bezvětří –
nad hladinou se vznáší
chmýří z bodláku
po svaté Anně –
Let létem
na záhumenku –
kos vybírá žížaly
já hlínu z nehtů
…………
Kaple
poustevna pustne
okénkem prorůstají
šlahouny chmele
žíněné roucho
Drobnohledem
ráno po dešti
ohýbám se k pěšině
pro poupě pivoňky
mravenci lesní
Po očku
dívám se vzhůru
mezi listy jabloně
ranní červánky
senrjú
Na tržišti
Léto 1963, Rumunsko, Konstance. Náš zájezd dostal u tržnice historického přístavního města na hodinu rozchod.
Ošatky přetékají ovocem, o němž si my z Československa musíme doma nechat jen zdát.
Kupujeme si s manželem voňavý hrozen vína, jen tak do ruky.
2x
prázdný talíř pro kočky –
noc plná nářků
/přináším nášup - původně 2. verš/
vyhřátá země–
Zjara
v naší zahradě
kvete japonská vrba –
včela za včelou
kočky u misek
Provazochodci
když jedenkrát za rok
vystupovali na laně
měla je jako na dlani
vlnobití hlav přelévalo ách
Vláčky
výstavka vláčků–
tatínkům září oči
původní verze:
výstavka vláčků
Večery
Televizní noviny se hlásily ke slovu.
Usedla do křesílka a odložila hůlky tak, aby zůstaly zapřené. Grif několika posledních let se dobře hodil - než jej dostala do krve, byly jako živé.
Brexit v Anglii, nový virus vČíně, volby vIrsku.
Branky
zimní úplněk
kocour přelézá branky –
všechny v ulici
pod jabloněmi
Praxe
Nebaví mě už ani utíkat a pleskat teniskami po černém asfaltu tak, aby se to pěkně rozlíhalo. Ti z přízemních bytů sídliště kolikrát vykukovali oknem, kdo že se to kolem jejich paneláku řítí, ale já už býval daleko. Dnes, zrovna dnes se netěším vůbec z ničeho. Bude to den na houby.
Sněhová koule
dárek od vnučky–
slavnostně mi předává
sněhovou kouli.
Soužití
Hodiny ve věži kostela zabimbaly dvakrát. Díky tomu vím, že hrůzné domácí divadlo trvalo dvě hodiny.
Běžím postranní uličkou jen v noční košili a županu. Udivená, že při zdolání výšky přízemního okna ty staré pantofle nespadly z nohou.
2x ze dvora
poloprázdný sud–
myška běhá v obilí
stále dokola
mrzne až praští–
3x ze dvora
mrazivé ráno-
straky klovou v korunách
jablkovou dřeň
má hroší kůži.
Roráty
adventní chorál
Rosu dejte nebesa–
děti vpláštěnkách
před rozedněním–
Pamětník
Nemocnice, čekárna před laboratoří. Hraje televize, na lavici sedí muž o francouzských holích a já. Ten vrásčitý obličej s baňatým nosem a přísně semknutými ústy si pamatuji od minule. Jméno už však ne, tak mu jen pokývnu na pozdrav.
Kočičí zlato
Spěchala do práce parkem, který znala lépe než své boty. Dnes by však pro mlhu nebyla schopna jednotlivé druhy stromů rozpoznat.
Cesta vysypaná bílými kamínky splynula se spadaným listím a okolím. Nevlídný čas.
Tanec mezi ulitami
Noční déšť vyhojil pajizévky pěšin. Vějíře divokého kmínu do svých listů nachytaly vodu jako do rozevřených dlaní.
Na každém metru čtverečním louky leze snad deset plžů, těch hezkých, sekorovských, s ulitami. Vláha je probrala z letargie.
Kapličky
Rozsáhlá oblast jihočeského pohraničí spadá do oblasti bývalých Sudet. Toto území stále nese známky pohnuté historie.
Pozůstatky staré kájovské cesty lze dodnes nalézt po okraji Českého Krumlova. V rozpětí přibližně jednoho kilometru vidíme několik kapliček a Božích muk.
Jáchymovské peripetie
herci předvádí
kus O manželském štěstí
lázeňským párům
-----------
Předehry
sezóna byla letos dlouhá
Javiér ještě drnkána Lazebnickém mostě
užtrochu chraptí
zapadlý jak slunce za věží
Blatenské růže
Následky zranění se dnes ohlásily zvlášť intenzivně. Od rána ignorovala bolesti oka, hlavy a šíje. Jako by se lékařům nepovedlo střepy zcela vyndat, což je samozřejmě nesmysl.
Chce po dlouhém marasmu, kterým prošla, začít relativně normálně žít.
Jáchymovské mlýnky
svatební mlýnek
obhlíží pár u řeky –
klape jim léta.
Podzimní ráno
Horká slanina se ještě kroutí na vidličce,
když glosuješ,
že v Alpách napadl první sníh.
Hřeje tě jen
Podzimní...
dům po sousedech –
kočka sedá na prahu
u prázdné misky
……….
Září...
šňůra skolíčky –
prádlo létá vysoko
a ptáci ztichli
zorané pole –
Ozvěny
zámecká kašna –
ruce dětí jsou krátké
mince až na dně
tiché nádvoří–
Z výšin...
vrajské zahradě
sklízí mnich bez ošatky
plody své práce
povznášíme se
Děda z parkoviště
„Za chvilku jsme tam, mamko. Ke škole je to pak už pěšky jen kousek, ten dojdeš, i když nejsi na podpatky zvyklá,“ usmál se za volantem Olin. Soňa přikyvovala a vyndala zkabelky zrcátko. Rtěnkou si přejela rty a podívala se zokénka vozu.
Ze dvora...
stará psí bouda –
den co den tam vybírám
slepičí vejce
koťátko loví
Kapradina
učím se
znovu skládat po smyslu
zchudoby slov
za oknem skála
Červencově...
nad kolonií –
přelétá hejno hýlů
odevšad zní: kšááá
ráno po dešti
Trampoty s kohoutkem
Takhle nějak vyhlíží podle mých představ řemeslník budoucnosti: moderně střižené montérky smnoha kapsami, botami a opaskem zpravé kůže. Zkabely, nonšalantně visící přes rameno, provokativně čouhá špičkově vyhlížející nářadí, jako by se již nemohlo dočkat pořádné akce. K tomu dvoudenní porost na tváři a výraz, který slibuje – nic mi nemusíte vysvětlovat, hravě si poradím úplně se vším. V ruce chytrý mobil.
Křtiny
skvrny na slunci se rozpily
přes zelené sklíčko
jako moje oblíbená místa
jako trasy vlaštovek
Drácula na otáčivém hledišti
Nad Českým Krumlovem právě přešla prudká bouře, hlediště je mokré a sedačky stále méně pohodlné (při zdvojnásobení jejich počtu). Po cestičkách spěchají diváci, různě oblečeni, někdo sportovně, další jako do divadla. Všichni sdekou a pláštěnkou přes ruku pro všechny případy. Po třech úderech gongu přidávají do kroku.
V kuželu světla
Měsíčnou nocí
po psím cvičišti zajíc–
vlající slechy
--------
Josef Seidel
Fotoateliér Josefa Seidela u nás v Českém Krumlově rozhodně stojí za to navštívit. Síla fotografií, shromaždovaných několik desetiletí Seidelem a jeho nejstarším synem vypovídá o životě na Šumavě víc, než se dá vyjádřit pouhým slovem. Na tuto významnou českokrumlovskou osobnost, dodnes ne zcela doceněnou, při dnešním Tématickém dni padla moje volba, a myslím, že právem, jak uvidíte zdalších vět…
Josef Seidel, původně pocházel zDěčína, narodil se vchudé rodině sudetských Němců, a sice 2. 10.
Hráz
sošky žabáků
hlídají rybník– žbluňk žbluňk
sotva se pohnu
bělavá bříška
Těkání
mihnul se v zrcátku
muž co vlastní vrak
muž co vlastní rozježený plnovous
petku se třemi litry paliva
Mystik
I.
Několik domků na kopci spojovalo s městečkem šedesát schodů. Pozdně kvetoucí břečťan jim vytvářel zleva dřevnatý límec. Léto přechází v podzim, pomyslela si Věra.
Střihy
koza se pase dál a dál
vemínkem táhne
kůzle
lebka kozla svítí do tmy -
Zjara
ohně doutnají
pod kvetoucími stromy –
vnoci bude mráz
větve se vrší
Po směru
Vybírá si směr.
Nad rozcestníkem záblesk
ptačího letu
Na horizontu
Za sklem
prohlížím si svět
rybičky vakváriu–
a ona ten můj
večerní kino –
Stopem na konec světa
"Délku opravdové cesty nelze měřit na kilometry. Zásadní je, jaký jí sami dáme rozměr a jestli dovolíme, aby nás dovedla, kam má. Deset příběhů o tom, že jít neznamená dát do pohybu nohy, ale duši," je napsáno na zadní straně obalu rozsahem útlé, ale obsahem nepřehlédnutelné knihy.
Poetika Petra Bobka, známého na Písmáku pod nickem Coutinho, nahlíží na zdánlivě beznadějné, krušné chvíle vživotě jeho hrdinů s jemným humorem, který je autorovi v povídkové knížce Stopem na konec světa vlastní.
Kohouti
Kohouti
Přesně před rokem jsem koupila dvacet mladých slepic. Předchozí chov skoro úplně zlikvidovali lišáci. Zvýšili jsme ploty. Slípkám se pod vedením kohouta Budíka daří tak, že některé přes léto vyseděly kuřata.
Tkaničky
venku tepe datel
zalézá pod nehty
zatímco žena hovoří
muž srká kávu
Neděle XIX.
zvoní poledne–
nebe nad bílou plání
křižuje dravec
……………
Novoroční hostina
číšníkzažíhá parkety
očima s jiskrounoci -
kolem švédských stolů
tančí čepice indických kuchařů
Neděle XVIII.
čínský zvěrokruh /
symboly tří prasátek
na zrnku rýže
sněhové koule –
Z okna hotelu
nad Akademikem Běhounkem
slíznou polárku
našlehaných vrchů -
nezkrušeným mračnům
Cisterciáci
jedny oči stačí -
mnich vede "hada" z bratří
skrytého v kápích
mniši s metlami
Konec adventu, Vstávám do prostoru
Konec adventu
Ta dlouhá cesta adventu
stáčí se až na samý počátek.
Ve frontě stojíme všichni
Kulinářská soutěž
Kulinářská soutěž
Žena se pachtila s kličkou. Balkonové dveře nešly otevřít. Přimrzly.
Konečně.
Nápad
NÁPAD
U Matesa bylo skoro prázdno. Žádný div, těsně před Vánoci. Několik štamgastů, kteří neměli rodinu anebo potřebu shánět dárky, cucalo způllitrů Svijany a mastilo karty.
„To je dost, že deš, vole,“ přivítal Tomáš Reného.
Domov pro seniory
I. parkování
světlo se vylilo do jídelny francouzskými okny
hladí po ruce
jistina pevně určených parkovacích míst
Neděle XVI.
Shrabané listí
vyhazují malé dlaně
zpět do větví
Loví se rybník –
Perníkové ráno
horké podrážky flamendrů
dupou
po ránu
drtí křehkou polevu perníku
Páteční mini
Šustění křídel -
přidávají se další
a další ptáci
………….
Cesta vlakem
Léto 1947
Vlak smýkal a kodrcal lidmi, namačkanými uvnitř. Cize a hlučně pro Agnesu, která nikdy nevytáhla paty zvesnice. Dvakrát denně zastavoval vpolích a kdo mohl, vyhrnul se ven. Agnesa neuměla počítat, ale starší bratr Ďuro ano.
Poledne
záři slunce zakryl stín
polednic
ústům doširoka
není dáno utichnout
Zahradní párty
Seděla vproutěném křesle, stejně jako několik hostů zahradní párty, jako každý rok vtuto dobu. Psávala na neformální pozvánky, že se jedná o rozloučení slétem. Každý i tak věděl, že slaví narozeniny. Letošní byly kulaté.
Na rozpálené střeše
Komín výrobní haly je vidět už ze silnice. Nerezový, dobrých dvacet metrů účinné výšky a průměr 2000mm. Pod ním vkotelně kotel na peletky. Segmenty revizní zprávy mi při pohledu zokénka vautě prolítly hlavou.
Neděle XVII.
Za letních nocí
pro jiskry z táboráku
nevidím hvězdy
Jedna za druhou
Případ ztracené sošky
V kanceláři
Kancelář Věry Klimkové, správcové kláštera. U pracovního stolu sedí tři muži a jedna žena. Policista a podezřelí.
„Jsou jenom tři možnosti… Každý z vás měl klíče od suterénu kláštera.
Neděle XVI.
kos vychutnává
poslední letní jabko –
i s chodbičkami
vpavoučí síti
Cizí kocour
Černý kocour k nikomu nepatřil. Jeho bytí záviselo na dovednosti vyčmuchat a vytahat jídlo ze špatně zavřených kontejnerů, což se dalo provést jen vnoci. Čekal, až se vzdálí lidé, hlavně žena skočárkem a dlouhou hůlkou, kterou šťourala uvnitř nádob. Potom obratně vysypal obsah tašky, a občas se stalo, že než našel něco kjídlu, přiběhl toulavý pes a kořist sežral.
Neděle XV.
Třísky
ořechu před domem
vrostly kořeny do skály
prohlížím si patu
Malawi
hladina Jezera hvězd
nutná k ponorům hrochů
opadá
příkopem vulkánu
Letní podvečer
Letní podvečer
Ležela přesně na hranici pozemku a vypadalo to, že spí. Elegantní hlavu svysokým čelem měla zlehka opřenou o přední tlapy a víčka zavřená, ale slechy byly ve střehu. Štíhlé, avšak mohutné psí tělo se mohlo během vteřiny proměnit vneřízenou střelu. Nebýt ovšem připoutáno za kožený obojek asi pětimetrovým lanem kznačce, zabetonované u cesty.
Nejistá
opravuje hraniční zídky
poskládané z placáků
nasucho
prsty ohlazují hrany sporů
Louka plná Pegasů
Louka plná Pegasů
Tom a Laco drželi vchůzi až roboticky stejné tempo a krok. Kráčeli vedle sebe, pohybovali se jako nějaké cvičené komando. Rytmus narušovala jen těžká taška sláhvemi piva, která jednoho znich bouchala do stehna. Neuvěřitelné, na čem všem mají podíl geny, mohli by si pomyslet náhodní kolemjdoucí, kdyby ovšem na ty dva pubertální mládence zaměřili svoji pozornost.
Veletrh
VELETRH
Polední vedro kulminovalo. Byl červenec, a ty tři dny vjednom zjeho týdnů, kdy se větší vesnice jménem Křemže zásluhou veletrhu proměňovala vměstys minimálně krajského věhlasu. Hubeňour vpropocené tesilové košili se postavil u svého stánku na špičky a pátravým pohledem lustroval detaily tváří nekonečného živého hada zlidí.
Žena svelkou taškou přes rameno zblýskla dotěrného prodejce periferním pohledem.
Vojenský újezd Boletice
ve veřejích dveří se usadil prach
vzdálenost mezi dvěma domy
je deset otčenášů
za "neviditelné" z rozvalin
Dvojí triolet
Sesterský
všem kdo se bojí spát vpředpokoji
čekárny věčných iluzí
anděla zavážu šňůrkou dvojí
Říjnový vítr
Říjnový vítr
Olda při výstupu na kopec s kaplí Svatého kříže pozoroval oblohu. Připomínala celistvý plát z olova a zdála se tak nízko. Možná stačilo jen vztáhnout ruku a dotknout se. Sám neví, jestli to byla skutečnost - účinkem léků proti bolesti vkombinaci s několika jointy se to těžko dalo rozeznat.
Č. Krumlov v červnu
Tři hodiny odpoledne, všední den. Z parkoviště v Jelení zahradě se do města hrnou nekonečné "průvody" lidí, bažící poznat proslulý Český Krumlov.
V loubí Budějovické brány postávají muž a žena, pohledem loví mezi lidmi. On je bělovlasý pán v mysliveckém, ona, asi dcera, má oči barvy zralých borůvek.
Neděle XIV.
Vzdálené hřmění -
balón stoupá oblohou
imituje blesk
Vlající uši -
Ze zápraží
šeří se voní bez
prší
do jizev vyšlapaných cest
na prahu sedím šetřím slova
Neděle XIII.
Nízký jalovec
vyhnal větve do výšky –
nepřeskočím jej
Vůně šeříku
Dům na náměstí
jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí vChebu
neděle jedna po poledni
Neděle XII.
Farní zahrada -
vzáhonu tulipánů
bělá se čepec
Na šňůře visí
Menu
Menu
Z bláhových snů skládám menu
párohrnci pod pokličku
Ideály nazvu jmény
Mise
Mise
duchové mají smutné oči
drží se mříží
a za soumraku zpívají
Za hranicemi všedních dní...
Pasov
Město v Bavorsku na soutoku tří řek, Dunaje, Inn a Ilz. Voda v Dunaji má zvláštní barvu, smíchanou zodstínů zelené a černé.
Zdymadlo vyplivlo loď. Zvolna míjí průčelí vznešených měšťanských domů na břehu.
Dubnové aktualitky
chlapec vpláštěnce
nosí žáby přes cestu /
pozor – jede vůz.
žáby na jaře
Cykly
po břehu Atlantiku
radlice hrne chaluhy
okoralé noci
hledám vmělkých skrýších odlivu
Mirka
Dům stál ve stínu obrovských smrků. Kdysi ho postavili pro ředitele lázní. Byl dost daleko od centra, u výjezdové silnice. Řediteli ta vzdálenost zřejmě nevadila, když měl auťák se šoférem, pomyslela si Mirka.
Žena z maringotky
Zamkla zteřelé dveře. Šplhala pozpátku a po čtyřech z vysokých schodůmaringotky. Staré zranění voblasti kříže se zase ozvalo. Aspoň že už není sníh.
Kouzla šanty kočičí
Šantu mám v květináči na římse
Kočkuji se s kočkou která znás
první přivoní zaboří nos
vůněmi opojená vznáším se
Neděle XI.
Sluneční hodiny
divoké víno
časem obrostlo zídku
slunečních hodin
Trojrozměrná vlnka
klapka
hvězda synagogy jako od Schieleho
vlní se na plátně vodní plochy
malovaná ze štaflí ptačí perspektivy
Po vodě
Po vodě
Poposedává na mokrém soklu schůdků k Vltavě. Je mu šestnáct nebo třicet – nevíš, kapuce skrývá tvář. Sedí, a hned zas se motá po nerovných kostkách, smýkán pitbulem na krátkém vodítku. Pes a pán.
Plstění
Plstění
zmizelá zimou
do mrtě ždímám nahého beránka
do kádě máčím rouno dní
Mráz, Ráno
Mráz
Mříž zdá se pevná –
ohlídá obraz na skle
až vyjde slunce.
Svátek milenců
Svátek "milenců"
Hodiny na věži kostela odbily druhou. Vláďa stál u okna. Úplněk zimní noci fascinoval nejednoho poetického ducha. Verše Oféliiny se draly na jazyk samy od sebe.
Únor a Č.K.
První únorové dny – a taje. Vltava pod Lazebnickým mostem divočí a stoupá po náplavce vzhůru. Selfie sbouřlivými vodami za zády dodá statickým fotkám dynamiku. VRusku i Koreji dostanou „přátelé" avízo.
Pátek
Pátek.
Slyšel matku, jak slídí za dveřmi koupelny. Něco žbrblala, asi ke psovi, když tam nikdo jiný nebyl. Vypouštění vody přehlušilo všechny zvuky.
Neděle X.
Mráz
Když ptáci mlčí
schouleni do náručí
skrýší ve větvích
Vánoční sonet
Pomrzly lesní kapradiny
Ryba zimuje u dna tůně
Odlesky šupin do hladiny
jiskří zlatavě vsamém lůně
O očích Matějových a zázracích
Matěj měl nejkrásnější oči ze všech zvířat, které jsem kdy měla možnost vidět zblízka. Sytě hnědé panenky v rámečku předlouhých řas mi připadaly jako vzácné kameny zasazené do bělma. Jiskřičky vočích dodávaly majestátní hlavě amohutným rohům kzemi zatočeným šelmovský výraz. Kamerunský kozlík Matěj vypadal, jako by se stále usmíval.
Voliéry
Zahrada Domova je plná dravců
Jestřáb se ozval - kekeke keke
Kohout bázlivě mlčí
Les rukou vkoutech povstává
Hovory Já
Hovory Já.
Na podrážkách předvánoční vůni skořice, směřují kroky strávníků do jídelny. Z výtahové šachty je vidět na stráň za hotelem, zpevněnou kamenným tarasem. Polodivoké kočky sedí na rantlu jako malí Budhové, přimhouřenýma očima sledují pohyb lidi uvnitř.
Neděle IX.
Mlha na blatech -
grošáci postávají
v rašeliništi
Uprostřed pole
Časovzpěrač
Časovzpěrač
Nad hlavu vzpírá těžkou činku:
nadhodit - pustit - nohama vrůst.
Ochabnou paže zápěstí svaly
Prameny svobody
Prameny svobody
Včera jsem se zúčastnila setkání asi dvaceti lidí, které inicioval syn Ondřej. Proběhlo na hostelu,/ kdo byl na srazu, tak jistě vzpomene/ v Českém Krumlově. Bylo to odpoledne sprogramem na téma svoboda. Výstavka fotografií, koncert, promítání filmu Odcházení.
Svízel
svízel ví svý
o kořeni zel
- okořenil lnutí
knutou chapadel
Neděle VIII.
skalková růže
vykvetla do mrazíku –
na jediný den
.
Hodina po půlnoci
Hodina po půlnoci
Hodina po půlnoci. Pravidelná kontrola trvale ležící babičky. Má drobné mozolnaté dlaně pevně sevřené v pěsti - snad svírají útržky toho hezkého, co zbylo.
Býval to statek.
Podzimní sonet
Vítr pohání po souvrati
mračna – zvířátka na špejlích
Drakům tulácké plány hatí
mašle uvízlé ve větvích
Podzimní...
noční ulicí
listím údery kopyt -
na hřbetech podzim
.
Patagonie
lesy v Patagonii zkameněly
pokryté popelem vulkánů
ve vyhřátých prohlubních
sopečného písku zahnízdili lachtani
Návštěvní neděle
Návštěvní neděle je vdomově pro seniory Jelenka dnem očekávání.
Dlouhá prosklená chodba na straně u zdi zaplněna židlemi s měkkými polštářky různých barev. Na zeleném sedává Jan Tros, "vrátný" a hlásná trouba – co neví, nepoví. Když je pěkně, vartuje u dveří na venkovní lavičce.
Dvojí imaginace
Dvojí imaginace
Maringotka vrohu zahrady u omšelého domku sloužila jako výminek. Scirkusem kdysi scestovala všechny země Evropy. Na stěně visí zarámovány tři vybledlé černobílé fotografie. Zprava: bělovlasý principál sknírkem adětskýma očima, zakladatel cirkusu Karel Kludský.
Podzimní odpoledne pražského chodce
Podzimní odpoledne pražského chodce
Vmístech, kde Václavák vtéká do první ulice Můstku, splynul sdavem nenápadný muž, písmák, glosátor pražského dění. Nechal se unášet proudem, vtažen a donekonečna převracen tokem velkoměsta.
Neděle dýchá svobodou. Ve vytrénovanépaměti lovce okamžiků vom Sara ožil text básně:
„Vaše město, Nino Alexandrovno, je veselé a je tam švanda.
Noční
Noční
po noční koupeli vmrtvém moři
tak napůl živá soli smývám
smýkám za sebou smečku psů
Můj nedělní příběh
Můj nedělní příběh
Zpaneláku, ve kterém bydlím smámou a sestrou, je to silnicí do Krásného údolí osmdesát pět kroků. Mých indiánských kroků. Baví mě pleskat po asfaltu hodně nahlas teniskami, rozlíhá se to a odráží celým sídlištěm. Je možný, že se někdo i vzbudí.
Čmelák, Bělásek
čmelák odlétá -
triangl ve zvonkohře
pohoupal vánek
Lipno
nebeský koridor ve špici smrků
zdá se být užší než lesní cesta
jezero jak modře vybarvený pecen
se převaluje - prastarý sumec ze dna
Růža
Růža
Shrbená žena koukla ven přes ušmudlané okenní sklo. Stmívá se. Nalámala kostnatými prsty pár suchých větviček a přiložila. Kopla do otlučených dveří a klika, jen tak halabala nasazená, vypadla na zem.
Vesnička Mimice
Rybářská vesnice Mimice je vzdálená půl hodinky cesty po magistrále od chorvatského města Omiše. Charakterizují ji uličky strmé tak, že turistova cesta na nákup do „samoposlugy“ se stává namáhavým výstupem.
Poloprázdné regály mi připomněly něco z dávné minulosti: jeden druh pečiva, jeden druh vína, a tak dál. Tady je to přítomnost.
.....
….
když se stmívá
sejmout
dvojí úzkost gestem karbaníka
Pod svícnem tma
Pod svícnem tma
Podvečer vykreslil listy proti barevné obloze do detailu, snad by se daly vkorunách stromů spočítat. Odlesky oranžového slunce postupně opouštěly zahradu domku. Lidem posedávajícím venku dýchnul do zad vítr pozdní srpnové noci. Odnesl vlídnost letního dne.
Bio Illusion
Jeden film za druhým vrčí z černých kotoučů- drama střídá komedie – jen ať plátno žije. Příběh se uvelebil v polstrování židlí
a šarlatová opona - mucholapka somnambulismu -ztěžkla přítomností davuMalíř tahem štětce polapil tvář dámy
Není proč hned věšet hlavu-madame – dokud hraje hudbanic nekončí ani představení
Ještě k lustru vzlétá motýl fantaziea tančí – na vysokých podpatcích –v nekonečné smyčce osamění
Den a noc
vlaštovky loví
pod kovadlinou mraků/
cikády ztichly
Labuť a Lyra
Zajatec
Kino utichlo
Sedím - zajatec snění
- těžko odejít:-)
V kině
Z kina odcházím vždy poslední
Lebedím si v koutku chráněného území
aby filmová hudba dlouho doznívala
rozjitřená intimitou přítmí sálu
Koncert
Koncert
Pizzerie italského jména vKlášterní uličce praská ve švech. Vzali ji útokem návštěvníci Mezinárodního hudebního festivalu, koncert začíná právě vKlášterech sv. Kláry o pár metrů dál. Tak ještě rychle posilnit těla - potrava ducha je nachystána za historickými vraty střeženými hlídačem.
Letmo...
Motýlí balet
nad odkvetlým bodlákem -
jeviště léta
.
Jeskyně
Volný lázeňský den většinou probíhá, bohužel, ve znamení časného vstávání. Padlna mneČerný Petr v podobě radonové koupele o víkendu v sedm hodin ráno.
Procházím kolem vstupu na Sluneční terasu, jak jsem si pojmenovala část střechy domu s výhledem na Lesní kapli. Strážce terasy, starší muž vpruhované košili a dlouhých tesilkách, sedí u dveří, kam nedopadá svit, ale stín, na plastové židli.
Srdce
závody pelotonu
letícím letním dním
koučuje tělo zvonu
všem kaplím poledním
Dotek
Dotek
Pozdravila a vešla do rehabilitační pracovny, byla první na řadě.
„Dobrý den, paní Janišová, pojďte dál. Máte předepsanou mobilizaci periferních kloubů na rukou, neboli posilování drobných kloubů prstů. Posaďte se proti mně a položte ruce na lehátko,“ pousmál se mladý muž a usedl z druhé strany tak, že se jejich kolena skoro dotýkala.
Minuty v Liře
Děvčata tančí mezi hučícími mašinami
ladněji než na podnikovém večírku
S melírem z pilin a klapkami na uších
vytvářejí pro Orient dokonalou krásu
Stará zahrada
Chátrala od doby odsunu Němců zChebu. Byla příliš blízko skřípotu v ohybech kolejnic, nárazům při posunování a páry zkomínů parniček.
Mašinfírovi nevadila hlášení vyštěkávaná tlampači, při okopávání brambor byl vlastně tak trochu vpráci, a zahrada po letech ožila jeho rodinou. Dětem připadaly zvuky zdráhy tajemné jako celé místo.
V kavárně
V kavárně
Nad vchodem kavárny u Budějovické brány zve k návštěvě cedulka s číslem domu, uvnitř příjemný chládek a vůně kvalitní kávy. Milo posedět.
Studentka připravuje fresh limonádu z okurky. Vše je stoprocentně zdravé a čerstvé jako ona.
Gita
Špalíček, historické náměstí a dům, kde dodýchal vévoda zValdštejna. Cheb, město příliš blízko západního světa, sloužil vsedmdesátých letech režimu jako výkladní skříň. Sudržovanou fasádou, ale jen zepředu. Vzadních traktech domů a dvorů žily obyčejné příběhy…
Stačilo nahlédnout za nejbližší roh a nechat se vést křídovou linkou, kterou malovaly děti ze dvorů nadruhé straně domů.
Chůzí raka
Chůzí raka
čas jde proti nám
napíná do hmatníku
zdvojená echa strun
Střípek II.
Střípek II.
Jdu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu
Úplněk
slunce poponeslo zlatou monstranci
přes devět novů a lun
tam kde je předtím a teď vharmonii
kde se chvíle zahalila císařským ornátem
Neděle VII.
řeka zrcadlí
hlavy brodivých ptáků
a vodní narcis
Angličáky
Jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu
Silák, bývalý boxer, se sluní na kempinkové židli
Škvírou ve dveřích
Jsou dveře a vnich mnoho různých škvír. Možnosti kpozorování života zobou stran jsou nepřeberné…
Chlapec si potají něco kutí vpokojíku, vyrábí lojový knot a provizorní svícen. Úspěšně, je geniální a jmenuje se Nikola Tesla. Otec zjistil, že u petrolejky tajně čte obsáhlá díla zjeho knihovny, a svítidlo zabavil.
Růženec z klokočí
Ozvy tělesných turbulencí
utichly přemáchnutím vsavu
sošky všech svatých na kredenci
s vyhaslou tváří sklání hlavu
Pondělí
bělavé kvítky
roztočil vítr - sem tam
sněhová vločka
Zápas
Zápas
To sobotní ráno před deseti lety jsem prožívala zvlášť neklidně. Jako vždy, když se vmém životě něco odehrává poprvé. Tým fotbalistů FK Slavoj Český Krumlov čekal první jarní zápas. Soupeřem byla TJ Hluboká nad Vltavou.
Neděle V.
samota těla
měřena pěti kroky
ve zdech poustevny
Až uvidí tvou tvář
Jírovce se zalykaly u zdi
dusnem před bouřkou
Vzduch ohříval obří kapky za letu
a tvé vlasy jiskřily ozónem –
Růžové Samoty
Růžové Samoty
„Kominík, dobrý den, můžu dál. ,“ volal učedník Havel mezi vraty statku na Růžových Samotách, ohlašoval se zákazníkům tak, jak ho to učil mistr. Ten zůstal sedět vhospodě a poslal jej po okolních domcích, že prý on, vedoucí, potřebuje vtom horku zahnat žízeň. Říkal, že až jednou bude mistrovat Havel, taky pošle na čištění učně a sám popije vrestauraci na návsi.
Neděle IV.
Kaple u cesty
skrývá v zazděné nice
schránku úmluvy
Vrstvení
pětiokem
včely - dělnice
ukládám do pláství
svůj roztěkaný svět:
Klid po bouři
pobřežní balvany s lišejníkem osprchoval příboj
vichr sklonil olivovník až k zemi
levitujeme vyrváni z kořenů
jako bychom nikdy žádné neměli
Neděle III.
mozaika rouna
nasvícena měsícem -
na noční pastvě
trouchnivé větve
Náčelník a ti ostatní
Náčelník a ti ostatní
Slunce zvolna šplhá do kopce nad špičky smrků. Papírna ve Větřní čechrá a pění tok Vltavy. Jako bezzubý obr ještě občas vypouští údolím nasládlé aroma celulózy a barví opar nad řekou na žluto.
Několik desítek zaměstnanců vešlo dovnitř areálu postranní brankou.
Náhodou
snad osamělci - běžci tmou -
snovači snů - písmomluvci.
do světla sluncí prolétnou
o patro výš blíže srdci
Neděle II.
Párek havranů
jde zebrou na červenou -
nákup nepočká
Měsíc tepaný
Výbuch
Výbuch
Vojtěch zapnul límec vaťáku až ke krku. Na hlavě měl ručně pletenou čapku od Elišky. Natáhnul na ledovédlaně pracovní rukavice. Popadl krumpáč a vší razancí, které byl jako človíček malého vzrůstu schopen, se pustil do prohlubování hrobu.
Tři /Črty II./
Vilová čtvrť v Českém Krumlově - Horní Brána. A branka s kováním půloblouků ve tvaru slunce otevřená průhledům nedělního odpoledne.
Labrador se snaží nadzvednout mohutné tělo. Zakolísá a nejistě dosedá pod větve jabloně, čumákem k nebi.
V zahradách
V zahradách
nikdo nebývá
Zpomalím
dech i vlastní já
Neděle
strakatý kocour
obchází kostelíček -
jde ke zpovědi.
Venuše září -
Malachit
potlesk bubnuje jako déšť
reflektor šeří jeviště
hudba už ztichla vem to nešť -
uschovám Nyní na Příště
Stíny
Snad všechno bylo k mání
I utajené vlohy
rozkvetly za svítání
a svět měl dlouhé nohy
Hvězda
Hvězda
Zimní časné ráno. Šestnáctiletá studentka uměleckoprůmyslové školy, dívka sjemným obličejem a kruhy pod očima, nemohla spát. Hlasy kní hovořily už od září. Nejvýrazněji v noci.
Mosty
Jen najít slunný kout
bez mrazu a zlých hostů
jen umět dohlédnout
svých Madisonských mostů
Špitál
Špitál
Zuzka se pomalu loudala kbudově špitálu na noční směnu. Zubytovny pro personál to měla blízko. Šla a nevnímala okolí, byla zamyšlená: ocitla se na pomyslném seznamu problematických zaměstnanců. Nechtěně - kvůli děsným prkotinám.
Črty z naší čtvrti
Plešivec, stará čtvrť Českého Krumlova, ožila poklidným během víkendového dopoledne. Domky, rozseté v křivolakých strmých uličkách, mají osobitost, která neomrzí. Skalnatý podklad mi připomíná horská chorvatská městečka. Pohled z kopce dolů na hladinu Vltavy, rozprouděnou táním, znásobil půvab obyčejného dne na předměstí.
Amazonka
Olga si nasadila vchodbičce bytu jedna plus jedna na hlavu starou pletenou čapku, dárek od tchýně ze Lvova. Vlastně od ex-tchýně.
Seběhla tři patra bytovky. Pěšky, aby nerušila klid zvuky výtahu.
Jak lépe porozumět Číňanům?
Jak lépe porozumět Číňanům.
Zatím si stím hlavu nelámu, ale asi bych měla. Doslovné znění názvu kursu /lednový kulturní kalendář Český Krumlov/v nabídcevýuky jazykůmne nejdřív pobavilo. Učební náplň tohoto počinu zmiňuje otázky: jaké jsou zvláštnosti čínské kultury, na co dbát při navazování kontaktů a jak se chovat kčínským hostům.
Plešivecké stráně
Ráno.
Stopy ve sněhu jako kaz na bílém koberci.
Hladová straka usedla na větvičku višně. Kzemi se snáší zlatý pyl, sněhový prach podsvícený prvními paprsky, které dopadají na jižní svah.
Na službě
Na službě
Rumunsko, Magyarpaták, rok 1940, třetí rok neúrody a hladomoru.
Zvony v dálce odbily poledne. Konečně. Horko bylo i ve stínu, žlutá tráva všude kolem, stromy usychaly před očima.
Opasek
Opasek
„Dě-dek-Ajzn-štajn, dě-dek-Ajzn-štajn,“ pokřikovala parta výrostků na starého muže v tmavomodrém baloňáku, když vysokou postavu zahlédla onoho dne ve dvorku. Zjevil se jako by zničeho nic, neslyšeli žádné kroky, prostě se vynořil znízké husté mlhy. Pustil jednou rukou rukojeť staré kárky, bez níž si ho ani nedovedli představit. Zahrozil pěstí a německy zanadával, nikdo mu nerozuměl.
Dvě přání
~~Dvě přání
Noc před Štědrým dnem stála žena před zrcadlem. Stala se z toho pro ni za ty roky tradice, psát v předvečer Vánoc dopis Ježíškovi. Ačkoliv nevěří na zázraky a zápisky pro ni mají spíše hodnotu deníčku, pročísla vlasy a potom usedla k malému počítači v obýváku. Z rámečků na stole hleděly obličeje dvou chlapců, mohlo jim být tak šestnáct let.
Kolem krumlovských kádí
~~Kolem krumlovských kádí
Plíce Vltavy vydechují párupřes ozdobnou ledovou krajku. Labutě rejdí po i proti proudu a loudí. U řeky je pod nulou a ticho.
Blízko vody a silnice na Lipno, za mostem, stojí samoobsluha, v létě plná lodičkářů.
Pomerančovník, Letní byt
Pomerančovník -
po odkvětu dozrály
jen mandarinky
Zima odkrývá
Všechno je jinak
Jinovatka zmrazila nízký porost, který v odpoledním slunci do bílozelenaolemoval silnici v polích. Cíl pracovní cesty, venkovská fara s kostelíkem na horizontu, se přibližoval. Beránci shlíželi v naducaném rozmaru z modré oblohy k nám, smrtelníkům, a vytvářeli, na vyšší úrovni, společnost osamělé kostelní věži.
Kousek před vesnicí jsme míjeli auto, zaparkované na krajnici.
Aslan a jiné povídky
Na vědomost milým písmáckým kolegům:
završila jsem roční působení zde vydáním samizdatové knížky Aslan a jiné povídky.
Shrnuje některé z povídek zveřejněných na Písmáku a výbor z poezie také z Libresu.
Obálku nakreslila Jarmila Maršálová, s vydáním pomohl Jaroslav Čampulka
Sarika
Petr vylezl z prasečího chlívku. Špička levé nohy se při chůzi trochu stáčela dovnitř, zvláště po ránu, než srovnal své ztuhlé klouby. Pozůstatek po střetu s náklaďákem v dětství.
„Šariku.
Planina
~ Bývala to rozlehlá planina na kraji města. Vozíky drnčí po zámkové dlažbě tam a zpět a vesele to cinká: pivo v akci. Chlapík v montérkách vyrazil do akce: veze prázdný výčepní sud. Kšiltovku pěkně do čela, a hurá do sámošky.
Větro plach
Ztřeštěný listů pád
přeleštilglazuru
skluzavek do zahrad
Pomeranč v azuru
Zdendův svět
Písmácký autor Zdenda a jeho virtuální svět je fenomén sám o sobě. Na první pohled by člověk řekl, že se v komentářích drží zásady: preventivně hrubá záplata. Citliví autoři, třeba já, zhusta přesvědčeni o genialitěvlastních povídek, při pouhém zahlédnutítohoto nicku u svého výtvoru povzdechnou a jen s nechutí se začtou do jeho komentu. V lepším případě začíná třemi slovy: já ti nevím.
Kohout, Vousy starého muže
Kohout se točí
na věži kostelíka
Jitřní hvězdě vstříc
V Patagonii
Stínohra
Hráči podzimu
vyložili pod stromy
žaludový list
Konečky větví
Svět podle Movsara
Jsme občané dvou světů, napsal německý filosof Gadamer. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k dávné hloubce filosofie, jejímž středem je řeč, hra s řečí, ba hra řeči samé, která se v ničem nepodobá formální hře podle pravidel, ale naopak týká se pravdivosti obsahů, jež jsou ve hře a oslovují nás.
Přijímám výzvu autora Movsara a hraju tu hru. Tak tedy: jak asi vypadá jeho svět, svět vyzyvatele Movsara.
Tři rozměry
~~Na ambulanci
Šine si to v nepadnoucích riflových kaťatech nadměrné velikosti prostředkem nemocniční chodby v přízemí, žena středních let. Kolébá se v bocích a zvolna posunuje nohy před sebe. Obličej není přes ofinu mastných vlasů moc vidět. Ve čtyřech taškách poponáší své živobytí.
Křídla
Do tapet s odtrženým rohem
bubínkem křídel nocí tluče
herečka můra dává sbohem
Světla ramp mění za papuče
Listí ze stromů a déšť
Listí ze stromů a déšť
Skalní masiv nad Vltavou se v Českém Krumlově spodzimem obnažil na dřeň, monument hradu a zámku vyniká jako dva skvosty vjednom. Lazebnický most je nejvděčnějším stanovištěm pozorovatele života ve městě. Po sezóně jen občas naslouchá angličtině zminiúst drobných Asiatek. Klopýtají po kočičích hlavách nevhodně oblečené, jen vbalerínách a svetřících.
Noční můra
„Martine, nejraději bych se s tebou vrátila domů. Několik nocí za sebou mě pronásleduje zlý sen a pokaždé mě vzbudí ze spaní. Mám takový divný pocit. “
Mladý muž se úkosem podíval mámě do tváře, jak mu dovolovalo řízení auta.
Vltavská kouzla
~~Vltavská kouzla
Podzim se vklínil do středověkých uliček města. Nad meandrem Vltavy je vyhlídkové místo. Turisté,nejen z blízkého hotelu Růže, kdebydlíval třeba disident Václav, postojí. Hledí na střechy, docihlova a théru vybarvené.
Smutek prázdných hnízd, Jmelí
slámu v trámoví
rozfoukává povětří -
smutek prázdných hnízd
chuchvalci jmelí
Nedělní čas
~~Nedělní čas
„Miško, Mišulko," prohvízdal „mluvou“ vzduchu v průdušnici muž na kolečkovém křesle jméno fenky,kdysi přivezené zútulku. Popojel na polednem vyhřátou verandu chaty. Kolena chránil před podzimním chladem teplou dekou. Fenka šustot němých hlasivek vyslyšela, přiběhla a sedla ke křeslu.
Jmenuje se...člověk
věčný kývač obrubníků
černý kabát dlouhý vlas
típnul cígo na chodníku
Román
Prosévám slova sítem
/černotisk vlastní kůže/
písmenka sázím s citem
Píši román pro muže.
Zastávky
rybník na návsi omývá dlouhé vlasy smuteční vrbě
--------
ptáci sedajípřed odletem na drátě v tísnivé lince
Lázeňské mini podruhé ( a naposledy?)
Vnoci
Laskavý čtenáři, očekával jsi pár pikantních historek znočního života lázeňského. Tak daleko fantazie náhodné okolojdoucí /Miro, zdravím/, nesahá…
Kolonádu vylouply z noci lampy ve tvaru úplňku. Nevíš, co je živé a co papundeklová kulisa, vtom sporém světle se prolíná okázalost budov sruinami domů na okrajích městečka.
Za rozednívání vykoukne host zokna.
Pán prasat a Ostříž
Pán prasat a Ostříž
Letní dny se krátily, byly však plné slunce. Babí léto hrálo zatím ještě zelení.
Kombajn zpracoval pšenici z několika hektarů pole, které přiléhaly kfarmě Zvířecí vrch.
Ruda nastoupil po prázdninách do učení a u otce trávil už jen soboty a neděle.
Lov
můžeme nenápadně klást
návnady ve vodách zlých slov
vyvěsit lásku nad propast
bude to hop anebo trop
Lázeňské miniatury
Vdenní kavárně
Někdy kouzlo místa stojí a padá sjediným člověkem. Tady je tou osobou servírka Jaruška. Malá, včerném, upravená, úsměv ve vědoucíchoříškových očích.
Obsluhuje zákazníky posedávající mezi kulatými stolky, kteří nad šálkem kávy pročítají denní tisk a vyčkávají koupelového času.
Babí léto
Babí léto
bíle ztužená říza bříz
mihotá v zpětném zrcátku
vánek obrátil stromům list
Hor izont
Hor ácovi
Hor izont
tuny spálených ne jistot
kafe pražené vpaodstínu
Míjení
na tvých rtech vzkvétá lilie
zavoněla mi do snu
nikdy se neptáš jak mi je
mlčíš a balíš krosnu
Šance
Šance
Franta popadl kostkovanou tašku, do které vrychlosti naházel pár věcí, a tiše zaklapl dveře zvenčí. Plížil se chodbou jako zloděj. Musel dodržet poslední možný termín opuštění pelechu, pro který slovo byt bylo eufemismem. Máma umřela před třemi roky.
Ringo - příběh ježka
Jarní sluníčko ukázalo vlídnou tvář všem tvorům vútulku pro opuštěná zvířata. Kočky rozkošnicky nastavovaly kožichy prvním teplejším paprskům. Psi více a hlasitěji štěkali než vzimních měsících. Jako správní stopaři cítili vůni probouzející se přírody.
Příběh
dva osamělci běžci tmou
snovači snů písmomluvci
do světla sluncí prolétnou
o patro výš blíže k srdci
Divoška
Divoška
Jednoho dne kdosi přinesl, vkrabici od bot, na farmu Zvířecí vrch pět kuřátek. Mláďata neměla kvočnu a vyrůstala spolu. Dostala jména Kalimero, Střapáček, Nebojsa, Pírko a Divoška. Čtyři kohoutci a jedna slepička.
Výš a výš
helium plane v plné parádě
náš svět se zbavil ostrých hran
soukromým nebem stoupání výš
les mění v smaragdové kapradě
Český Krumlov na sklonku léta
Český Krumlov na sklonku léta
Znovu se toulám uhrančivýmČeským Krumlovem. Procházka tímto městem nemůže nudit snad ani hodně zhýčkané turisty.
A takovými návštěvníky bez duše a koloritu rozhodně nejsou Asiatky. Botky neonových barev u nich stále vedou a na subtilních tělech nosí letní oblečení zvláštních střihů.
Jáchymov
Jáchymov
Jáchymovský tolar zčokolády na uvítanou lázeňským hostům má, rozpuštěný jako hostie vústech, hořkou pachuť. Genius loci krušinatého podhůří dosahuje hlubin samého dna melancholie. Shistorií středověkého městečka je spjato dobývání: stříbra, uranu, léčivé vody. Místo mnoha darů, ale i zmarů.
Saranče
Saranče
Poskakovala jsem travou
elegantně dlouhohlavá
tancovala mezi květy
Bazén
Bazén
Svět, ve kterém dnes po zamlžených oknech stékají kapky vody zobou stran.
Léto - budiž pochváleno.
Vedle okraje bazénu jde, spíše kráčí, triumvirát mužů. Přes ramena mají nedbale přehozené velké osušky ve stylu římských tóg.
Cheb
Cheb
V mléčném baru zvaném Mlíčňák slouží výloha jako skvělá pozorovatelna dění na pěší zóně, která spojuje vlakové nádraží s náměstím. Je ráno a kakao zde, v tuto brzkou hodinu nabízené, má zvlášť dobrou chuť.
Prázdninové dopoledne a pusto. Obloha plná olova.
Na návštěvě
octový nálev ve sklenici
voňavý koprovými snítky
a štrůdlu na dvě nohavice
stíny nad rámem s pohlednicí
Tam v Kašperských Horách
Holky holky holky znělo dopolednem
Ze zelené stráně dolů k silnici utíkaly jalovičky
v menším stádě provázeném honákem
Psi je zastavili u vozovky a všichni čekali
Laguna
Laguna
Benátky. Město se znakem okřídleného lva verbu omývá Jaderské moře .
První nalezené piloty rybářských obydlí vmělké písčité laguně jsou datovány snad již od pátého
století. Na její zaplnění stačilo podle Matěje Miloty Zdirada a jeho cestopisu jen pár střevíců vody.
Holub
Holub
Český Krumlov. Horký vzduch letního odpoledne se chvěje vrozpáleném prostoru výloh uvnitř místní samoobsluhy. Přejít silnici a smočit nohy ve Vltavě. Tak blízké a tak málo uskutečnitelné, alespoň vtento okamžik, přání slečny pokladní.
Ve 22.30 hodin, jižní Francie
Ve 22. 30 hodin, jižní Francie
Nastupujeme do patrového autobusu na odstavném parkovišti před Montpelier. Je začátek června, devět hodin večer, ještě docela světlo. Uvelebeni do sedadel, nasloucháme hlasu vedoucího zájezdu zreproduktoru.
Normandie
Coleville sur Mer, Normandie
Atlantský oceán dotírá příbojem do růžových skal. Žula má barvu pelikáních křídel.
Skaliska střídá Omaha Beach, pláž šedožlutě unavena.
Zde došlo za druhé světové války k vylodění spojenců v Normandii.
Prázdno
Světlem i tmou
Vydýchaným vzduchoprázdnem
staň se smutným něžným bláznem
pro mne se mnou
Piazza Navone
Piazza Navone
Půlnoc. Římské zvony se loučí se starým dnem.
Vylidněné Náměstí umělců a hrkavý zvuk brouka.
Žena a slepý pes vystupují jako každou noc z auta.
Oči a hvězdy
Smála se nahlas přesto plaše
hvězdičkou blýskla co my na to
Dítě které je ještě "naše"
úsměvem tajně taví zlato
Poezie noci
Houpavá zrezlá lucerna
načrtla vitráž okenní
měsíci lehce nevěrná
Vyplouvá maják úsvitů
Český Krumlov
Český Krumlov
Mosty svázaly Vltavu do copu kamennými výztuhami. Vlnky rozpustile plynou. Odnášejí čas.
Město se nadechuje.
V krajinách snů
Vzdálenějšími krajinami
snů roje včelí
uletěly
Jen se zdály
Růžena aneb zločin a trest
Růžena aneb zločin a trest
Tento příběh se odehrál vroce 1995.
Dožívala vtomto zchátralém domku na samotě, zarostlém planou růží, stará pětasedmdesátiletá žena vroztrhaných teplácích. Inu, jako pravá Růženka, usmála se bezzubými ústy. Mluvívala si jen tak sama ksobě nebo nadávala kočkám.
Strýček
Strýček
Oprýskaný rodinný domek na kraji městyse. Ostrůvky na fasádě již léta vzdouvané vlhkem. Zchátralá střecha a zpuchřelé okenice jako by volaly o pomoc. Dvojice starých manželů vdomku již neměla sílu nevyslovené prosby vyslyšet.
Noční morseovka
Ruce delší o probdělou noc
šramotí na škrobené dece
Nehty se nikomu již nechce stříhat
Drápou
Pod hodinami
Nahlídnout tak za roh ulice
Šťastně a volně tu plynul čas
klábosení vlastně o ničem
Tehdy
Vlčí máky a heřmánek
pšeničný lány zbarvily
Jedu červencovým vlakem
Z prosluněnýho obilí
Malá víla
Obloha stmívá
V motelu u dveří
ohlížíš se zpět
Já Malá víla
Václav Líšek
Václav Líšek
Nikdo na něj nečekal. Víčka pomrkávala zahlcena nezvyklým přívalem slunečního svitu, zadek rozbolavělý zrozlučky sostatními spoluvězni, kteří na rozdíl od něj dál tvrdli vbase. Hubený cikán nejistým krokem šel směrem kvlakovému nádraží. Přemýšlel, co dál.
Pěšáci života
Noc opustila střechy
a zvolna se plíží pryč
Svítání mi darovalo oči
Nové já
Z deníku řemeslníka
"Tady pan Tupý. Něco se nám přihodilo s komínem. Přijedete se podívat. Všude samej kouř a nemůžeme topit.
Jarní kocovina
Jarní kocovina
Slunce vykouklo z mlhoviny
a obléklo se v krajkoví
Kreslím panáka na chodníku
O snech
O snech
Neuvízlé v zapomnění
křičí do nocí šepotem
Tepou si tichým tlukotem
Racek
Racek
Nad skládkou proplachtil
zrůžovělou chvílí
Měsíc se cudně skryl
Zrzek
ZRZEK
Vašík řečený Zrzek běžel se psem vpatách jako o závod kolem paneláků. Miloval rychlý pohyb a vítr ve vlasech. Chlapec jako mihotavý plamínek sčerným psíkem po boku, tak jej mnoho roků vídávali znudění důchodci přilepení voknech domů. Na nic nemyslet, jen utíkat, vkapse oblýskanou zaječí pacičku.
Piknik
Blizny se rozpily
Tichý krok v trávě
Tančíme do rytmu
lžičkami v kávě
Milenci z rohu ulice
Líbají se větve stromů
Milenci z rohu ulice
nerozluční touto chvílí
Zastíněná okna domů
Fata morgána
Pavouk snove snivé nitě
Pouštím si jednu do dlaní
Za okny déšť a zimostráz
Fata morgána havraní
Instinkt
Hnědé oči zablýskly se
Aniž bych co říci směla
ulovil jsi moje ruce
uložené podél těla
Varieté
Štětci na vrstevnicích plátna
ožily postavy, Malíři:
Na obraze nálada krásna
S grácií žonglují kejklíři
Krokodýlí farma
Milióny let
jen tak přežívá
bez pohybu plaz
Nahřívá skelet
Páteční fejeton o otužování
Ve zdravém těle zdravý duch. Netuším, odkud pochází známé přísloví, možná z doby pana Tyrše z první republiky. Jako bývalá zdravotnice uznávám, že na něm něco bude. Mám ráda vodní živel, a tak jsem se před lety začala zajímat o otužování.
Dům pro tygra
Silný tygr v džungli loví.
Oknem svítí bledá žena
a z amfory Héraklovy
jemné víno dopřává si.
Lokál Beznaděj
Pospíchám pomalu
Co noha nohu mine
Všichni mne dohnali
Jen ty ne Jen ty ne
Fešák Hubert
Zvířecí vrch zakryla vrstva sněhu. Obrostlé hustou srstí, procházely se dvě ovečky, Ribanna a Nšo-či, uprostřed obory. Užívaly si první sněhovou nadílku ve svém životě.
Zpod velkého přístřešku na ně závistivě pokukovaly kozy domácí, bílé.
Pod vodou
Hladinou se točí
rozpuštěné vlasy
Medúsiny krásy
Rozostřené oči
Žárlivost
V nocích vlk blízkost střeží
- když měsíc exceluje -
Do sněhuv předzádveří
mandaly vyšlapuje
Okem třetím
Zahlédla jsem ji okem
třetím:
vikýřem vzlétla holubice
Rozezněla zvonkohru
Frida a já III.
Vodácká sezóna je v plném proudu. Z Vltavy se přes den stává dálnice a také v noci je slovo klid jen zbožným přáním obyvatel žijících v blízkém okolí. Procházka s Fridou se posunula až na jednu hodinu po půlnoci. Do té doby se na kopec nesly zvuky podávající neveselé svědectví o návratech namol opilých vyznavačů vodních sportů z města do kempu.
Frida a já IV..
Rozruch letních nocí je i s vodáky minulostí. Já a Frida se brodíme listím v parčíku na Starém Plešivci. Fenka má ráda to šustění, sem tam objeví kaštan a svoji kořist si nese v tlamě až domů. Mám radost z její radosti.
Frida a já II.
Od řeky vane jarní vánek. Já s fenkou Fridou, dlouhosrstým sněhově bílým čoklem s černým šlehem přes zakulacenou mordu, opět v noci brousíme uličkami Starého Plešivce. Nebe rozžehnul úplněk a tmou v zahrádkách se line vůně kvetoucích jablůněk.
Poslední chodec "naší" uličkou, kůň, v ní zanechal naopak nevábný pozdrav.
Frida a já I.
Sedí v chodbě a vyčkává. Vyšly jsme před dům a naslouchaly. Uličkou pod kopcem,na kterémbydlím, doznívá ozvěna klapotu koňských kopyt, dnes utlumených sněhem. Vyjížďka několika jezdců z nedalekého klubu probíhá pokaždé v již liduprázdných místech.
Setkání
Vzduch voní květem Nebe jako šmolka
Ze schodů běží dlouhovlasá holka
švihadlo přivázané u pasu
Nevnímá slunce - pálí do vlasů
Bertíkův Silvestr
Poslední podvečer starého roku. Na farmě Zvířecí vrch se rozhostil klid. Slepice i s kohoutem vždy dodrží pořadí a první obsadí svoji boudu s hřadem. O kousek výš v kopci se , co noha nohu mine, loudaly do chlívku kamerunské kozy s vůdcem Matějem.
Noc poslední, den prvý
Kavárnou vibruje Andrea Bocelli.
Blíží se nový den. U vesla svítání,
úšklebek Charona z odplynulé noci.
Petardy úzkosti v ulicích dozněly.
Hanzi
Ten den na menším rodinném statkuse od předchozích v ničem zásadním neodlišoval. Nastával čas zimních radovánek. Dnes večer bude chodit Mikuláš. V odpoledních hodinách začalo, snad dětem a čertům pro radost, sněžit.
Lánov
Slunce se ospale vymotávaloz ranních mlh a nevlídně shlíželo na vísku Lánov. Hodiny na věži odklinkaly sedmou. Chovanky se probouzely. Ve dvou zdravotních oddílech ústavu nastoupily sestry na denní směnu.
Pávík
Byl teplýjarní den a kvetly plané keře. Zvířecí vrch se hemžil mláďaty. Kozlík Matěj s kůzlátky, kočka Líza s koťaty, dokonce i kohout Nebojsa předváděl malá kuřata ve své ohradě.
Roční Pávík se procházel dlouhými kroky mezi výběhy.
Agneša
Bosé nohy studí. Napadol prvý sníh a já bežím spolu s prasaty do bukoviny. V sebe mam iba pár hltu cikorky s kuskom chleba. Jedávam na podlaze s ostatnými dětmi.
Stáří
Do ticha zaskřípěly dubové dveře
( do ticha kostelního: vcházím do chrámu)
však hlavy v tmavých šátcích se neohlédly
Ženy pokorně držíc ruce sepjaté
Matěj
Obyvatelé farmy na kopečku prožívali klidné odpoledne. Koťata se honila za dlouhými brky dobráckého Pávíka, který s nimi kamarádil. Líbila se jimpáví barevná vlečka. On zase ze zvědavosti občas klovnul do jejich misky s jídlem, ba i mléko ochutnal.
Prezident versus kozel
Kladete si občas jako já otázku: jaký přínos má pro naše / vaše / město, městys, městečko policie s názvem městská. Nabízí se srovnání činností s policií státní. Prevence kriminality, lapání lapků a zločinců různého kalibru, pronásledování pirátů silnic a dealerů jsou úkoly nade vší pochybnost závažné. To městská policie dohlíží na pořádek i na základě místních vyhlášek.
Kryšpín
Oknem zahradní chatky se vloudil časný letní paprsek. Zavítal do pelíšku, v němž se začalo vrtět velké zacuchané kočičí klubko. Máma Lilina a dvě koťata : starší Kryšpín / z prvního vrhu/ a mrňavá Adélka /ze druhého vrhu/, všichni tři obdařeni dlouhou stříbrnou srstí, otevirali oči.
- Něco bych posnídal.
Odvaha
Ráno hledíváme do zrcadel
bezradně - nevíme, co se svými těly.
O duši neřeknou už vůbec nic.
Protřeme ospalé oči.
Blonďák
Dveře hospody se otevřely. Potetovaný střízlík dost nejistým krokem vstoupil a hnal se k Blonďákovi. Blonďák uhnul očima, ale bouřlivému pozdravu kámoše z mokré čtvrti neušel.
,, Co tu děláš.
Všední den v lázních
Všední den v lázních.
7. 00
Čekám na zavolání sestry, mám ještě před snídaní koupel v radonové vodě. Vedle mne na lavici sedí muž nevalného zevnějšku /ihned mu dávám přezdívku Traktorista, a to značně zanedbaný/ a dává se do hovoru.