Vlakem do Pardubic

Bod zlomu

Nepoučený divák by si řekl, že ta žena v metru šimrá drobnou věc. Jezdí prstem nahoru a dolů, tvář staženou soustředěním. Občas jí cukne koutek, jako by narazila na bod zlomu. A je v tom cítit dotek slasti. Dotykový telefon je nejspíš úžasná hračka.

Maratón

Nádražní koridory jsou jako maratónské dráhy: po stranách stánky s kávou, cestující jen sáhnou po kelímku, v kvaltu do sebe obrátí černou tekutinu a zahodí je do navršených řad. Snad se v nich povalují i houbičky, kterými si ti nejzpozdilejší otírají orosená čela. V cíli to co chvíli hvízdá, zdvižená plácačka dělá definitivní tečku za nadějí. K maratónu ale směs slávy a zmaru patří.

A opodál to z lavičky sledují běžci již vysloužilí. Nalévají se krabicovým vínem, protože tyhle závody umí pěně pocuchat nervy. 

Kouzelín A

Jarní slunce vyhnalo Andreje na luka a ta se teď blýskají dukátky pampelišek. Poztrácel je cestou ten bohatec, lidé jsou rádi. A jako Mrazík svou hůlkou ojínil kdejakou větvičku, zavěšuje teď nás kouzelník na větve zlaté nugety květů. Krajina se blýská. Lidi jsou rádi.  

Dva motivy z Brueghela

Za Kolínem je automotovršek. Z vraků aut tady staví Babylónskou věž. A hned vedle železo svázané do kostek, je to jako když na poli končí senoseč. Dva motivy z Brueghela v konzumním plášti.

Vlak z Pardubic

Postarší Francouzi si krémují ruce, vypadá to jako nějaká společenská záležitost, krém jde dokola a celý vagón rozvoněl mátou peprnou. Až těm povedeným hráčům budou na nádraží prokluzovat kufry v dlaních, možná upustí i nějaké peprné slovo. Ale rozumět mu nebudeme – mluví přece francouzsky.

Kousek dál sedí s koleny zapřenými do protější sedačky dívka. Její pánev má tvar ohromného perníkového srdce, a je to v pořádku, vždyť taky jedeme z Pardubic.

Muž, Ind s copatými vlasy, vítá slunce alespoň tak, že zauzluje nadvakrát závěs. Jistě by to svedl i se svým tělem.

A na záchodě nad mísou ornamentální německou řečí vyveden nápis: Čurejte pouze při otevřeném víku.

Stopové množství vadných úvah

Na tramvajové stanici na Smíchově si dívka drží svého chlapce za boky. Má je širší než ona. V televizi říkali, že se prý do odpadních vod dostává antikoncepce. Lemtá snad ten člověk vodu ze záchodu? napadlo by snad někoho. V televizi ale říkali, že čističkami prochází stopové množství téhle antikoncepce, a tak je tu trochu škodolibou úvahu nutno odmítnout. Když ji ale spláchneme, stejně se tam někde ve spleti trubek a pístů nepročistí úplně a bude v nás všech přítomna tak jako tak. Jsme mutanti léků a vadných úvah.